Ve svém energickém týdenním pořadu na XTV č. 288 český komentátor Petr Holec ostře a bez servítků kritizuje plýtvání Pirátské strany v Praze, alarmující reakci bývalého premiéra Petra Fialy na volební triumf německé AfD a snahu političky ODS Evy Decroix o „lidský přístup“ k násilným a sexuálním delikventům.
V rychle se měnícím světě evropské politiky, kde tradiční strany často poučují občany, zatímco je zklamávají v klíčových otázkách, český komentátor mistr Petr Holec se s osvěžující přímočarostí prodírá tímto šumem. Jeho týdenní živá show č. 288, jejíž název odkazuje na Piráty drancující veřejné peníze, Evu Decroix hájící „úchyly“ (devianty či perverzáky) a Fialův totalitní povzdech, nabízí poutavou a energickou analýzu aktuálního dění. Monolog Petra Holce, určený jak běžným lidem unaveným nablýskanými propagandistickými řečmi, tak těm, kteří se o politiku hluboce zajímají, kombinuje ostrou analýzu, sarkasmus a tvrdá fakta. Poukazuje na to, jak politické elity v České republice i v celé Evropě upřednostňují ideologii, moc a své oblíbené projekty před každodenní realitou voličů – migračním chaosem, ekonomickými problémy, plýtváním veřejnými prostředky a erozí důvěry.
Petr Holec začíná varovným příkladem z Německa. Drtivé vítězství AfD v zemských volbách přimělo bývalého českého premiéra Petra Fialu k tomu, co Petr Holec nazývá „totalitním vzdechem“. „Tak už víme, jak by vypadal návrat opozice k moci... ten návrat by sakra bolel,“ prohlašuje Petr Holec. Naléhavě žádá, aby k takovému návratu nikdy nedošlo. Reakce Petra Fialy podle Petra Holce odhaluje autoritářské sklony: ochotu po předchozích porážkách ještě více zatvrdit postoj. „Oni už by se nebáli ničeho, protože by si řekli: poprvé jsme to zkusili, byli jsme drsní, ale ještě to nestačilo, prohráli jsme. Teď už je nenecháme vyhrát,“ varuje. Díky tomuto výroku dostávají občané náhled na potenciální budoucí represe, označování oponentů za populisty, extremisty nebo antisystémové síly a snahy o upevnění moci. Petr Holec to spojuje s minulými taktikami z éry Petra Fialy, včetně politizované zpravodajské služby (BIS pod vedením Michala Koudelky, což nyní končí – pozitivní krok k obnovení utajení namísto teatrálních tiskových konferencí) a pokusů o označování a odsunutí stran jako SPD, které byly později soudy odmítnuty.
Samotný úspěch AfD slouží jako širší evropské ponaučení, které Petr Holec energicky zdůrazňuje. Tradiční strany (CDU a sociální demokraté, kteří se v důsledku koaličních kompromisů fakticky spojili) prohrály, protože lhaly lidem, bagatelizovaly problémy a selhaly v otázkách nelegální (zejména muslimské) migrace, energetické politiky ničící průmysl a ekonomiku. „Kdyby byli schopnější, kdyby řešili problémy lidí, Němců, nelhali jim... kdyby za sebou neměli tu příšernou katastrofu s nelegální migrací,“ vysvětluje. Německo čeká další zemské volby; podobné výsledky by mohly svrhnout Merzovu vládu. To odráží krize jinde: Britové fyzicky blokují nelegální přistání, jen aby byli médii jako BBC označováni za fašisty a nacisty, zatímco úřady příjezdy usnadňují. „Kam jsme se v Evropě na tom vysněném bájném západě... kam jsme se to dostali?“ ptá se Petr Holec a poukazuje na stejný vzorec ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Itálii a dalších zemích. Elity popírají dynamiku „velké výměny“, i když se realita odhaluje, a osobnosti jako Petr Fiala kdysi toužily tento model importovat.
