Projev předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsolové na univerzitě v Sorbonně v Paříži
Dámy a pánové, Nejprve vám chci říct, že je mi potěšením a ctí být dnes večer s vámi. Než rozvinu své poznámky ve francouzštině, rád bych vám prozradil tajemství.
Pokaždé, když mluvím Moliérovým jazykem, moji chlapci mi říkají ‚Mami, tvůj přízvuk je hrozný…‘. Takže, jak řekl Churchill na náměstí Kleber ve Štrasburku v roce 1950, dovolte mi vás varovat: „Pozor, budu mluvit francouzsky“.
Ale buďte si jisti, že krása tohoto místa, historie Sorbonny mě neovlivnily do té míry, že bych se mohl považovat za britského a evropského státníka. Lišíme se v několika bodech…
Stejně jako v roce 1950 jsme však na rozcestí a na rozdíl od období po druhé světové válce, kde převládala naděje na lepší budoucnost, čelíme mnoha nebezpečím. Proto je mi ctí, že se zde s vámi mohu o tato slova podělit.
A než rozvinu své myšlenky, dovolte mi poděkovat Sorbonně za to, že mě přivítala. A děkuji magazínu Grand Continent, který nabídl uspořádání této akce. Dámy a pánové, Přišla jsem dnes večer mluvit o budoucnosti.
Mluvit o Evropě. Role Evropy ve stále nebezpečnějším a nestabilním světě. O významu Evropy pro Francii. O důležitosti hlasu Evropy na Blízkém východě, v Africe, na Ukrajině, v Arménii. Přišla jsem se také podělit o své hluboké přesvědčení, že společně můžeme vybudovat silnou Evropu, světovou jedničku v zelené a digitální transformaci.
Evropu, které se podaří vymanit se ze svých závislostí a zajistit naši bezpečnost, autonomii a prosperitu. Evropa, která reaguje na výzvy a každodenní potíže. Nakonec jsem vám přišla říct, že Evropa není neomylná a že se potřebuje vyvíjet, reformovat, aby se nestala irelevantní. Ale také s vámi chci mluvit, abych slyšela, co očekáváte od své Evropy.
Do evropských voleb nás dělí necelý rok a dobře vím, že musíme udělat více, abychom přesvědčili lidi o přidané hodnotě našeho společného projektu. Není lepší místo pro vedení takové diskuse než tady, na Sorbonně, místě poznání a myšlenek. Dámy a pánové, Svět čelí výzvám na mnoha frontách.
Některé z těchto front jsou na prahu Evropy, v našem východním a jižním sousedství. Zoufalá situace v Gaze vrhá stín na celý region. Reakce na tuto situaci určí budoucnost tohoto regionu a Evropy. Nic nemůže omluvit – ani ospravedlnit – znásilňování, únosy, mučení a zabíjení celých komunit, dětí, žen, mužů a mladých lidí.
Tyto hrůzné činy spáchala teroristická organizace. Udělejme si v tom jasno. Hamas nepředstavuje legitimní aspirace palestinského lidu. Brání jim. Hamás nemůže jednat beztrestně. Unesení rukojmí musí být propuštěni. Situace v Gaze je hrozná. Je to humanitární krize. To je důvod, proč Evropa vyzvala k humanitární pauze, deeskalaci a plnému respektování mezinárodního humanitárního práva.
Civilisté a nevinní lidé nesmí platit za opovrženíhodné činy Hamásu. Musíme skoncovat s terorem a musíme být schopni toho dosáhnout zajištěním bezpečnosti a životů civilistů, dětí, novinářů a bez cílení na civilní infrastruktury. Pro Evropu je důležité, jak Izrael zareaguje. Evropa je připravena zavázat se dlouhodobě, pracovat na trvalém míru na Blízkém východě. Neboť Evropa se naučila překonávat nepřekonatelné a dokázala najít cestu k míru.
