PRAHA – 19. prosince (Aktuálně.cz) „Nepřišla jsem se na ministerstvo obrany bát, ale konečně modernizovat armádu,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz ministryně Jana Černochová (ODS). Armáda sice nakupuje novou techniku za desítky miliard, stojí ale před dalším úkolem – kdo ji bude používat, když vojáci odcházejí. V rozhovoru také říká, co se na Ukrajině stane s nástupem Donalda Trumpa nebo jaké problémy jsou v obchodech s Izraelem.
Její éra v čele ministerstva je složitá. Na jedné straně vláda poprvé po devatenácti letech dává na obranu dvě procenta HDP, jak se Česko zavázalo se vstupem do NATO, zároveň ale v Evropě hoří největší válečný konflikt od druhé světové války. Armáda proto prochází masivní modernizací. Objednává letouny F-35 ze Spojených států či bojová vozidla pěchoty CV90 ze Švédska. Na druhou stranu armáda stárne, mnoho zkušených vojáků odchází a noví se shánějí těžko. Ministryně obrany Jana Černochová i proto připouští, že rozpočet ve výši zhruba 160 miliard korun ani tak stačit nebude. „Tlaky na Českou republiku budou,“ říká Jana Černochová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Politička se vyjadřuje také ke sporu s náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou. „Nenazývala bych to konfliktem. Já bych to nazývala tak, že některé věci si náčelník generálního štábu bohužel zřejmě neuvědomuje. Že ministr není pouze ten, kdo vyjednává finanční prostředky ve prospěch resortu, ale že jako hlava civilní kontroly má právo se dozvídat o všech věcech, které se v resortu dějí,“ vysvětluje Jana Černochová. „Udělám všechno pro to, aby nějaké mediální ‚bojůvky‘ mezi civilní a vojenskou částí nehrály vůbec žádnou roli v tom, co tady děláme. Rozhodně se nehodlám vzdávat,“ dodává Jana Černochová.
Ministerstvo obrany vedete přesně tři roky. Jaký okamžik vám za tu dobu nejvíc utkvěl v paměti?
Stoprocentně začátek války na Ukrajině. Vedli jsme o tom polemiky s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem, který do posledního momentu nevěřil, že se něco takového stane. Když se to stalo, spadl mi obrovský kámen ze srdce, že v těch počátečních dnech se jednoznačně postavil na stranu naší vlády, která pomáhala Ukrajině, nekritizoval nás za pomoc a sám v několika rozhovorech řekl, že ho Putin velmi zklamal a že to nemůže zůstat bez odezvy.
Dalším momentem byly akvizice – jak jsem při svém nástupu říkala, nepřišla jsem se na ministerstvo obrany bát. Přišla jsem pracovat a konečně modernizovat armádu.
Letos by obrana měla hospodařit se dvěma procenty HDP. Poprvé po devatenácti letech. Proč to nešlo dřív?
Přesto, že byla ekonomická krize a schylovalo se k energetické krizi, jsme bouchli do stolu a řekli jsme: obrana už nemůže být ten resort, kterému se vždycky ubíralo.
Bohužel největší chyba v tomto ohledu se odehrála za pana ministra Stropnického (resort vedl v letech 2014 až 2017 – pozn. red.). To byla ekonomika na vzestupu, ale u něj jsem někdy měla pocit, že se bál. Bál se rozhodovat, bál se podepisovat, nechtěl se dostávat do konfliktu s lidmi, kterým by pak musel – asi i na té ulici, jako to dělám já – vysvětlovat, proč chceme mít dvě procenta HDP.
Už delší dobu se říká, že dvě procenta jsou spíše minimum. Proč nejste v rozpočtových plánech odvážnější?
V tuto chvíli na to atmosféra v Poslanecké sněmovně nebyla, bylo to častokrát o emocích a něčem, co bych nechtěla ještě víc rozjitřovat. Nyní předpokládám, že na jednáních, kterých se budu účastnit po Novém roce já, pan premiér, pan ministr zahraničních věcí a ostatní ministři, tlaky na Českou republiku budou. A nedá se vyloučit, že se ještě něco takového nestane v průběhu dalšího roku. Opravdu se tomu nevyhneme.
