Sorge: „Jestli někdo zničí Hitlera, jsem to já!“
Pro práci tajného agenta byl Richard Sorge jako stvořený. Nesmírně inteligentní, vzdělaný, okouzlující milovník hazardu, žen a alkoholu, blázen do motorek, talent na jazyky – kromě rodné němčiny a ruštiny ovládal také angličtinu, francouzštinu, japonštinu a čínštinu. Muž, který dostal do postele každou ženu a z každého muže dokázal vymámit tajemství, mistr manipulace a dezinformace, byl před osmdesáti lety v Japonsku popraven.
Podle svých slov o kariéru špiona nestál, dělal ho, aby zabránil válce. Válku nenáviděl, protože na vlastní kůži zažil peklo v zákopech.
Nejúspěšnější vyzvědač všech dob vynášel tajné informace z nejvyšších kruhů německého a japonského vojenského velení skoro devět let a významně ovlivnil vývoj druhé světové války.
Díky jeho informacím, že Japonsko na Sovětský svaz nezaútočí, Stalin stáhl vojska ze Sibiře na západ a v zimě 1941 zatlačil postupující wehrmacht: úder, z něhož se Hitlerovo Německo už nikdy nevzpamatovalo. Sorge předtím Stalina před „operací Barbarossa“ několikrát varoval, ten však zprávy zpočátku ignoroval, věřil víc Paktu o neútočení Ribbentrop–Molotov.
Budoucí slavný agent se narodil 4. října 1895 v Baku v dnešním Ázerbájdžánu jako nejmladší z devíti dětí německého důlního inženýra Wilhelma Sorgeho, pracujícího pro ropnou společnost, a jeho ruské manželky Niny Semjonovny Kobělevové.
Když byly Richardovi tři roky, jeho otci skončila pracovní smlouva a rodina se vrátila do Německa, usadili se v Berlíně. Když mu bylo devatenáct, začala první světová válka a on narukoval do německé armády. V té době se ještě hlásil k pravicovému nacionalismu, který vyznával jeho otec. Válečná zkušenost ho však změnila.
Několikrát byl na frontě těžce zraněn, roku 1917 mu šrapnel utrhl tři prsty a poranil obě nohy tak, že do konce života kulhal. Za své hrdinství dostal Železný kříž a během rekonvalescence přečetl knihy Karla Marxe a stal se komunistou. Nakonec, měl to v rodině, jeho prastrýc Friedrich Adolf Sorge byl osobním sekretářem Karla Marxe a generálním tajemníkem První internacionály.
Zbytek války strávil Sorge studiem filozofie a ekonomie na univerzitách v Kielu, Berlíně a Hamburku. Roku 1919 získal v Hamburku doktorát z politických věd, vstoupil do Komunistické strany Německa (KPD) a stal se redaktorem stranických novin v Solingenu. V roce 1921 se oženil s o 18 let starší Christiane Gerlachovou, ženou svého profesora politologie z Kielu a komunisty Kurta Gerlacha, která se kvůli němu rozvedla.
Po třech letech se přestěhovali do Moskvy. Sorge roku 1925 vstoupil do KSSS a získal sovětské občanství. Pět let pracoval pro zpravodajské oddělení, byl zodpovědný za shromažďování zpravodajských informací a budování sítě informátorů. Stal se oblíbeným společníkem důstojníků i jejich žen, což těžce nesla jeho žena, která nevěděla nic o jeho špionážní práci. Už roku 1926 se vrátila do Německa a v roce 1932 se rozvedli.
V roce 1930 byl Sorge vyslán do Šanghaje, aby pomohl při pokusu o zahájení komunistické revoluce v Číně. Kryla ho práce redaktora deníku Frankfurter Zeitung. Jako novinář se prosadil coby odborník na čínské zemědělství. V této roli cestoval po zemi a kontaktoval členy Komunistické strany Číny. Jeho články mu nakonec otevřely cestu i k samotnému generalisimovi Čankajškovi.
V Šanghaji se Sorge setkal s japonským novinářem Hatzumi Ozakim a během nočních tahů po nevěstincích a barech se z obou stali nerozluční přátelé. Ozaki byl absolventem prestižní Tokijské císařské univerzity, měl přístup do vysokých politických kruhů a odmítal japonskou imperiální politiku. Koncem roku 1932 Sorge i Ozaki Šanghaj opustili.