Francie to příliš dobře ví, byla jedním z hlavních hráčů v evropském usmíření. Podporujeme spravedlivé a spravedlivé řešení pro zúčastněné strany založené na koexistenci dvou států. Budeme to posouvat dál. Složitá situace na Blízkém východě nás nemůže odvést od toho, co se jinak odehrává na naší východní frontě.
V Evropě si mnozí mysleli, že ekonomické a obchodní vztahy s Moskvou, včetně dovozu ruského plynu, jsou faktory stability. Tohle bylo špatně. Pravdou je, že Rusku nic nebránilo v brutálním, neoprávněném a nezákonném způsobu invaze na Ukrajinu.
A tato válka, která probíhá na našem kontinentu, se týká nás všech. Naše podpora Ukrajině nesmí v žádném případě oslabit. Na rozdíl od toho, co si myslí prezident Putin, nedovolíme, aby se dostavila únava. Jde o bezpečnost Evropy i bezpečnost Ukrajiny.
V této souvislosti musí Evropa odpovědět na velmi závažné otázky. Jsou naše demokracie dostatečně silné, aby reagovaly na totální hrozby? Dokáže naše otevřená ekonomika, náš právní stát odolat útokům?
Musí se mezinárodní vztahy řídit „zákonem nejsilnějšího“? To jsou pro Evropu životně důležité otázky. Nezbývá nám nic jiného, než naši civilizaci pevně a s odvahou bránit. Musíme energicky bránit naše hodnoty a naše politické modely liberální demokracie.
To se odehrálo na Ukrajině.
Neexistuje žádná alternativa. Chci říct, jeden je… Ale bylo by morální a politickou chybou opustit Ukrajinu. Rusko by se na tomto tempu nezastavilo.
Každý tady zná tuto další větu Winstona Churchilla, opět v době Mnichovských dohod: „Dostali jste na výběr mezi válkou a hanbou. Vybrali jste si hanbu a budete mít válku.”
Pokud se dnes Evropská unie rozhodla masivně podporovat Ukrajinu, chce dvě věci: čest a mír! Ale skutečný mír založený na svobodě a nezávislosti Ukrajiny
A zatímco Afrika, zejména subsaharská Afrika, prochází bezprecedentní vlnou destabilizace a dravosti, je naléhavé vymanit se z naší pozice, přinejlepším naivní, ve skutečnosti blahosklonné k tomuto velkému kontinentu.
Sdílím vaše přesvědčení, drazí Gillesi a Matheo, že aby Evropa uspěla ve své geopolitické transformaci, musí se zbavit některých špatných návyků. Musíme přestat s určitou arogancí vůči Africe.
Musíme myslet na kontinentální měřítko.
Uvažovat v kontinentálním měřítku znamená umožnit Evropě, aby byla schopna hovořit na stejné úrovni jako velké kontinenty.
Abychom toho dosáhli, musíme investovat do našich vztahů se zeměmi Latinské Ameriky. Musíme také dát nový impuls našemu historickému transatlantickému partnerství.
Opakuji to bez naivity, stavím na našich silných stránkách, přebírám své zájmy a hájím své hodnoty, což jsou všechny základní součásti našeho evropského modelu.
Drazí přátelé,
Evropa čelí výzvám i uvnitř svých hranic.
Lidé se snaží platit své účty. Naléhavost globálního oteplování a digitální přechod ovlivňují naše ekonomiky a pracovní místa. Problémy s migrací jsou také důvodem k obavám.
Tváří v tvář tomu Evropané potřebují odpovědi. Tváří v tvář tomu musíme zajistit jejich bezpečnost: fyzické zabezpečení, ekonomické zabezpečení, sociální a environmentální zabezpečení.
Za tímto účelem je čas, aby Evropa převzala obnovenou odpovědnost. Ať se Evropa stane projektem moci a nezávislosti.
Budoucnost Evropy bude definována naší schopností zůstat suverénní a konkurenceschopní. Díky naší schopnosti stát se lídrem v digitální a klimatické transformaci. Odklon od naší energetické závislosti a ukončení dominance velkých digitálních společností.
