Nezpochybnitelná řeč čísel

128

Mimořádný příspěvek k historicko-ekonomické problematice našich moderních dějin vyšel v těchto dnech v Praze. Těmito řádky představovanou publikaci vydalo Nakladatelství Jaskmanický pod názvem Dějiny píšou vítězové. Kniha doslova nabitá fakty o dvou stech stranách psaná formou otázka odpověď je z pera na slovo vzatých autorů, špičkových expertů na makroekonomiku a národohospodářství Jaroslava Šulce a Jaroslava Ungermana.

Přestože své čtenáře autoři v úvodu upozorňují, že se necítí býti jako ekonomové historiky, tak tomuto přívlastku se nevyhnou. Ono to totiž především v jejich náročné práci nelze oddělit. Nadarmo se tedy v podtitulku publikace neříká Jak to vlastně tenkrát bylo a proč?

Široký záběr, bohatství ověřených údajů

Tento takříkajíc netradiční dějepis ekonomie má své mantinely, vyznačené léty 1948 – 1968. Jak se píše v tzv. Abstraktu, předcházejícího klasickému úvodu publikace, text knihy se v první její části formou dialogu věnuje vlastní interpretaci páně Šulce a Ungermana, pokud jde o prezentaci klíčových etap poválečného sociálního a hospodářského vývoje Československé republiky.

Ve druhé části rukopisu – Epilogu – se pak autoři věnují netradičnímu a kritickému náhledu na chování československých vládnoucích elit ve třech velmi důležitých obdobích našeho státu. Především koncem třicátých let v období mnichovské konference „o nás bez nás“, poté o třicet let později v období Pražského jara 1968 a jako bonus pak ještě následnými dvěma normalizačními dekádami, končícími listopadovými událostmi v roce 1989. Je třeba zdůraznit, že autorské interpretace obou Jardů jsou velmi vzdálené od současné mainstreamové. Jejich síla je nejenom v uveřejněných číslech a faktech, ale i v tom, že oba autoři pracovali na základě osobních poznatků a zkušeností. S myšlenkou, že ti starší, co to zažili, si to více méně pamatují, ale těm mladším se zcela jistě na minulost rodné země otevřou nové pohledy, leckdy se značně lišící od toho, co v současnosti čtou či slyší z neobjektivních či zaujatých médií a sociálních sítí, kde lze doslova plácat cokoli, co koho napadne.

Přepisování historie po změnách režimů

Tak se dělo a děje již od starého Egypta. Nejinak je tomu ve výkladu dějin naší republiky. Koho by napadlo, že se od roku 1918 celkem již osmkrát změnilo státní či režimní uspořádání. A tak se i – oboustranně – střídal popis dějů a osobností z minula. Jak oslava lidí dříve přehlížených, tak i ostrakizace a hanobení lidí nějak aktivních v minulém, nyní „zavrženíhodném“ režimu, viz poslední výstřelek, návrh krácení důchodů vybraným komunistickým funkcionářům. A zrovna tak se potlačují či naopak vychvalují hospodářské výsledky. Přesně jak říká název publikace – Dějiny píšou vítězové.

Právě proto se autoři drží při své jedinečné a objektivní práci zásady řeči čísel. Oba ve své pokročilém věku přes sedmdesát let požívají dvou výjimečnosti. Jednak celý svůj aktivní život byli poměrně blízko místům, kde se rozhodovalo, či se „jen“ připravovali podklady pro rozhodování. Oba kombinovali svůj profesní vývoj na Vysoké škole ekonomické s praxí ve federálních ústředních orgánech včetně Federálního statistického úřadu a zejména na pozicích středního managementu na Státní plánovací komisi. K jejich profesní cti pak slouží skutečnost, že nic nelakují na růžovo, natož aby se snížili k účelovému očerňování onoho či oněch, což ostatně ukazují i odborné vysvětlivky na téměř každé stránce hutného textu.

Systém otázek a odpovědí

Jak jsme již shora naznačili, při své práci autoři záměrně zvolili formu dialogu, neboť se jim snáze popisuje celý vývoj tohoto ekonomického dějepisu. O preciznosti rukopisu hovoří úctyhodný Seznam použité a citované literatury a dalších pramenů. Vraťme se však k obsahu. Jednoduché otázky, leckdy složité odpovědi. Ale pravda je zvýrazněna ciframi i nejrůznějšími prameny. Celkem se jedná o sedm kapitol. Již samotné názvy nám ledacos naznačí:

Minulost lze známkovat různě, ale mluva statistických údajů je jasná, Na čem se po skončení války dalo stavět?, Měnová a cenová problematika, Východiska byla v zestátnění a řídících kádrech, Nesporné výhody plánovitého řízení, Trvalá snaha zlepšovat systém plánovitého řízení, a Nejen prodlužovat plánovací horizont a modernizovat systém řízení, ale i zachytit integrační trendy.

O zajímavosti celého rukopisu mj. svědčí namátkou vybrané pasáže, jako je kupříkladu otázka, je možné říci, že v listopadu ´89 byla tato republika bez dluhů, kdy detailní a zasvěcená odpověď začíná slůvkem ANO, nebo následující pasáž o tom, že, „Skoro tři a půl dekády se ve „svobodných volbách“ nejrůznější vládní koalice – ale už ne žádná Národní fronta! – někdy pravidelně, jindy předčasně – předávají českou ekonomiku většinou v horším stavu, než ji přebírali a než byla v řadě parametrů na konci 80. let…“

Doslova ohromující bude i pro nevěřící Tomáše výčet tehdejších významných investic koncem osmdesátých let, včetně dobudování moderní energetické přenosové soustavy vysokého napětí a zvládnutí vlastního jaderného energetického strojírenství, díky čemuž se tehdejší ČSSR dostala do elitního klubu zemí schopných vyrábět zařízení pro jaderné elektrárny a stavět i bezpečně provozovat jaderné elektrárny. Kdeže ty loňské sněhy jsou, že ano pánové Fialo a Stanjuro? To nejsou dezinformace, co čteme, ale holá fakta, ostatně jako vše, co nám ve své důkladné práci Dějiny píšou vítězové autoři předkládají.

Ne nadarmo jejich kniha začíná konstatováním, že minulost lze známkovat různě, ale mluva statistických údajů je jasná. Jinou věcí však je, jak, kdo a kdy měl k potřebným číslům přístup. Proto se dočteme v poznámce pod čarou informaci, že až v roce 1990, po zrušení zákona o ochraně státního tajemství, publikoval tehdejší Federální statistický úřad celkem 43 tabulek, obsahující do té doby nezveřejňovaná data. Poté byly tyto informace již běžně zařazovány do dlouhá léta průběžně vycházejících ročenek.

Na co se dále můžeme těšit

Mimořádná publikace je ilustrována dobovými snímky legendárního pražského fotografa Františka Dostála (1938 – 2022).

Závěr knihy nazvaný Epilog k selhávání elit se na třiceti stranách zabývá situací po srpnu 1968 včetně mezinárodních i vnitropolitických souvislostí a začátku rozpadu Československa, včetně závěrečného komentáře, kde se ale nedočteme, že Nakladatelství Jaskmanický právě připravuje k tisku druhý díl tohoto ekonomického dějepisu, popisující dané téma v letech následujících až po současnost.

To už ale bude námět na další článek. Jisté ale již nyní je, že tento mimořádný příspěvek k naší moderní historii by neměl chybět v knihovně žádného novináře, ekonoma či politologa a mladých lidí, tyto obory studující. 

gnews.cz – Ivan Černý

FOTO – archiv Nakladatelství Jaskmanický