Sorge byl odvolán do Moskvy a po návratu napsal knihu o čínském zemědělství. Také se podruhé oženil s Jekatěrinou Maximovou, kterou potkal v Číně a přivezl si ji s sebou do Ruska. Manželství bylo formální a skončilo její smrtí roku 1943. Byla totiž obviněna, že jako manželka německého občana byla „německou špionkou“, a deportována do Gulagu, kde zemřela.
V roce 1933 odjel Sorge do Berlína obnovit staré kontakty a zajistit si krycí identitu. Získal místo dopisovatele časopisu Zeitschrift für Geopolitik, jehož zakladatelem byl osobní přítel Rudolfa Hesse, a díky jeho přímluvě byl přijat do NSDAP. Zakrátko pronikl do jejích nejvyšších kruhů a raději přestal pít, aby se při společných flámech neprořekl.
Do Japonska odjížděl s tolika doporučujícími dopisy, že ho německá komunita v Tokiu přijala s otevřenou náručí. Svou roli hrál dokonale. Za několik měsíců hovořil plynně japonsky a orientoval se ve zdejší etiketě. Pozvánky na večírky na ambasádách i na pijatiky ve vojenských klubech se jen hrnuly. Okouzlujícího mladého nacistu si oblíbil i plukovník Eugen Ott – německý vojenský atašé a pozdější velvyslanec v Japonsku, a také jeho žena, která byla Sorgeho milenkou. V roce 1939 se Sorge stal tiskovým atašé německého velvyslanectví, což mu zajišťovalo přístup k důvěrným materiálům a informacím.
Postupně vybudoval špionážní skupinu asi 40 lidí, do které infiltroval nejen německou elitu, ale i japonské politiky a vojenské důstojníky. K jeho spolupracovníkům patřil také Ozaki.
V předstihu několika týdnů informoval Sorge Moskvu o německém útoku plánovaném na léto 1941, čemuž Stalin bohužel neuvěřil. Zásluhou Ozakiho, který měl přístup k výsledkům porady nejvyššího japonského vedení, mohl Sorge v září 1941 odeslat do Moskvy další depeši, že k japonskému útoku severním směrem nedojde: Japonsko nezaútočí na Sibiř, ale na Indočínu. Tomu už Stalin uvěřil, převelel 34 divizí z Dálného východu pod Moskvu a její obranou pověřil maršála Žukova. Díky těmto posilám Rudá armáda v prosinci 1941 zastavila německý postup na Moskvu.
Sorge informoval i o přípravách japonské flotily včetně letadlových lodí k útoku na Pearl Harbor, i když ještě nemohl uvést přesné datum. Ale tou dobou byl už osud jeho skupiny zpečetěný.
Začátkem října 1941 byl náhodou zadržen jeden ze Sorgeho spolupracovníků. Během výslechu se pokusil o sebevraždu proskočením okna, ale jen si zlomil nohu. Pak se zhroutil a vypovídal. Následovalo zatýkání členů skupiny, a nakonec i Sorgeho. Ten se po mnoha výsleších rozhodl sepsat přiznání. O tom, co předcházelo, si těžko můžeme dělat iluze. Roku 1943 byl Sorge odsouzen k trestu smrti oběšením a stejně dopadl i jeho přítel Ozaki. Poprava byla vykonána ve věznici Sugamo 7. listopadu 1944, přesně na výročí VŘSR.
Japonci tvrdí, že v případě Sorgeho nabízeli Moskvě výměnu, ale ta na to nereagovala. Je ale otázka, zda by to vůbec bylo možné za situace, kdy Německo stále ještě bylo japonským spojencem.
Sorgeho životem prošlo mnoho žen, poslední byla věrná gejša Hanako Ishia (Květinová dívka), se kterou se stýkal od října 1935. Hanako nebyla mezi obviněnými a nakonec získala Sorgeho ostatky z hromadného hrobu. Před zpopelněním si z jeho zlatých korunek údajně nechala udělat prsten, který do konce života nesundala. Zařídila také jeho pohřbení na tokijském hřbitově Tama a na náhrobek nechala vytesat nápis: „Zde leží hrdina, který obětoval svůj život v boji proti válce a za světový mír.“
Roku 1964 byl Richard Sorge in memoriam vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu za své zásluhy a odvahu.
O rok později byla Hanako pozvána na Jaltu a dostala penzi jako vdova po válečném hrdinovi.
Facebook / wikipedia / gnews.cz – Jana Černá
Czech 
English