To je důvod, proč se připravujeme na budoucnost tím, že se zavazujeme dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Evropská zelená dohoda se týká naší energetické bezpečnosti a posílení naší konkurenceschopnosti stejně jako přechodu na životní prostředí a klima.
Musíme však zajistit, aby v tomto přechodu nikdo nezůstal pozadu. Musíme zajistit, aby naše nejmenší průmyslová odvětví, podniky a občané měli potřebné záchranné sítě.
Musíme také lépe vysvětlit, proč je tento přechod potřebný k podpoře udržitelného hospodářského růstu, vytváření nových pracovních míst a vedení průmyslové revoluce zítřka.
Žádná z našich politik nebude fungovat bez společenské přijatelnosti a pokud přijatá opatření nebudou realistická ani pragmatická.
Digitální je také výzva, která je stále před námi.
Díky zákonům o digitálních trzích a službách ao umělé inteligenci se Evropa již ujala vedení při stanovování standardů, které se mají stát globálními. Tato normativní moc je zárukou naší nezávislosti.
Migrace znepokojuje i Evropany.
Příliš často jsme byli svědky hádek mezi národními vládami ohledně přijímání lodí štěstí ve Středozemním moři.
Žádný členský stát by neměl být ponechán sám na sebe, aby převzal nepřiměřenou odpovědnost. Všechny členské státy by měly být jednotné, když čelí migračním problémům.
Nemůžeme nechat tento problém v rukou populistických sil, které se radují z naší neefektivity, aniž bychom poskytli realistická řešení složitého problému.
Také mezi Evropany pracujeme na právním rámci, který bude spravedlivý vůči těm, kteří potřebují ochranu. Právní rámec, který bude pevný vůči osobám, které nemají nárok na azyl. Konečně právní rámec, který bude tvrdý vůči pašerákům, kteří těží z chudoby těch nejzranitelnějších.
Dlužíme to našim spoluobčanům, dlužíme to i těm, kteří riskují své životy na cestě migrace. Protože za postavami jsou vždy lidské životy, někdy tragické příběhy a naděje na lepší život.
Po deseti letech úsilí jsme konečně připraveni prolomit patovou situaci.
Dámy a pánové,
Další výzvou, které bych se chtěla věnovat, je informační válka, nebo spíše bych měl říci dezinformace.
Dezinformace, které ovlivňují naše liberální demokracie a společnosti od přelomu 20. století s rozvojem internetu a sociálních sítí.
Dezinformace jsou staré jako svět. Technologické nástroje umělé inteligence, sociální sítě mu dávají nebývalý dosah.
A to je absolutní nebezpečí.
Toto nebezpečí je o to větší, že je umocněno státy jako Rusko a Írán, které jsou kromě vzorů demokratických ctností pěknou hrou foukání do uhlíků polarizace našich politických scén.
Cíl je stejný: hanobení demokracií. Metoda je konstantní: zasévat pochybnosti.
Více než kdy jindy musíme přijmout nezbytná opatření a vyzbrojit se k boji s touto ofenzívou.
Ano, svět je stále nebezpečnější. Ano, Evropa čelí velkým výzvám.
Ale musíme vydržet. Držte se při budování a obraně míru a svobody. Nemáme právo zapomenout, co jsme a co chceme. Pro nás samotné, pro naše děti a pro Evropu.
Jsem součástí generace, která byla dítětem, když padla Berlínská zeď, když se lidé objevili na náměstí Nebeského klidu… Generace, která si pamatovala rozpad Sovětského svazu a nespoutanou radost milionů Evropanů, kteří si konečně mohli vybrat svou osud. Prožili jsme toto vítězství.
Ale postupem času jsme si byli příliš jisti pevným a zřejmým charakterem této svobody. Extrémní hnutí jsou u bran moci a tam v Evropě. Nebo se toho dokonce zúčastnit.
A to je důvod, proč musíme Evropu vážně přehodnotit a reformovat. Historie evropské integrace nám ukázala, že odpovědnost přebíráme prostřednictvím krizí, že Evropa postupuje, transformuje, vyvíjí a posiluje.