Do voleb – a do konce vašeho aktuálního působení v čele ministerstva – zbývá několik měsíců. Máte v plánu ještě nějakou velkou zakázku?
Určitě budou ty běžné nákupy jako vybavení vojáků či různé munice. Čeká nás i rozhodnutí o tom, kdy a v jakých počtech budeme uzavírat smlouvu na nákup tanků Leopard 2A8. Hlavně musíme zajistit, že s tou moderní technikou, co jsme nakoupili, bude mít kdo jezdit a létat. Čeká nás obrovská rekonstrukce nemovité infrastruktury v návaznosti na pořízení F-35.
Přesto v příštím a přespříštím roce má jít na investice méně peněz než nyní…
To je naprosto normální, protože teď je nárůst investic enormní. Ale my musíme balancovat nad tím, abychom měli nemovitou infrastrukturu, aby měla letadla, tanky či bojová vozidla pěchoty kde parkovat. Aby to nestálo, když to řeknu lidově, někde na ulici nebo v nevyhovujících podmínkách. Stejně tak náčelník generálního štábu opakovaně upozorňoval na to, že potřebujeme mít doplněné zásoby i na tu novou techniku, takže se bude kupovat munice. A to všechno jsou jiné položky než investiční.
Nicméně tím, že plánování obranného rozpočtu stojí na makroekonomické predikci, která se mění, dochází k poklesu plánovaných rozpočtů. Jak se s tím dá pracovat?
Všichni jsme se z toho poučili a první rok to testujeme. Když bychom příště měli plánovat rozpočty, ideální by bylo plánovat na 2,3 procenta, pak by se do toho výkyvy schovaly. A kdyby prognóza byla jiná, můžeme plnit třeba 2,5 procenta, což by asi nikomu nevadilo, ale hlavně bychom se nedostali pod dvě procenta.
Trump ví, že silné Rusko není v zájmu USA
V únoru to budou tři roky od začátku ruské války na Ukrajině. Jak se za tu dobu zvýšila obranyschopnost Česka?
Máme nové tanky Leopard 2A4, které jsme získali z Německa. Obrovské téma je třeba i protivzdušná obrana nebo ochrana před drony, proto jsem požádala náčelníka generálního štábu, aby na toto téma zpracovali vojenské doporučení. Abychom měli něco připraveného, až třeba bude více finančních prostředků. A možná se skutečně rozhodneme pro nákup velkých systémů, jako je americký Patriot či izraelský Iron Dome.
Už první měsíce války ukázaly, jak důležité je mít plné sklady. Jak je na tom česká armáda se zásobami?
Jak jsme se před chvílí bavili, máme teď méně peněz na investice, protože potřebujeme zaplnit sklady. Takže ano, tam si to uvědomujeme a zaplňujeme. Snažíme se stát v těch dlouhých frontách u výrobců a jsme hrozně rádi, že máme v České republice celou řadu firem, které jsou schopné munici vyrábět a dodávat ji na Ukrajinu i českému státu.
Jak se změní válka na Ukrajině po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu?
Myslím si, že ani jeho nejbližší kolegové z budoucí administrativy asi v tuto chvíli netuší, jakou taktiku on má vymyšlenou. V počátku po svém nástupu se bude snažit vyjednávat. A nezaznamenala jsem dosud nějaký silný výrok, že by byla ukončena pomoc Ukrajině ze strany Spojených států.
To mě udržuje v naději, že Donald Trump si je moc dobře vědom toho, že silné Rusko není v zájmu Spojených států, byť samozřejmě bude říkat: „Evropo, pomáhali jsme vám několik desítek let, řešte sami svoje problémy, my vám v tom můžeme pomáhat, ale nemůže to být na úkor peněz daňových poplatníků Spojených států.“
Soutěž by dodávku letadel o roky zdržela
Nedávno jste podepsali nákup dvou brazilských letounů Embraer, první má být v Česku příští rok v prosinci. Pak je tu ale třeba kontrakt na houfnice Caesar, na které si ani více než tři roky po podpisu zakázky nemohou vojáci sáhnout, protože stále nedostali prototyp. Přijde vám to vzhledem k současné situaci normální?