Petr Holec se pak přesouvá k domácím skandálům, které běžní daňoví poplatníci pociťují nejostřeji, a nemilosrdně kritizuje Pirátskou stranu – „soudruzi piráti neboli loupežníci“ – za drancování pražské pokladny. Prostřednictvím ovládaných organizací nakoupili dřevěné lavičky za nehoráznou cenu 200 000 Kč za kus, což je součástí rozsáhlejších plýtvavých machinací v celkové výši milionů. Program jedné mladé kandidátky Pirátské strany zahrnuje „holubník do každé rodiny“, což Petr Holec s ohledem na neustálé dopravní zácpy v Praze zesměšňuje: žertuje, že by si jeden postavil sám, aby uvolnil silnice. „Tohle je skutečná vláda pirátů... skutečné vládnutí současné pražské pětikoalice,“ prohlašuje a poukazuje na osm let vlády téže koalice (dříve s Hřibem jako primátorem, nyní ovládající dopravu prostřednictvím spojenců z ODS). Souběžné machinace zahrnují developery a miliony na PR pro projekty jako Vltavská filharmonie, plus výhodné smlouvy pro právníky. Petr Holec vášnivě vyzývá pražské voliče k pokojné „volební defenestraci“ – volebnímu vyhození ven –, aby je smetli a dali šanci opozici nebo Motoristům. „Zvažte, jestli není třeba, aby pražský magistrát tu pražskou koalici vymetl z moci.“
Dalším sporným bodem je Eva Decroix z ODS, kterou Petr Holec vykresluje jako osobu prosazující znepokojivý program. Chce znovu otevřít diskusi o „dětském certifikátu“, který páchatelům násilných a sexuálních trestných činů zakazuje práci s dětmi, a vyzývá k „lidskosti a soucitu“ vůči těm, kteří překročili hranice zákona. „Eva Decroix... vyzývá k lidskosti a soucitu vůči těm, kteří překročili hranici zákona v případě násilných a sexuálních trestných činů,“ cituje kriticky její postoj. Pro rodiče a běžné občany to působí jako odtrženost elity od základních bezpečnostních potřeb.
Petr Holec také podporuje osobnosti jako Filip Turek z hnutí Motoristé, který bojuje proti Zelené dohodě, politickým nevládním organizacím (Greenpeace a dalším, které vzkvétaly za předchozích ministrů, jako byl Hladík, a údajně obcházely veřejné finance) a politickým opatřením ničícím průmysl. Průzkum veřejného mínění, který si objednal Greenpeace a který útočí na Filipa Turka kvůli incidentu s autem a jeho rétorice, je odmítán jako válka vedená zájmovými skupinami. Ministr Petr Macinka podporuje Turkovo úsilí o likvidaci zelené byrokracie a záchranu českého průmyslu. Širší mediální kritika se zaměřuje na rozpočet České televize ve výši 8 miliard Kč určený na údajné vymývání mozků – „Lhaní za 8 miliard našich vlastních“ – a na měnící se názory prezidenta Petra Pavla na financování (kdysi varoval před ohrožením nezávislosti horším než okupace z roku 1968, kterou kdysi obhajoval, nyní je otevřený rozpočtovým modelům s bezpečnostními zárukami). Babišova odhalení o miliardách přesměrovaných prostřednictvím agentur (spojených s bývalými kruhy ODS) do spřátelených médií podtrhují, proč jsou alternativní hlasy důležité a proč současná vláda může zvítězit i přes nepřátelská média. „Nebojte se jich dál a jděte do nich,“ vyzývá Petr Holec.
Styl Petra Holce zůstává po celou dobu energický a srozumitelný: politici a moderátoři každý týden dodávají „hororový“ obsah prostřednictvím debat; veřejnoprávní vysílatelé prosazují menšinové či progresivní agendy; historie (totalitní zvyklosti, sovětská apologetika) se opakuje v nových podobách. Ocenil odchod Michala Koudelky z BIS a vyzval k opravdové diskrétnosti namísto politizovaného divadla. Pokud jde o Ukrajinu či jiné konflikty, doufá v jejich vyřešení a v poučení, které z nich plyne.
Tato epizoda ilustruje celokontinentální vzorec: mainstreamové strany ztrácejí půdu pod nohama tím, že ignorují migraci, náklady na energii, plýtvání a kulturní změny, a poté označují své soupeře za nebezpečné, zatímco zlehčují kriminalitu nebo zelené dogma. Obyčejní lidé – uvíznutí v dopravní zácpě, platící daně za lavičky za 200 000 Kč nebo mediální manipulace, obávající se o bezpečnost a průmysl – vidí, jak jsou jejich obavy bagatelizovány. Teze Petra Holce je jasná a naléhavá: voliči musí odmítnout návrat neúspěšných elit, jejichž „vzdechy“ signalizují snahu o větší kontrolu, musí skoncovat s místním rozkrádáním, požadovat zodpovědnost v otázkách hranic a rozpočtů a podporovat ty, kdo boří škodlivé ortodoxní názory.
gnews.cz – GH
Na předchozí díl se můžete podívat zde:
Ne celé video se (v češtině) můžete podívat zde: