Ve věku 90 let zemřela režisérka Věra Plívová-Šimková, autorka filmů Páni kluci, Krakonoš a lyžníci nebo Jak se točí Rozmarýny. Ve svých filmech objevila několik pozdějších hereckých hvězd. V jejím filmu začínal třeba i moderátor a herec Jan Kraus nebo Marek Vašut. Natočila 17 filmů. V roce 2018 získala Českého lva za Mimořádný přínos české kinematografii, už v roce 1999 získala tutéž cenu na Zlín Film Festivalu.
Věra Šimková-Plívová se narodila 29. května 1934 v Lomnici nad Popelkou, dětství prožila v Chuchelně u Semil. Otec záhy zemřel a o rodinu se starala matka, herečka ochotnického divadla. Starší sestra Břetislava Pospíšilová-Plívová se stala akademickou malířkou. Věra odmaturovala v roce 1952 na jičínském gymnáziu a odešla do Prahy na FAMU, kde u Bořivoje Zemana studovala v letech 1952-57 režii. Už na škole samovolně směřovala k tvorbě o dětech a pro děti. Během studia točila ročníkové práce, kde se často děti objevovaly. Školu ukončila absolventským středometrážním filmem o ochotnických divadelnících Než se rozhrne opona, který s neherci podle vlastního scénáře natočila ve svém rodišti.
V témže roce nastoupila na Barrandov, kde jako asistentka režie získávala zkušenosti u svých starších kolegů. Podílela se například na natáčení snímků Touha, Král Šumavy a Sny na neděli. Během asistování při výrobě dětské detektivky Případ Lupínek se definitivně rozhodla cíleně věnovat tvorbě pro děti. Jako samostatná režisérka debutovala v roce 1963 středometrážním filmem z prostředí tanečních Chlapci, zadejte se podle vlastního scénáře. O rok později následoval úspěšný snímek Káťa a krokodýl vycházející z dětské knihy sovětských spisovatelů N. V. Gernětové a G. B. Jagdfelda. Scénář napsala s Otou Hofmanem. Film měl původně točit režisér Jan Valášek, který ale onemocněl. Snímek zvítězil na mezinárodní přehlídce filmů pro děti v Gijonu. Nastartoval tak dlouhou řadu festivalových úspěchů režisérky, které se ať už na domácí půdě nebo v zahraničí staly pravidlem.
Lyrická komedie Tony, tobě přeskočilo z roku 1968 popisovala vztah starého opuštěného muže k osiřelému dítěti, kterému se povede propašovat do venkovské chalupy tři sourozence z dětského domova. V roce 1970 následoval film z vesnického prostředí Lišáci, Myšáci a Šibeničák o soupeření dvou kluků o vůdcovství v partě. Za dva roky přišel první barevný film O Sněhurce – příběh vesnických dětí z Podkrkonoší, které se rozhodly sehrát známou pohádku. Film Přijela k nám pouť z roku 1973 byl dětským muzikálem zasazeným do prostředí vesnické pouti. V roce 1975 natočila režisérka úspěšný snímek Páni kluci podle scénáře svého kolegy Víta Olmera, který využil motivů známé knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera a přenesl děj do českého městečka roku 1900. Byl to první film, který se odehrával v minulosti. Po dalších dvou letech natočila Věra Šimková-Plívová film z filmařského prostředí s názvem Jak se točí Rozmarýny. V roce 1979 se zaměřila na ochranu životního prostředí a natočila snímek Brontosaurus. Komedie Krakonoš a lyžníci pro změnu pojednávala o klukovském soupeření v Podkrkonoší na počátku 20. století. Příběh vycházel z pašeráckých legend a mj. osvětlil počátky lyžování u nás.
Režisérka se stala nejúspěšnějším tvůrcem hraných filmů o dětech v Československu. Její tvorba se vyznačuje několika typickými znaky. Obvykle jde o autorské filmy podle vlastního námětu a scénáře, které vycházejí z typicky dětského vnímání světa a zároveň se vyznačují laskavým a chápavým přístupem k životu. Častým inspiračním zdrojem jejích příběhů je dětská hra, objevují se motivy soupeření klukovských part, přátelství, první lásky, drobná nedorozumění nebo přetvářka dospělých. Nejde o pohádky, ale o příběhy kluků a holek z reálného života. Cílovou skupinou diváků jsou převážně děti ve věku 11-14 let. Své příběhy většinou zasazuje do prostředí současné vesnice, téměř všechny filmy natáčela v okolí svého bydliště. Její celoživotní dílo bylo odměněno na festivalu v Soči, kde obdržela cenu za přínos celosvětovému dětskému filmu.
V roce 1974 se režisérka vrátila do kraje svého dětství. Žila ve vesnici Chuchelna u Semil, odkud pocházejí její prarodiče i otec a kde se seznámila se svým manželem, se kterým postavili v obci dům. Žila tam se synem Tomášem a jeho rodinou. Vedle syna má dceru Kateřinu, byla šestinásobnou babičkou. V obci režírovala i divadelní představení místních ochotníků.
Do roku 1991 byla zaměstnancem filmového studia Barrandov, poté se mj. věnovala divadelní režii. Své scénáře přepracovala do podoby šesti filmových novel, které vydala knižně. Vedle toho napsala i dva pohádkové příběhy určené starším dětem – Diviznu a Vlčici. Příležitostně přispívala i do řady časopisů, jako byla Vlasta, Kino, Literární měsíčník, Film a doba a do mnoha jiných. Celkem natočila 17 filmů, poslední z nich byl v roce 2001 Kruh. Během své padesátileté praxe u filmu objevila řadu dětských hvězd, ze kterých se později stali uznávaní herci a herečky.
gnews – RoZ
FOTO – Facebook
Czech 
English