Jeden z nejznámějších nizozemských malířů 17. století Rembrandt van Rijn patřil k nejzajímavějším umělcům všech dob. Jeho originální dramatické obrazy plné kontrastů mezi světlem a tmou jsou známé po celém světě. Rembrandtova tvorba je neuvěřitelně pestrá. Maloval historické obrazy a portréty, obrazy s mytologickými či biblickými tématy, krajiny a zátiší. Jeho malířský projev, zejména v pozdním období, předběhl svou dobu. Za svou kariéru vytvořil na 300 obrazů, tři sta leptů, dva tisíce kreseb a také mnoho grafik a rytin. Doba jeho tvorby spadá do tzv. nizozemského zlatého věku, období rozkvětu nizozemské společnosti a její kultury v 17. století v důsledku ekonomického rozvoje země díky koloniální expanzi. Vyhledávaným a slavným se Rembrandt stal již za svého života a brzy byl považován za největšího nizozemského malíře. Velkým vzorem moderního umění rodícího se v 19. století je dodnes.
Narodil se jako Rembrant Harmenszoon van Rijn 15. července 1606 v Leidenu. Jeho otec Harmen Gerritszoon van Rijn byl zámožným mlynářem, maminka byla dcerou pekaře a jmenovala se Neeltge Willemsdochter van Zuitbroeck. Byl jejich devátým dítětem a jako nejnadanější ze sourozenců byl jediný, který šel studovat. Navštěvoval místní latinskou školu poskytující náboženské vzdělání, protože rodiče z něj chtěli mít pastora. V květnu 1620 v necelých čtrnácti letech nastoupil na Leidenskou univerzitu, kde studoval klasickou literaturu, gramatiku a rétoriku a získal přehled o klasických a biblických příbězích. Po roce školu opustil a stal se na tři roky žákem malíře historie Jacoba van Swanenburgha a na přelomu let 1624-25 byl v Amsterodamu půl roku žákem malíře Pietera Lastmana, který se v té době vrátil z Itálie a byl velkým ctitelem italského malíře Michelangela Merisiho, zvaného Carravagio. Ten používal techniku „chiaroscuro“, tj. šerosvit, jehož pojetí později Rembrandt široce rozvinul, čímž dosáhl tajemného až magického působení svých obrazů.
V roce 1625 se Rembrandt vrátil do otcovského domu, kde si otevřel vlastní dílnu. Jeho nejstarší datovaný obraz je „Kamenování svatého Štěpána“ z roku 1625. Měl úspěch, zakázky se jen hrnuly, protože i chudší lidé chtěli mít vlastní obrazy; těm nabízel grafiku. V roce 1628 přijal prvního učedníka; z tohoto roku pochází i lept staré ženy, pravděpodobně jeho matky, a lept vlastní podobizny, čímž začíná řada jeho autoportrétů. Sám sebe totiž portrétoval nejčastěji – předpokládá se, že namaloval a graficky znázornil asi padesát nebo šedesát vlastních podobizen. O rok později namaloval autoportrét olejem a získal zakázku pro holandského místodržitele, prince Oranžského, a dvůr v Haagu.
Roku 1631 se Rembrandt už jako známý a slavný malíř přestěhoval do Amsterodamu, kde bydlel v domě obchodníka s obrazy Hendricka Uylenburgha a měl zde i ateliér. V té době začala jeho sběratelská vášeň pro drahé oděvy, krajky, šperky, obrazy a grafiky. Dokonce prý do svých barev drtil drahokamy, aby se obrazy více třpytily. V témže roce namaloval slavný obraz pitvy „Hodina anatomie profesora Tulpa“, jako záznam přednášky, kdy anatom ukazoval laikům anatomii paže při pitvě popraveného zločince. Vznikla i řada portrétů současných významných holandských osobností.
