Foto: miniszterelnok.hu
Dobré odpoledne, dámy a pánové! Vážení občané Mako!
Je příhodné, že jsme se sešli právě zde, v Makó. Vždyť druhou věcí, která Maďara napadne hned po cibuli, je Jeruzalém. Bohužel, Jeruzalém dnes nemůže být od Makó vzdálenější. Protože v Makó je mír, klid a bezpečí a my upřímně doufáme a přejeme si, aby mír, klid a bezpečí byly i v Jeruzalémě, a totéž si přejeme i pro Karpaty a Ukrajinu, které jsou nám mnohem bližší.
Vážení občané Mako!
Podle snad nejkrásnějšího přísloví jsou ti, kdo vytvářejí mír, nazýváni syny Božími. A my přejeme Evropě mnoho takových synů. Myslím, že je budeme potřebovat. A kromě míru si přejeme ještě něco: mnoho budovatelů národa pro Maďarsko a město Makó. A to nás přivádí k Imre Makoveczovi, který je po cibuli a Jeruzalému třetí osobou, na kterou myslíme, když procházíme ulicemi Makó.
Milí obyvatelé Makó!
Patří k všeobecnému vzdělání Maďarů vědět, kdo navrhl kterou slavnou maďarskou stavbu. Uměleckoprůmyslové muzeum navrhl Ödön Lechner, budovu parlamentu Imre Steindl, baziliku svatého Štěpána Miklós Ybl a výčet by mohl pokračovat. A mezi velikány se náhle objeví Imre Makovecz. Ale nějak kupodivu nevíme ani se nedozvídáme, že stavěl své stavby, prostě jeho stavby poznáváme. Stačí se na ně jen podívat, aby bylo jasné, že jsou nezaměnitelné. Jeho umění není příkladem architektonického stylu, jako je tomu u jiných architektonických velikánů, ale stylem samým o sobě. V případě Imreho Makovecze je stylem skutečně člověk sám. Moje práce mě zavedla na mnoho míst na světě, ale viděl jsem jen jeden takový příklad, kde byl výrazným, nezařaditelným stylem sám architekt. Jmenoval se Gaudí. A to, co byla pro Gaudího Barcelona, bylo pro Imreho Makovecze Makó.
Milí lidé z Makó!
Musím zde zmínit ještě jedno jméno, a to starostu Pétera Buzáse. Doufám, že je tu někde mezi námi. Bůh vám žehnej a přeji hezký den, pane starosto! V maďarském veřejném životě není zvykem mluvit pochvalně o politikovi z druhé strany. Nemyslím si, že je to dobře. Kdybychom to dělali, mohlo by se dokonce ukázat, že nejsme na druhé straně, a mohlo by se dokonce ukázat, že žádné strany nejsou, protože nakonec jsou jen Maďaři. Péter Buzás dával zakázky Imre Makoveczovi v době, kdy nedostával téměř žádné zakázky odnikud z Maďarska. Makó byl vzácnou výjimkou, mluvím ke své zemi: i když ne jedinou výjimkou… Neboť v době, kdy se Imre Makoveczovi vítězstvím národní strany znovu otevřely brány, vypršela doba milosti, během níž ho Pán Bůh držel mezi námi v těle. Ti, kdo dříve znemožňovali jeho dílo, nyní říkají, že nemá smysl stavět budovy, které plánoval. Řekněme jim, že Imre Makovecz žije dodnes. Zde je důkaz. Právě jsme dokončili Hagymatikum, které si vysnil. Takže to, co Imre Makovecz a Péter Buzás zasadili, pravicová správa města dál pěstuje a ošetřuje, zatímco vláda to s pomocí ministra Jánose Lázára a vládního zmocněnce zalévá. A Pán Bůh tomu dal růst. Kontinuita, milí obyvatelé Makó, platí i pro umění Imreho Makovecze, které on sám započal a v němž zde v Makó pokračuje řada jeho žáků.
Dámy a pánové!
Nyní se můžeme pochlubit nejen největší, ale také nejrozsáhlejší budovou Imre Makovecze v Makó. Po cibuli, Jeruzalému a Makoveczovi jsme se dostali ke čtvrtému důvodu, proč je dnes Makó považováno za jedno z nejslavnějších měst v Maďarsku. Nacházejí se zde nejkrásnější termální lázně v naší zemi a pravděpodobně i na světě. Srdečně vám blahopřeji!
Dámy a pánové!
Imre Makovecz miloval lidi, kteří zde žili. Cítil to stejně, jako když v roce 2000 cestoval po Transylvánii, kde byly postaveny jeho kostely. Měl známé rčení, dobře jsem si ho zapamatoval, že čím dále od Budapešti jedete, tím blíže se cítíte ke své vlasti. Rozumíme mu, i nás přitahují města, vesnice a obce, které věří ve svou vlastní velikost. Vědí, odkud pocházejí a kam směřují. Věří, že země pod nimi není prázdná, ani nebe nad nimi. Historie vytlačila Makó ze středu země na okraj. Největší chybou je smířit se s tímto okrajovým postavením. My se s ním ale nesmířili. Protože každý, kdo se cítí na okraji, věřte mi, nikdy nebude úspěšný. Úspěšní budou pouze ti lidé a ty komunity, které věří, že místo, kde žijí, je středem světa, a tedy nejdůležitějším místem na světě. Vážení obyvatelé Makó, jsem přesvědčen, že právě takto bychom měli o naší zemi přemýšlet. Zažili jsme, jaké to je, když je svět špatně uspořádán a Maďarsko je na okraji: musí žít na východním konci západního světa a za komunismu na západním okraji východního bloku. Chceme, aby Makó dnes nebylo daleko ani od Bruselu, ani od Pekingu, ani od Jeruzaléma, ale aby přitahovalo co nejvíce lidí z celého světa, protože Makó, Imre Makovecz a Hagymatikum si zaslouží, aby je navštěvovali lidé z celého světa, z celého světa.
Milí obyvatelé Makó! Dámy a pánové!
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na výstavbě nové části lázní. Makó je opět silnější a my jsme splatili část dluhu, který máme vůči Imre Makoveczovi. A vám, milí obyvatelé Makó, přeji, abyste i nadále s touto láskou zkrášlovali a posilovali své město. Na Květnou neděli je vhodné si připomenout, abychom každý den žili a pracovali tak, aby z nás měl Pán radost.
Bůh nad námi všemi, Maďarsko nade všemi! Do toho, Maďarsko, do toho, Maďaři!
miniszterelnok.hu/gnews.cz-JaV_07
Czech 
English