Pád Berlínské zdi 9. listopadu 1989 a následné sjednocení Německa 3. října 1990 znamenaly jeden z nejvýznamnějších zlomů v moderních dějinách. Tyto události nejen přetvořily Evropu, ale měly také celosvětový ohlas, včetně Afriky. Když se Německo znovu sjednotilo a v roce 1993 byla Maastrichtskou smlouvou oficiálně vytvořena Evropská unie (EU), svět se stal svědkem hluboké proměny. Tyto přelomové události měly v Evropě zajistit mír.
Jihoafrická republika procházela vlastní historickou změnou, když byl v únoru 1990 propuštěn z vězení Nelson Mandela, což byl klíčový okamžik při odstraňování apartheidu. Tyto souběžné proměny připravily půdu pro prohloubení vztahů mezi Německem a Jihoafrickou republikou, které se od té doby staly životně důležitými pro budoucnost obou národů i širšího afrického kontinentu, který je stále více uznáván jako klíčový hráč na světové scéně.
S koncem studené války se globální geopolitika dramaticky změnila. Sjednocení Německa bylo triumfem demokracie a symbolizovalo konec desetiletí rozdělení Evropy. Ačkoli se sjednocení zaměřilo především na integraci východního a západního Německa, přimělo Německo také k novému vymezení jeho globální role, zejména ve vztahu ke globálnímu Jihu. Afrika, která byla v globálních diskusích dlouho marginalizována, se začala jevit jako strategicky důležitý region. Sjednocené Německo se díky své hospodářské síle a roli v rámci EU stalo klíčovým partnerem pro africké země, jako je Jihoafrická republika.
Na jedné akci v předvečer Dne sjednocení velvyslanec Německa v Jihoafrické republice Andreas Peschke řekl: „Pocházím z východního Německa, takže kdyby zeď nepadla, nebyl bych tady.“ Zdůraznil význam Afriky a řekl, že „musíme posílit roli Afriky“, a označil ji za „kontinent budoucnosti“. Toto uznání má svůj základ v demografické dynamice Afriky, kde žije nejmladší obyvatelstvo na světě. Vztahy Německa s Jihoafrickou republikou jsou vzorem pro jeho širší angažovanost na africkém kontinentu. Peschke uvedl, že Německo podporuje Jihoafrickou republiku v době, kdy se připravuje na pořádání summitu G20, který se poprvé uskuteční na africké půdě. Pozoruhodné je také členství Africké unie v tomto bloku.
Německo a Jihoafrická republika sdílejí závazek prosazovat demokracii, svobodu a spravedlnost, ačkoli jejich cesty byly ovlivněny různými historickými problémy. Mladá jihoafrická demokracie, která povstala z popela apartheidu, nachází v Německu silného spojence. Obě země udržují aktivní diplomatické výměny a úzkou spolupráci na různých frontách, od energetiky a ochrany životního prostředí až po řešení konfliktů a právní stát.
Při této příležitosti vystoupila německá státní ministryně Katja Keulová, která vyzdvihla hloubku těchto dvoustranných vztahů, zejména při řešení globálních výzev. „Evropa a Afrika mají společné zájmy a musí společně čelit současným globálním výzvám,“ poznamenala a zdůraznila význam míru a bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že se svět potýká s probíhajícími konflikty v regionech, jako je Súdán, Gaza, Libanon a Ukrajina, Německo i Jihoafrická republika vyzvaly k mírovým řešením a mezinárodnímu dialogu.
Podpora míru a řešení konfliktů ze strany Německa má také hluboké kořeny v jeho vlastní historii rozdělení a usmíření. Stejně jako cesta Německa k jednotě po pádu Berlínské zdi, i přechod Jihoafrické republiky k demokracii byl veden snahou o národní usmíření, v jejímž čele stál po svém propuštění v roce 1990 Nelson Mandela. Paralely mezi zkušenostmi obou národů s překonáváním rozdělení prostřednictvím dialogu a spravedlnosti podpořily hluboký smysl pro vzájemný respekt a spolupráci.
Jihoafrická republika a Německo mají dobré hospodářské vztahy. Jihoafrická republika je nejdůležitějším obchodním partnerem Německa v subsaharské Africe a více než 600 německých společností působících v zemi zaměstnává přes 100 000 Jihoafričanů. Německé investice v Jihoafrické republice zahrnují širokou škálu odvětví, včetně výroby automobilů, obnovitelných zdrojů energie a telekomunikací. Kromě toho do Jihoafrické republiky přijíždějí desítky tisíc německých turistů a dochází k časté výměně akademických a výzkumných pracovníků, zdůraznil Keul pevné vztahy mezi oběma zeměmi. Poukázala také na pravidelné konzultace a aktivní diplomatickou výměnu mezi oběma zeměmi.
Kromě ekonomiky se v průběhu let prohloubily i kulturní vazby mezi oběma zeměmi. Jak poznamenala ministryně Keulová, historické vazby mezi Jihoafrickou republikou a Německem jsou hluboké a sahají až do 18. století, kdy do Východního Kapska přišli první němečtí misionáři a osadníci. „Tyto bilaterální vztahy jsou silné také na regionální a místní úrovni, například s mým německým domovským regionem Dolním Saskem. V pondělí jsem navštívil provincii Východní Kapsko a setkal jsem se se zástupkyní Dolního Saska ve Východním Kapsku, paní Inger Steffenovou. Společně jsme navštívili místní obec Amahlathi, jejíž starostka se právě vrátila z Německa, kde se její delegace setkala s jejich partnerským městem Lamspringe.
Tam mě také přivítali v luteránském kostele, který byl dlouhou dobu německým kostelem pro osadníky a kde byl můj pradědeček na počátku 20. století 14 let reverendem. Během návštěvy Východolondýnského muzea jsem se dozvěděl více o historii německých misionářů a osadníků v Jihoafrické republice a v provincii Východní Kapsko od počátku 18. století. Historické vazby mezi Jižní Afrikou a Německem jsou mnohem užší, než si mnozí lidé myslí.
Různé německé křesťanské misie od Kapska až po provincii Kwa Zulu-Natal zanechaly hmatatelné stopy: nejen kostely, ale také školy, knihovny, a dokonce i pivovary. Misionáři zajistili přístup ke zdravotnickým zařízením a základnímu vzdělání. Mnozí z nich však sdíleli západní aroganci a zastávali rasistické myšlenky a pracovali ruku v ruce s kolonizátory. Někteří z nich také zabírali půdu a otázka přístupu k půdě zůstává důležitým problémem dodnes,“ řekl.
Ve snaze vyrovnat se s touto minulostí Německo úzce spolupracuje s jihoafrickými partnery na vytvoření výstav, které odrážejí celý příběh německého angažmá v Jihoafrické republice, včetně škod způsobených během koloniálního období. Návštěva ministryně Keulové ve Východolondýnském muzeu a její diskuse s místními komunitami jsou součástí pokračující snahy zajistit, aby historická vyprávění byla inkluzivní a odrážela skutečný dopad kolonialismu.
„Přeshraniční spolupráce muzejních odborníků a historiků je klíčová. Protože pouze pokud znáte svou minulost, budete schopni pochopit současnost a budovat lepší budoucnost,“ uvedla ministryně.
Kirtan Bhana – TDS
thediplomaticsociety.co.za / gnews.cz-jav
Czech 
English