Nepřijde mi to normální. Vždycky je to o způsobu nastavení pravidel na začátku. Tady jsme si vzájemně uvěřili s brazilskou stranou, protože o prodeji těchto letounů jednala od roku 2010. Myslím, že zafungovalo naše vyjednávání i zapojení českého průmyslu.
Co se týče houfnic, mrzí mě to. Musí se tím prakticky na každém jednání zabývat naše akviziční sekce. Budeme doufat, že jednání se podaří vyřešit ku prospěchu věci. Upřímně řečeno – nás jako ministerstvo obrany vůbec nezajímá, kdo je subdodavatelem. My máme kontrakty uzavřené a budeme je vymáhat po těch, se kterými je máme uzavřené.
Co se týče nákupu dopravních letounů, byla variantou i otevřená soutěž?
Kdybychom soutěžili dopravní letadlo, tak se ho dočkáme možná v roce 2030. Hlavním důvodem bylo zrychlení dodávek. Bohužel nemůžu zveřejnit rozpad té ceny, máme tam ale další věci, které nebudeme muset dokupovat dodatečně.
Když to porovnám s nákupem amerických vrtulníků Bell H-1, který udělal můj předchůdce (Lubomír Metnar v prosinci 2019 – pozn. red.), tak se prakticky kupovaly holé. A my teď musíme vynakládat nemalé finanční prostředky na to, abychom do nich dokoupili to, co je zapotřebí. Cena embraerů je opravdu výhodná oproti tomu, kdybychom to dělali salámovou metodou, že teď nakoupíme jenom letadlo a pak budeme po letech dokupovat něco, co bude armáda moct využívat bůhvíkdy.
Cenu letounů jste ale posoudili jen interně, externí znalecký posudek nemáte.
Zákon nám nařizuje expertní posouzení a to se dodrželo bezezbytku. Takže v tomto ohledu jsme postupovali přesně tak, jak jsme měli.
Když se podíváme na pozemní techniku, jak to vypadá se servisní smlouvou na nová těžká bojová vozidla CV90?
Pásová vozidla už se začala vyrábět. Zahájena byla výroba korby, a to u dvou vozidel pro bojovou verzi a u jednoho pro verzi velitelskou. Co se týče servisu, momentálně stále zvažujeme způsob zadání. Zatím nebylo rozhodnuto.
Preferujete, aby tuto miliardovou zakázku získaly státní opravny, nebo soukromí zbrojaři?
Nechám si v tomhle dát doporučení od kolegů. Moje přání je, aby to bylo co nejméně komplikované a co nejvíce transparentní.
To se moc nedaří u zpožděných dodávek izraelských radarů MADR, několik z nich zůstává stále nefunkčních.
Tam jednáme o uplatnění smluvní pokuty ve výši 65 milionů korun. Já jsem teď napsala dopis novému ministrovi obrany Izraele. Izraelská strana nás požádala o jednání, uskuteční se v lednu v Praze. Opravdu se nedomnívám, že by dodávky zásadním způsobem ovlivnila krize na Blízkém východě.
A co se týče dalšího koupeného izraelského produktu, raketového systému Spyder, tam se děje co?
Nějaká dílčí zpoždění u některých subdodávek nastala a něco je zase v předstihu, takže většina komponentů pro první a druhou jednotku už je v České republice. Neobáváme se, že by k nějakým prodlevám mohlo dojít.
Mělo by Česko po těchto zkušenostech dál kupovat od Izraele obranné technologie?
Pokud nebude někde jinde na světě stejný vojenský materiál ve stejné kvalitě, tak musím odpovědět, že ano. Protože pokud chceme držet vysoký standard a špičku v technologiích, tak nám nic jiného nezbývá. Na druhou stranu bychom se více měli věnovat některým možným sankcím, protože Česká republika je silným podporovatelem Izraele a trošku bychom mohli doufat, že se nám bude dostávat lepšího zacházení než jiným.
Náčelník odpovědnost nemá, tu má ministr
Když se podíváte na současný personální stav české armády, co vidíte?
