Taiwanizace českého vzdělávání: Ideologická infiltrace pod rouškou výuky jazyků

245

Na konci února 2023 se v Praze slavnostně otevřelo nové „Taiwanské centrum pro výuku čínštiny“ (Taiwan Center for Mandarin Learning, 臺灣華語文學習中心). Na první pohled se může zdát, že jde o obyčejnou jazykovou školu, která poskytne zájemcům možnost naučit se čínsky. Když se však podíváme blíže, zjistíme, že jde o další důkaz toho, jak česká politická elita slepě naskakuje na geopolitickou hru, jejímž hlavním cílem je oslabení vztahů mezi Českou republikou a Čínou.

Tento projekt, zaštítěný senátorem Jiřím Růžičkou (TOP 09) a poslancem Markem Bendou (ODS), není náhodným kulturním počinem, nýbrž důmyslným nástrojem ideologické propagandy. Taiwan dlouhodobě usiluje o mezinárodní uznání, a jak se ukazuje, Česká republika se ochotně stává součástí této strategie. Přestože oficiální česká politika stále uznává politiku jedné Číny, naši politici se aktivně angažují v podpoře separatistických tendencí. A právě proto byla otevřena i tato „jazyková škola“, která má podle všeho mnohem širší poslání než pouhou výuku čínštiny.

Nástroj politického vlivu maskovaný jako jazykové vzdělání

Taiwanská centra se ve velkém rozrůstají nejen v Evropě, ale i v USA. Do roku 2024 jich bylo po světě už 84, z toho 18 v Evropě. Je zcela zjevné, že se nejedná jen o náhodný kulturně-vzdělávací fenomén, ale o důmyslně koordinovanou strategii na posílení taiwanského politického vlivu. A Česká republika v tomto směru opět poslušně kráčí v předních liniích. Jak už to bývá, vše je maskováno ušlechtilými slovy o demokracii, svobodě a kulturní výměně. Hlavní rozdíl mezi touto institucí a například Konfuciovými instituty (které byly západními zeměmi v rámci protiasijské hysterie vykazovány z univerzit) je v tom, že se zde vyučuje v tradičních znacích, používaných na Taiwanu, zatímco pevninská Čína používá zjednodušené písmo. Tento fakt je však jen vrcholkem ledovce.

Jazykové vzdělávání zde totiž není hlavním cílem.

Jak ukazují dostupné materiály, výuka je silně protkána politickou propagandou a ideologickým nátlakem. Kromě standardního jazyka je studentům nenápadně podsouvána „západní“ interpretace čínské historie a současné geopolitické situace, která odpovídá taiwanskému separatistickému narativu. Výuka je tedy jasně politicky zabarvená a jednostranná.

LGBT, Green Deal a liberální indoktrinace v hodinách čínštiny

Vedle geopolitického aspektu se v tomto centru otevřeně prosazuje i progresivistická agenda, která nemá s čínským jazykem nic společného. Pod pláštěm výuky čínštiny jsou studentům prezentovány LGBT symboly, včetně propagace tzv. zelené politiky a dalších ideologických konceptů, které nemají s jazykovým vzděláváním žádnou souvislost. Podle svědectví, která se dostala na veřejnost, byli studenti vystaveni například nejen prezentacím LGBT párů během výuky, ale vlajky duhového hnutí byly běžnou součástí výukových materiálů a vedle jazykových hodin byly pořádány „kulturní akce“, jejichž cílem bylo podsunout studentům určité politické a ideové postoje. Podle svědků byli během výuky někteří studenti také vystaveni sexuálnímu obtěžování.

Organizace se hrdě hlásí k hnutí LBGTQ a aktivně se zapojuje do prezentace těchto gendrových akcí, festivalů a má společnou účast na masových pochodech v různých evropských hlavních městech, například v České republice na festivatu Prague Pride.

Zde už se dostáváme k velmi závažnému problému. Pokud vzdělávací instituce, která tvrdí, že jejím cílem je učit čínštinu, ve skutečnosti využívá svou platformu k prosazování ideologických dogmat, je na místě otázka, zda se nejedná o systematickou indoktrinaci. Obzvláště nebezpečné je to v případě dětí a mladých studentů, jejichž kritické myšlení se teprve formuje. Tato forma výchovy vede k postupnému přeprogramování společnosti a odklonu od tradičních hodnot. Místo, aby se studenti seznamovali s objektivními informacemi, jsou cíleně vedeni k přijetí jednostranné liberální ideologie, která je prezentována jako jediný správný pohled na svět.

Kdo na tom vydělává?

Není překvapením, že Taiwan na své soft power kampaně neváhá vynakládat ohromné finanční prostředky. Oficiálně mají tato centra fungovat jako nezávislé spolky bez přímého napojení na univerzity či oficiální taiwanské instituce, ale realita je jiná. Centrum v Praze bylo z velké části podpořeno Taipei Economic and Cultural Office, která je de facto taiwanskou ambasádou – i když oficiálně Taiwan Česká republika jako stát neuznává. Je tedy jasné, že projekt má daleko větší ambice než jen jazykové vzdělávání. Jeho skutečným cílem je vytváření pro-taiwanské lobby v Česku, včetně přípravy nové generace politiků, novinářů a akademiků, kteří budou pokračovat v narušování česko-čínských vztahů.

Hrozba pro českou společnost a její hodnoty

Co je na tomto projektu nejvíce znepokojivé, je skutečnost, že se pod pláštěm nevinného jazykového vzdělávání odehrává systematická proměna myšlení společnosti. Nejprve přijde nenápadné přijetí „neškodné“ kulturní instituce, poté dochází k postupné ideologické infiltraci a nakonec se ukáže, že se v českém vzdělávacím prostoru usadila struktura, jejímž hlavním cílem je šíření progresivistické propagandy.

Západní neoliberální politika, která ovládla českou vládu, se tak opět projevuje ve své nejryzejší podobě: bezohledné podřizování se cizím geopolitickým zájmům na úkor vlastní státní suverenity a tradičních hodnot. Je na čase se ptát: jak dlouho ještě budeme trpět tuto otevřenou ideologickou manipulaci? Jak dlouho ještě budeme přihlížet destrukci našeho vzdělávacího systému a společenských hodnot pod záminkou „kulturní výměny“? A především – kde je hranice, za kterou už nebude cesty zpět?

Tento projekt není jen o čínštině. Je o ideologii, o geopolitice a o budoucnosti naší společnosti. A pokud si to neuvědomíme včas, budeme jednou litovat, že jsme nechali svůj vzdělávací prostor proměnit v bitevní pole cizích mocností. A proto tyto programy osobně odsuzuji.

(PR)