A i když se to pro mnoho našich občanů může zdát vzdálené, někdy znepokojivé, musíme problém rozšíření řešit jako celek.
Svět na nás nečeká. Pokud se odvážíme změnit, náš společný projekt bude stagnovat a ztratí svůj význam. Musíme se přizpůsobit nové geopolitické realitě, kterou jsem již zmínil. Pokud nereagujeme na výzvu našich sousedů, učiní tak ostatní geopolitičtí hráči a zaplní mezeru na našich hranicích.
Před rozšířením v roce 2004 jsme měli stejné obavy. Historie nám však ukázala, že rozšířená Evropská unie založená na jasných cílech slouží k obraně míru, bezpečnosti, stability a prosperity Evropy na mezinárodní scéně.
Vítězí všechny členské státy a Evropané.
Proto jsme bojovali za to, aby Ukrajina a Moldavsko získaly status kandidátské země EU. Proto se domníváme, že jednání se západním Balkánem musí pokročit.
Protože naděje na přistoupení dává těmto zemím evropskou perspektivu a dává jim impuls k prosazování demokratických reforem.
Takovou perspektivu však nelze realizovat bez institucionálních reforem našeho politického projektu. Svaz třiceti, třiatřiceti nebo pětatřiceti nebude moci fungovat podle stejných pravidel jako sedmadvacet.
Reforma naší institucionální struktury a postupů a reforma našeho evropského rozpočtu jsou klíčové. Přizpůsobení našich strukturálních politik je stejně důležité, aby odpovídaly kandidátským zemím dlouho před jejich přistoupením, ale také aby je Unie mohla integrovat.
To je jedna z hlavních výzev, které před námi stojí.
Navzdory tomu, co jsem právě řekl, jsem od přírody optimista. Jsem přesvědčen, že pokud se nám podaří vytvořit rozšířenou, ambiciózní, jednotnou a soudržnou Unii; efektivní Unie, která nikoho nenechá pozadu a plní konkrétní obavy našich spoluobčanů a zároveň si zachovává své místo ve světě, pak bude naší nejlepší reakcí na populismus a extremismus.
Dámy a pánové,
V období před červnovými evropskými volbami je důležitější než kdy jindy společně přemýšlet o roli, kterou Evropa hraje, a zejména o roli, kterou jí chceme dát…
Jsem nejmladší předseda v historii Evropského parlamentu. Jsem teprve třetí ženou v této pozici po Simone Veilové a Nicole Fontaineové. A pokud tu před vámi mohu stát, je to díky bitvám, které tyto dvě obdivuhodné ženy svedly.
Chápu svou odpovědnost vůči nim, vůči všem ženám, které přijdou po mně, vůči našemu evropskému projektu.
A proto chci v tomto kritickém okamžiku našich dějin vyzvat všechny francouzské ženy a muže, aby se angažovali.
Pokud si myslíte, že směr, kterým se náš společný projekt ubírá, není správný nebo naopak chcete, aby se prohloubil, tak se zavazujte! Je vaší odpovědností to změnit.
Nečekejte, až to za vás udělá někdo jiný. Tak jděte volit, najděte svůj hlas, najděte příčinu a bojujte za ni.
Věřte v Evropu. Evropa si zaslouží být bráněna a my všichni v tom musíme hrát svou roli.
Poslední slovo, drazí přátelé,
Vím, jak rádi Francouzi citují slavné muže své minulosti. Jak tedy mohu zakončit svůj projev, aniž bych zmínila toho, kdo dal tomuto krásnému amfiteátru jméno a kdo odpočívá nedaleko odtud.
Kardinál Richelieu jednou řekl: „Musíme hodně naslouchat a málo mluvit, abychom dělali dobře…“.
Možná jsem mluvila příliš mnoho, ale teď jsem připravena vám naslouchat.
Děkuji.
(europarl/europa.eu/JAV)
Czech 
English