Hlavním cílem pro poslední rok na ministerstvu obrany je, abychom hýbli s nábory. Máme pro to všechny předpoklady. Budeme mít otevřený zákon o vojácích z povolání, který nám dá řadu možností v jejich prospěch v podobě benefitů či náborových příspěvků.
Armáda stárne, odchodů přibývá. Co dělá vojsko špatně?
To je celospolečenský problém, že demografický vývoj v naší zemi není úplně ideální. O lidi soupeříme s dalšími bezpečnostními sbory i s městskými policiemi, kde nabízí třeba čtvrtmilionový náborový příspěvek. Je hromada vojáků, kteří už mají nárok na výsluhu a s vidinou těch 250 tisíc odejdou z ozbrojených sil k městské policii.
Musíme udělat všechno pro to, abychom je udrželi. Líbí se mi návrh, podle kterého se budou moci šedesátiletí rozhodnout, jestli ještě chtějí sloužit, nebo ne. Proč by někdo, kdo běhá ve třiašedesáti letech maratony, nemohl sloužit v aktivní záloze, když na to fyzicky a zdravotně má?
Proč to vypadá, že komunikace mezi vámi a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou nefunguje? Třeba na posledním branném výboru vás mírně okřikl, ať nemluvíte, když má slovo on.
Tam byly dotazy na drony a zazněly velmi slušně, nebyly ze strany poslanců nijak agresivní. Reakce pana náčelníka byla taková, že mu přijde, že to panu poslanci někdo psal. Tak jsem mu jenom polohlasně řekla, že mi přijde zbytečné to takto komentovat. Všichni, kdo tam seděli a slyšeli to, to považovali ze strany pana náčelníka generálního štábu za zcela zbytečné. On nemá co komentovat poslance.
Co se tedy mezi ministerstvem a armádou děje?
Připomněla bych kompetenční zákon. Hierarchický vztah nadřízenosti a podřízenosti je zde vyjádřen zcela jasně. Armáda ČR podléhá řízení ministerstvem obrany. Konečné slovo, také ve věci řízení armády, má ministr obrany. Toto je citace zákona, já si to nevymýšlím.
Jako ministryně obrany musím dbát na to, aby tady civilní řízení probíhalo, aby se neděly věci, o kterých ministerstvo obrany vůbec neví, nebo aby se z vojáků podobnými vyjádřeními stávali politici. Tady stále dochází k nepochopení, že to není náčelník generálního štábu, kdo stojí v čele ministerstva obrany, ale je to ministr.
Jak ten spor vnímáte vy osobně?
Nenazývala bych to konfliktem. Já bych to nazývala tak, že některé věci si náčelník generálního štábu bohužel zřejmě neuvědomuje. Že ministr není pouze ten, kdo vyjednává finanční prostředky ve prospěch resortu, ale že jako hlava civilní kontroly má právo se dozvídat o všech věcech, které se v resortu dějí.
A nejenom že má právo, ten ministr má odpovědnost. Náčelník generálního štábu žádnou odpovědnost nemá. Některé záležitosti vyplývající z našich právních předpisů, bohužel, vykládají vojáci v čele s náčelníkem generálního štábu jinak, než jsou napsané a než byly zákonodárci před mnoha lety zamýšleny.
Čili jste připravena jít do kompetenčního sporu s náčelníkem generálního štábu?
Já se nechci s panem náčelníkem hádat. Výklad nikdo nemůže zpochybnit. To není výklad Černochové, to je výklad ústavních právníků. Udělám všechno pro to, aby nějaké mediální „bojůvky“ mezi civilní a vojenskou částí nehrály vůbec žádnou roli v tom, co tady děláme. Rozhodně se nehodlám vzdávat. Že bych přistupovala na to, že budu mít nějaké „konflikty“. To nejsou konflikty, to je prostě vymezování se vůči některým věcem, na které má ministr právo.
(Autor: Ondřej Stratilík)
Rozhovor vyšel na Aktuálně.cz.
Jana Černochová ministryně obrany
poslankyně PČR
expertka pro obranu
ods.cz / gnews.cz-jav
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
German 
Russian 
Chinese