„Schikaneder je v první řadě malíř chudých lidí a chudých osudů, malíř osamělosti, bídy, strádání а znoje,“ napsal o něm před sto lety čtrnáctideník Český svět.
V každém případě patří Jakub Schikaneder k nejvýraznějším osobnostem českého malířství na přelomu 19. a 20 století. Jeho dílo je stále uznáváno a žádáno i mezi sběrateli – na aukcích doma i v zahraničí se dnes obrazy tohoto českého malíře prodávají za miliony korun. I když jako umělec byl známý, o jeho soukromém životě toho dodnes víme poměrně málo, většinu života žil v ústraní.
„S jeho jménem se nikdy mnoho hluku nenadělalo; náležel k umělcům tichým, nenáročným, kteří obsah svého života vidí v pilné práci. Byl štíhlý krasavec milých, přívětivých rysů, zanechávající všude stopu své zadumané, ušlechtilé duše,“ napsal o něm redaktor Viktor Šuman v časopise Zlatá Praha krátce po jeho smrti. „Večerní soumrak stal se mu základnou jeho náladových skladeb. Téměř v každém jeho obraze najdeme tklivou barevnou hru, chvějící se v odumírajících proudech tichého světla. A toto umění již zůstalo své, nepodlehlo změnám pod nárazy cizích vlivů. Zatím přešlo kolem pestré pásmo nových směrů a zvučných hesel, avšak Schikaneder zůstal až do smrti malířem tklivé poesie a zádumčivé melancholie, jež postupem času nabývala ještě více intensity.“
Jakub Bedřich Schikaneder přišel na svět 27. února 1855 v Masné ulici na Starém Městě pražském jako druhorozený syn celního úředníka Karla Friedricha Schikanedera, pocházejícího z Vídně, a Leokadie, rozené Běhavé, rodilé Pražanky. Rodina Schikanederů měla umělecké kořeny. Jakubův dědeček Carl Schikaneder byl zpěvák a herec brněnského i pražského německého divadla. Také pradědeček Urban byl zpěvák a jeho starší bratr, dramatik Emanuel Schikaneder, byl autorem libreta Mozartovy Kouzelné flétny. Jakubův starší bratr Karel se stal hercem v plzeňském divadle.
Také Jakub byl od mládí herecky i hudebně nadaný, ale dal přednost malování, a rodina, i když chudá, ho v tom podporovala. V patnácti letech začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Jeho spolužáky byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Hynais, Václav Brožík nebo Emanuel Krescenc Liška, později historiky označovaní jako „generace Národního divadla“. V dobách studií platil za veselého kumpána, dokonce se kolem něj utvořil kroužek přátel zvaný „Kubovo bratrstvo“. Když v roce 1871 zemřel Jakubův otec, zhoršila se finanční situace rodiny a museli se přestěhovat do chudinské čtvrti na okraj židovského ghetta. Tato zkušenost předznamenala jeho celoživotní zájem o sociální a existenciální témata, o čemž svědčí už jeho první obraz znázorňující umírajícího malíře nazvaný Poslední dílo, vystavený na Žofínském salonu roku 1876. Studia ukončil roku 1878 absolventským obrazem Klášterní polévka. Dobové vydání časopisu Květy tehdy Schikanedera označilo za „nejnadanějšího z akademiků“.
Po roční vojenské službě v rakousko-uherské armádě odjel sbírat zkušenosti do Paříže a pak pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u profesora Gabriela Maxe, pražského rodáka a uznávaného malíře. V první polovině 80. let žil střídavě v Praze a v Mnichově.
Když byla roku 1880 vyhlášena soutěž o výzdobu Národního divadla, přihlásil se. S návrhem opony neuspěl, ale spolu s Emanuelem Krescencem Liškou získali zakázku na vlysovou výzdobu královské lóže s námětem Doba Přemyslovců, Doba Karla IV. a Doba Rudolfa II. Přestože jejich práce přežila ničivý požár Národního divadla roku 1881, v nové budově ji nahradily obrazy Václava Brožíka. Schikaneder to nesl docela těžce. Cestoval pak po Evropě, navštívil Německo, Anglii, Skotsko, Nizozemsko, Švýcarsko, Itálii a Francii, roku 1890 byl i na světové výstavě v Paříži. Od počátku 80. let se jeho práce začaly objevovat v ilustrovaných časopisech jako Světozor, Ruch nebo Zlatá Praha.
V červenci 1884 se Schikaneder oženil s Emílií Nevolovou, dcerou železničního úředníka. V květnu 1885 se jim narodil syn Lev Jan, po šesti dnech ale zemřel. Další děti už neměli. Byl to i smutek z této ztráty, který později vtělil do svých obrazů. Přibližně v téže době se stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1892 a 1896 zde byl zastupujícím ředitelem a roku 1894 byl jmenován profesorem v ateliéru dekorativní malby. V roce 1913 byl zvolen řádným členem Akademie věd a umění. Funkci profesora zastával až do roku 1922. Po ukončení pedagogické kariéry se opakovaně vracel na ostrov Helgoland v severním Německu.
Kromě realistických, sociálně zaměřených obrazů v počátcích své tvorby se po roce 1900 věnoval nostalgickým malbám zachycujícím mizející starou Prahu, kterou miloval. Jeho oblíbenými motivy byly podzim a zima, pražská zákoutí a uličky nebo břehy Vltavy (často ve večerním světle plynových lamp nebo zahalené v mlze). Pražská nokturna tvoří nejznámější část Schikanederova díla. V prvním období často zobrazoval chudé a osamělé postavy, ženy v těžkých životních podmínkách, jaké zažila i jeho matka.
Jeho nejznámějším a již ve své době mezinárodně ceněným dílem je Vražda v domě z roku 1890, měří 203×321 centimetrů a zobrazuje skupinu obyvatel Starého města, která objevila mrtvolu mladé dívky.
Po roce 1910 se stáhl do ústraní a svá díla už veřejně nevystavoval. Do jeho ateliéru měl přístup jen úzký okruh sběratelů a přátel. K těm největším patřil lékař Josef Thomayer, se kterým podnikl cestu k Severnímu moři a na ostrov Helgoland. V té době vznikly obrazy opuštěných interiérů a po roce 1922 ho cesty na Helgoland inspirovaly k obrazům mořského břehu, mola s majáky a přístavních uliček, které tvoří poslední etapu jeho díla.
Jakub Schikaneder zemřel před sto lety, 15. listopadu 1924, ve svém bytě v Praze-Vinohradech na arteriosklerózu. Byl zpopelněn, což bylo v té době ještě málo obvyklé. Manželka Emilie ho přežila o téměř sedm let. Jejich urny jsou uloženy v hrobě na Vinohradském hřbitově, v sousedství prvního Švejka, herce Karla Nolla, spisovatele Jaroslava Foglara nebo Jana Karafiáta, autora Broučků.
Největší sbírku obrazů a kreseb Jakuba Schikanedera v ČR spravuje Národní galerie v Praze, tvoří součást její stálé expozice.
Wikipedia / Gnews.cz – Jana Černá
Czech 
English 
Spanish 
French