V Uylenburghově domě se Rembrandt setkal s jeho sestřenicí, osiřelou Saskií van Uylenburgh. Její otec býval purkmistrem města Leeuwardenu a jedním ze zakladatelů druhé nejstarší holandské univerzity ve Franekenu (která dnes už neexistuje). Zamilovali se do sebe a v červnu 1634 se konala svatba. Saskia byla bohatá nevěsta a její věno umožnilo novomanželům spolu s Rembrandtovými značnými příjmy život v blahobytu. Pořídili si dům v blízkosti čtvrti bohatých židovských obchodníků, kde Rembrandt často hledal představitele pro své obrazy scén ze Starého zákona. Modelkou mu bývala i jeho manželka. Dnes dům slouží jako Rembrandtovo muzeum. Od roku 1635 učil malíř na své akademii. Bohužel mladé manžele postihla tragédie – jejich první syn Rumbartus zemřel dva měsíce po narození, také další dvě děti, dcery stejného jména Cornelia, zemřely v letech 1638 a 1640 po několika týdnech života.
Na podzim 1641 se narodil syn Titus, ale Saskii se zhoršila tuberkulóza a v červenci 1642 zemřela, bylo jí třicet let. V té době maloval Rembrandt jeden ze svých významných obrazů – „Noční hlídku“, na zakázku cechu místních městských strážců; obraz se však objednavatelům příliš nelíbil, protože někteří si připadali „upozaděni“. K malému Titovi najal malíř chůvu, mladou vdovu Geertje Dircksovou, která se po smrti Saskie stala jeho družkou. Roku 1636 ji namaloval na slavném obraze „Danae“. Po sedmi letech skončil jejich vztah soudními spory o Saskiiny šperky a žalobou na Rembrandta pro nedodržení manželského slibu. Rembrandt, který by novým sňatkem přišel o dědictví po Saskii, musel Geertje platit výživné, ale protože ho prý vydírala, nakonec dosáhl toho, že roku 1650 skončila v ženském nápravném domově v Goudě, kde o šest let později zemřela. V době sporů nedokázal Rembrandt namalovat jediný obraz.
Už v době soudního procesu navázal poměr s mladou hospodyní Hendrickje Stoffelsovou, který trval až do její smrti, a později namaloval obrazy, na kterých ji zobrazil jako „Betsabé v lázni“ nebo „Betsabé dostává dopis od krále Davida“. Oba obrazy vznikly roku 1654, kdy mu Hendrickje porodila dceru Cornelii. Za „život v hříchu“ s Rembrandtem byla Hendrickje povolána před církevní soud a Rembrandtovi začaly ubývat zakázky. V té době také začal jeho finanční úpadek. Oženit se s Hendrickje ale nemohl, přišel by o zbytek dědictví po Saskii. Aby unikl věřitelům, začal rozprodávat své sbírky a v roce 1658 musel prodat i svůj dům. Vzhledem k místním zákonům nesměl po úpadku prodávat svá díla, proto Hendrickje a Titus založili roku 1660 společnost pro obchodování s obrazy a Rembrandt se stal jejich dodavatelem. Tehdy pro něho získali řadu zakázek od bohatých místních rodin, a také od amsterodamské radnice. Roku 1662 namaloval obraz „Syndikové“, skupinový portrét pěti úředníků a kancelářského sluhy.
Rembrandt byl v životě velice skromný, když šlo o jídlo nebo oblečení, ale pokud to jen trochu šlo, ve své sběratelské vášni i přes své dluhy a chudobu pokračoval. V červenci 1663 zemřela Hendrickje, pravděpodobně na rakovinu prsu. Někdy v té době namaloval Rembrandt obraz nazývaný „Portrét starého muže“, podle odborníků jde o portrét Jana Ámose Komenského, se kterým se setkal. V červnu 1665 složil Titus maturitu a o tři roky později se oženil s Magdalenou van Loo, dcerou stříbrníka. Bohužel ale krátce po svatbě zemřel na mor, nedočkal se ani narození své dcery Titie v březnu 1669. Rembrandt pak žil osaměle jen s dcerou Cornelií. Zemřel v Amsterodamu 4. října 1669 ve věku 63 let, podle současných odborníků, zkoumajících jeho poslední autoportréty, v důsledku depresí. Přesné místo jeho posledního odpočinku není známo.
Gnews.cz/ wikipedia / Jana Černá
Czech 
English