Už na konci dubna přišli statistici s předběžným odhadem, jak se české ekonomice dařilo v prvních 3 měsících
tohoto roku. Hlavní zpráva tehdy zněla, že podle předběžného odhadu vzrostl hrubý domácí produkt v 1.
čtvrtletí mezičtvrtletně o 0,5 % a meziročně o 0,4 %.
V průběhu května ale statistici čísla přepočítali. A došli k závěru, že mezičtvrtletní i meziroční růst byl slabší, než
spočítali předtím. Podle dnešního zpřesněného odhadu vzrostl hrubý domácí produkt v 1. kvartálu
mezičtvrtletně o 0,3 % a meziročně o 0,2 %. Jinak řečeno – růst české ekonomiky nezrychluje. Na meziroční
bázi růst české ekonomiky v prvním čtvrtletí dosáhnul stejně jako v posledním čtvrtletí roku 2023 výsledku
pouze +0,2 %.
Na straně poptávky držely růst HDP nad vodou rostoucí výdaje na konečnou spotřebu domácností. Ty
meziročně narostly o 2,1 %. To není překvapení za situace, kdy u vývoje maloobchodních tržeb už v poslední
době stabilně vidíme znaménko plus. Výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí narostly o 3,5 %. Tady se
dál nešetří. A to je právě ten hlavní problém. Jak jsme na tomto místě už opakovaně říkali, vládní výdaje by se
měly od HDP spíš odečítat než k němu přičítat. Takže čím vyšší vládní výdaje, tím menší růst skutečného
potenciálu ekonomiky. Kdyby těchto vládní výdajů nebylo, byli bychom už – nejen pocitově, ale i číselně –
v recesi.
K lepšímu vykázanému výsledku HDP pomohlo také oživení zahraniční poptávky. Saldo zahraničního obchodu
se zbožím a službami bylo o 69 mld. vyšší než před rokem. Navíc zatímco vývoz meziročně rostl o 2,5 % díky
příspěvku aut, tak dovoz meziročně klesal o 1,1 %. Největší brzdou růstu HDP jsou ale investice. Silně negativní vliv totiž měla tvorba hrubého kapitálu. Tady vidíme meziroční sešup o 2,7 %. Dál platí, že klesají hlavně investice do obydlí a staveb.
Když to sečteme, je zřejmé, že domácnosti i vláda se po zmírnění inflace pustily do větších útrat. Domácnosti
více utrácejí i díky růstu mezd na výplatních páskách. Zároveň dochází k rozpouštění úspor nasyslených
v posledních čtvrtletích. K větším útratám přispívá i to, že úrokové sazby na spořicích účtech kvůli krokům
České národní banky už nejsou tak vysoké. Do toho zahraničnímu obchodu pomáhají větší prodeje aut. Proti
tomu všemu ale jde skutečnost, že se investiční aktivita ještě neprobudila. A to je současně také velmi přesný
ukazatel, zda se v ekonomice produkují dlouhodobé hodnoty.
Na českou ekonomiku se můžeme podívat také přes vývoj hrubé přidané hodnoty (HPH). No a ta v 1. čtvrtletí
nerostla, ale meziročně klesla o 0,7 %. Převážil totiž meziroční pokles průmyslu o 1,5 % a stavebnictví o 4 %.
Růst peněžnictví a pojišťovnictví o 4,9 % tento pokles jen korigoval. Opět tedy se dostáváme ke zjištění, že
kdyby údaje o HDP nebyly zkreslovány statistickými metodami a výdaji vlády, ukázalo by se v plné nahotě, že
jsme v recesi.
A bohužel průmysl dál hlásí problémy. Řadě firem dál klesají zakázky a dopadají na ně zvýšené ceny energií.
Průmyslu, který lapá po dechu, komplikují život bizarní ESG požadavky. Tentokrát český průmysl z nejhoršího
nevytáhne ani Německo. Německá ekonomika letos bude mít plné ruce práce, aby její výsledek za celý rok
skončil v plusových hodnotách. Důvod je stejný jako u nás: ESG uvalující neproduktivní požadavky, plýtvající
pracovní silou i kapitálem a snižující konkurenceschopnost.
Když to sečteme, v roce 2024 sice česká ekonomika poroste, ale její růst nebude výrazný. Letos sázíme na růst
ekonomiky o 1,5 %. A bude to růst spíš umělý, daný zejména vládními výdaji, případně vynucenými zbytečnými
investicemi do ESG oblasti, která hodnoty nepřináší, jen snižuje naše kapacity.
Markéta Šichtařová
Czech 
English