Josef Sudek se narodil v Praze 17. března 1896 ještě v tehdejším Rakousko-uhersku v Praze a zemřel 15. září 1976 Československé socialistické republice také v Praze. Byl významný český výtvarný a umělecký fotograf různých motivů a témat, portrétů, živil se také reprodukční fotografijí, fotografoval fenomenální kompozice ateliérových aranžmá, měl obrovský záběr v krajiném zátiší, pouštěl se i do reklamní fotografie a reportáží. Začal fotografovat už ve svých 17 letech.
Svá vrcholná díla vytvořil ve zralém věku – poté, co rezignoval na vlivy moderních proudů. Ve 30. letech odrážely jeho fotografie především vnější svět a teprve od 40. let našel obratem k sobě samému a nezaměnitelnou tvůrčí polohu, díky které je známý i v zahraničí. Tehdy začal fotografovat proslavené pohledy z okna ateliéru a aranžovaná zátiší, oboje zpracované kontaktním otiskem skleněných desek. Sudkovu práci nepřerušila ani válka, ani poválečný politický tlak, který nutil umělce řídit se doktrínou socialistického realismu. V té době se Sudek naopak vrátil k piktorialismu, a v řadě svých prací předjímal pozdější vývoj fotografie k postmoderní syntéze, aby se tak stal stále živým zdrojem inspirace pro další generace. Spolu s Fratiškem Drtikolem, Jaroslavem Dritikolem a Jaromírem Funkem patří k nejvýznamnějším českým fotografům období mezi první a druhou světovou válkou. Je zároveň jedním z výjimečných avantgardních fotografů v Evropě.
Josef Sudek měl skutečně neuvěřitelný rozsah témat a disciplín. Přitom z různých vzpomínek jeho hlavně pozdních kolegů – fotografů se dovídáme, že čas pro něho hrál zcela zasadní roli a to nejen ve fotografii, ale i v životě. Byl nesmírně trpělivý, například s MUDr. Petrem Helbichem chodili fotografovat velmi často. Jednou se Josef Sudek rozhodl že vyfotí jednu třešeň na Malé straně, která každým rokem krásnšji a krásněji kvetla. Dohodi se na čase a vyrazili, jenže Sudek nefotografoval, jen si povídali pod tou třešní o všem možném a každý další den ve stejnou hodinu chodili k téže třešni a Sudek pořád nic. Dr. Helbich byl už nervozní, ale neodvažoval se mistrovi cokoli říci. Byl rád za povídání a stravený čas se s takovým velikánem české fotografie, ale jaksi chtěl už udělat alespoň jeden snímek. Až jedenáctého dne, kdy si zase povídali pod třešní, řekl najednou Josef Sudek „Vidíte to slunce? Teď je ta správná chvíle, pojďte budem konečně pracova.“ A skutečně Sudek udělal fenomenální snímek který byl doslova jako pohled do rozkvetlé rajské zahrady. Fotograf Josef Sudek se držel zásady, že vše žádá svůj čas.
Gnews.cz-Jan Vojtěch
Czech 
English