Dnes nám statistici zveřejnili takzvaný PMI index, neboli index nákupních manažerů. Jedná se o index sledující podmínky v českém zpracovatelském průmyslu. A výsledek zní: Podmínky ve zpracovatelském průmyslu se v srpnu opět zhoršily. To by samo o sobě ještě nebyl takový průšvih, kdybych k A nedodala ještě B – totiž že zhoršování kontinuálně pokračuje už od června 2022. Chabou náplastí je, že poslední snížení bylo nejpomalejší za dva roky. To by mohlo utěšit jen někoho, kdo neví, jak funguje statistika a efekt statistické základny. Je pravděpodobné, že každé další zhoršení bude méně a méně výrazné, ale přesto výsledek je jasný: český průmysl, kdysi chlouba české ekonomiky, se smrskává.
Abychom mluvili konkrétně, index nákupních manažerů sice stoupl na 46,7 bodu z červencových 43,8 bodu, nové zakázky však opět klesly. Přitom úroveň 50 bodů v indexu je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. Není to tedy tak, že když je za srpen index vyšší než za červen, znamená to růst sektoru. Je to tak, že sektor dál klesá, jen neklesá tak rychlým tempem. Podobně zavádějící by mohla být i zpráva, že podnikatelská důvěra se „zlepšila“ na nejvyšší úroveň za tři měsíce. V překladu to ale pořád znamená, že podnikatelé v budoucnost nevěří, jen už nepředpokládají, že by před námi byly prudké propady výroby. Přesto ale firmy dál omezovaly výdaje snižováním nákupů surovin, stejně jako si nenechávaly příliš vysoké skladové zásoby, protože předpokládaly, že by je nevyprodaly.
Není to jen o nějaké nehmatatelné důvěře a nedůvěře. Je to o tom, že firmám skutečně chybí zakázky. Nemají pro koho vyrábět, a vyrábět na sklad se neodváží, protože se domnívají, že by zboží neprodaly. Nízká poptávka přitom nejde jen od domácích zákazníků, ale i z dalších zemí. A to hlavně od evropských zemí. Co je zajímavé: poptávka od některých mimoevropských zemí trochu vzrostla. To stojí za pozornost. My totiž víme, že evropské zboží se stává nekonkurenceschopné na zahraničních trzích, protože je kvůli klimatickým požadavkům a sociálním požadavkům předražené. A přesto mnohé asijské a africké země dokázaly poptávku po evropském zboží navýšit. Nejvíc ale poptávka vázla z evropských zemí po evropském zboží. To ukazuje, že v tuto chvíli už nejde jen o nízkou konkurenceschopnost, ale hlavně také o mizernou kupní sílu evropských firem a obyvatelstva.
Chtěla bych být optimistická, ale těžko hledat optimismus tam, kde nejsou zakázky. Rostoucí počet zakázek vždy předchází růst samotné výroby. Tady ale nic nenasvědčuje tomu, že by se zpracovatelský průmysl měl do konce tohoto roku zmátořit. Nevěřím v to hlavně proto, že stále enormně drahé energie a další regulace z titulu zelené politiky zvyšují průmyslníkům náklady a nedovolují jim nadechnout se. Kurz české koruny dnes stagnuje těsně nad úrovní 25 korun za euro. V USA je svátek, takže se v Americe neobchoduje, a to podporuje klid na devizových trzích včetně kurzu koruny. Nepředpokládáme, že by tento týden koruna získala výrazný trend. Bude se pohybovat v blízkosti stávajících úrovní.
Markéta Šichtařová
nextfinance s.r.o. nextfinance.cz