Těsně v závěru minulého roku potěšila tato přední česká veršotepka své čtenáře sbírkami poezie Dvouplášťové básně a Zavírací hodina. K vydání došlo takříkajíc za pět minut dvanáct. Tudíž pod vánoční stromeček se těmito řádky představovaných básnických sbírek mnoho nedostalo. Takže s novým rokem je ten nejlepší čas, zaběhnout si do nejbližšího knihkupectví.
Básnířka a prozaička Eva Frantinová nám ve sbírce Dvouplášťové básně předkládá svou tvůrčí žeň za poslední dva roky tvorby – tudíž v záběru let 2022 – 2024. Na sto a padesáti stránkách publikace s poutavou obálkou je defilé veršů, které jsou více než jen pouhé krasopisné vázání slov do otýpek básní. Tím chceme říci, že mají své takzvané druhé plátno s přemýšlivým obsahem, nad kterým je třeba se zamyslet. Eva Frantinová nám tak sděluje své pocity, radosti i trápení ze světa, ve kterém se pohybujeme. Činí tak jazykem moderním, který se nepřestává vyvíjet a my si tím pádem musíme zvykat i na amerikanismy a různé internetové pojmy. Ku škodě věci to ale není, ba naopak, třeba díky tomu nejmladší generace místo displejů mobilů objeví i tištěnou poezii. Rozklíčovat jednotlivé básně, a je jich ve sbírce více jak sto, není složité. Chce to jen trošku, trošičku přemýšlet…
Některé verše jsou čtyřřádkové, jiné kupříkladu zase čtyřstránkové. Zkrátka Nápady na přeskáčku. Co kus, to ale kvalitní poezie jednadvacátého století.
Rozečtená samoto instagramu
Na rozdíl od předchozí sbírky vyšel svazek Zavírací hodina ve svátečních pevných deskách, vybaven i hedvábnou záložkou a především doplněn šesticí jedinečných ilustrací známého malíře Vojtěcha Kolaříka z cyklu jeho obrazů Tváře a ruce.
Oproti předcházející sbírce se nyní jedná převážně o vesměs cituplné verše, osobní zpověď o neštěstí a prázdnotě, o nenahraditelnosti lásky a něhy, o naději i o ztrátě milovaného člověka. Posuďme sami s namátkou vybraných, a přiložených řádků:
Byli jsme tu
Nakrátko,
jak zamlžené zrcátko
Bez tebe
Měsíce vzpomínky těžit
(nežít…)
Jednou
Budu chodit s papírovou
cedulí kolem krku
Hledám toho, kdo mne potřebuje
třeba se do mne znovu vpáčíš
něžným paklíčem
a nebude to o ničem…
I po smrti spolu
Obě představované sbírky poezie Evy Frantinové mají společného jmenovatele. A tím je osobnost vynikajícího českého básníka bez bázně a hany Karla Sýse, který nás opustil v druhé polovině loňského roku. Verše v knížce Dvouplášťové básně připravil Karel k tisku jako zodpovědný redaktor pro nakladatelství Periskop v edici Báseň na sobotu. Sbírku Zavírací hodina s ilustracemi Vojtěcha Kolaříka vydalo nakladatelství Kmen a Eva Frantinová ji právě Karlovi Sýsovi připsala, a též se ze vztahu k němu (ač jej nejmenuje) v ní i přiznává.
Jejich láska začala v roce 1975, kdy mladičká začínající básnířka vstoupila do literatury svými prvně otištěnými verši v tehdejším kulturním týdeníku Tvorba a Literárním měsíčníku, vydávaným Svazem spisovatelů. Zde měl již talentovaný a pracovitý Karel Sýs své redakční povinnosti a mj. na starosti i spolupráci se začínajícími autory. Brzy ti dva našli v sobě zalíbení, pevně zakotvené společnými zájmy a tvorbou poezie i prózy. Jak říká Eva Frantinová: „Byla to pravá básnická láska na stejné struně naladěných poetů, kdy jsme měli tvůrčí vliv jeden na druhého.“
Evu a Karla bezesporu spojovala i rodová historie, která je zavedla na Návštěvu Izraele zkraje Milénia. Jedna z větví předků každého z nich zahynula za druhé světové války v nacistických koncentračních táborech.
Ten mimořádný vztah trval více jak čtvrt století a pomyslnou tečkou za ním byl Sýsův odchod po dlouho trvající těžké nemoci.
V týdenní příloze LUK (Literatura, umění, kultura – vydává Unie českých spisovatelů v týdeníku Naše pravda) vyšly koncem prosince 2024 na první stránce verše Evy Frantinové Poledne Štědrého večera a verše Karla Sýse Dvojí zima, Štědrý večer dospělých a První sníh. Zde se s kamarády, přáteli a spolupracovníky dvojice Frantinová-Sýs na stránkách LUKu symbolicky rozloučila. Napříště je budeme číst společně již jen pouze v knihách. Jak nám sdělila Eva Frantinová při posezení s malířem Kolaříkem nad ještě tiskařskou černí vonící Zavírací hodinou, nyní usilovně pracuje na samostatném svazku svých vzpomínek na to, jak šel čas a léta s Karlem Sýsem, s prsty spletenými v živý košíček. Knížka se bude jmenovat Na přeskáčku a bude ilustrována řadou dobových snímků.
Souběžně vzniká i kniha pracovního názvu Karel Sýs a my, kde se z kamarádství a spolupráce s Karlem vyzná na tři desítky osobností z našeho kulturního života. Včetně Vojtěcha Kolaříka, který byl dlouhá léta Sýsův dvorní ilustrátor řady jeho knih.
Curriculum vitae
Eva Frantinová (nar. 4.9 1956 Praha) časopisecky publikuje od roku 1975. Mj. Tvorba, Literární měsíčník, Obrys-Kmen, Host, Salon Práva, Divoké víno na internetu. Knižně debutovala v nakl. Mladá Fronta v roce 1979 básnickou sbírkou Noc bez krajnic. Žije a tvoří v Praze. Vyšly ji dvě desítky básnických sbírek, z posledních jmenujme alespoň Srdcové pleso. Prozaických knih napsala na patnáct titulů, mj. Praha dvouvěžatá, Pod pokličkou či Hladce a obrace.
Bez zajímavostí též jistě není, že Eva Frantinová miluje vážnou hudbu. V letech 1970-1977 studovala na Státní konzervatoři houslovou hru, které se věnuje dodnes.
Ivan Černý
FOTO – Jiří Vlastník
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
German