Jiří Paroubek: Vztahy s Čínou se vracejí ve vlnách. Bez škol, měst a studentů to nepůjde

Bývalý premiér Jiří Paroubek ve svém vystoupení shrnul dlouholeté zkušenosti z Číny, kterou podle vlastních slov v letech 2016 až 2024 navštívil přibližně dvacetkrát. Popisoval nejen kontakty s akademickým a podnikatelským prostředím, ale i účast na několika velkých mezinárodních summitech, kde se debatovalo o projektech typu Pás a stezka.

Paroubek přiznal, že zpočátku považoval Pás a stezka spíše za propagandistický projekt. Zlom přišel až s konkrétními výsledky, o nichž hovořili představitelé desítek zemí. Za důležitý přínos označil zejména rozvoj dopravní infrastruktury a železničních spojení, které podle něj posilují nejen obchod, ale i porozumění mezi státy.

Významnou část projevu věnoval tomu, co nazývá „čínskou cestou k socialismu“. Podle Paroubka jde o kombinaci strategického plánování a tržní ekonomiky doplněnou o sociální citlivost – tedy orientaci na zvyšování životní úrovně. Čínský cíl rozšířit střední třídu až na 700–800 milionů lidí označil za realistický a upozornil, že už dnes se mluví o stovkách milionů obyvatel se středostavovským životním stylem.

Současně ale otevřel nepříjemnou otázku: co může nabídnout Česká republika. Podle Paroubka je obchodní bilance dlouhodobě výrazně nevyrovnaná a český průmysl podle něj dnes není v pozici, aby Číně poskytoval know-how v klíčových moderních oborech, jako je digitalizace nebo umělá inteligence – maximálně v dílčích specializacích.

V širším historickém kontextu popsal, že česko-čínské vztahy se dlouhodobě vyvíjejí „v sinusoidách“. Připomněl vlastní snahu o prohloubení spolupráce v době svého premiérského působení v letech 2005–2006 i pozdější iniciativy spojené s Milošem Zemanem. Podle něj však řada plánů narazila na odpor části politické reprezentace i veřejnosti a zůstala nedotažená.

Za klíčové dnes považuje systematickou práci ve třech směrech: vládní a krajskou spolupráci, zapojení vysokých škol a budování personální základny přes studenty. Paroubek uvedl, že Čína by podle něj měla více pracovat se stipendii a podporou studia čínštiny pro české vysokoškoláky – podobně, jak to v zahraničí dlouhodobě dělají Spojené státy. Důležitou roli přisuzuje i městům a partnerským vztahům, které byly podle něj v minulosti zbytečně ideologizovány.

Závěrem vyjádřil opatrný optimismus: směr k obnově vztahů podle něj dává smysl, ale rychlost změn bude limitovat domácí politická praxe i množství problémů, které musí česká vláda současně řešit.

CMG