Střípky: Jan Campbell – Rusko loni utratilo za armádu 145,9 miliard dolarů

417

Povrchně viděné a hodnocené sebevědomé a zrychlující se sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy vzrušuje mysl ve světě, někdy a někde provokuje zcela fantastické fantazie vedoucí až k nové Jaltě a rovnoprávnému partnerství tří supervelmocí, včetně Číny. Kdo zná autora článku trochu lépe než to veřejně dostupné komentáře a analýzy umožňují ví, že a priori nevěří optimismu, slibům a strachu, které nás objímají v naději, že bude lépe. Než ale bude lépe, bude, musí být, ještě hůře. Na otázku Proč? jsem napsal krátkou odpověď v posledním článku Narcismus, ignorování a iluze.

Sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy je svým způsobem legrační. Proč? Protože rozhovory v saúdském Rijádu, stejně jako telefonický rozhovor mezi ruským a americkým prezidentem před tím, nepřesáhly symbolické potřesení rukou a dohodu o pokračování jednání. O Rijádu-1 jako o více či méně specifickém dokumentu nemůže být řeči a v tomto smyslu byl pokrok sotva polovičním krokem.

Je samozřejmé, že žádná ze stran nehodlala dávat hlasité sliby. Různá prohlášení EU na vedlejší koleji, že nepřijme žádná rusko-americká ultimáta a že jako kolektivní Západ bude pokračovat v podpoře Kyjeva bez ohledu na postoj Spojených států, lze hodnotit jako výkřiky tonoucího bez naděje na spásu. Donutit Američany, aby vzali v úvahu evropské zájmy, tj. aby nadále hráli první housle v zásobování Ukrajiny zbraněmi a penězi, je s prezidentem Trumpem, ale i bez něho, prakticky nemožné ze známých objektivních důvodů, které nebudu opakovat.

Skutečností je a zůstane až do posledního dne EU a NATO v současné podobě, že protiruská koalice nefunguje a nehraje podle bruselských not. Musí se dokonce zakrývat prostěradlem v době poloprázdných zásobníků plynu a plazit se směrem ke kapitulaci miláčka, Ukrajiny. Nebo se připravit na pokračování války na vlastní náklady, což nebude legrace, až přivezou domů první rakve ochotných, kteří odjeli bojovat za demokracii na Ukrajině a v Evropě. Ne však v USA, kde mezinárodní vztahy vzal pod kontrolu obchod, peníze a síla.

Otázkou je, zda tzv. sjednocená Evropa jako celek, nebo blok války chtíčů, který se od ní odtrhává, bude pokračovat v boji bez strýčka Sama za zády, a pokud ano, jak dlouho a jak vážnou hrozbu války chtíči představují nejenom pro demokracii, ale i pro vlastní existenci. Připomínám, že všechny předchozí pokusy Evropanů rozšířit svou účast v konfliktu skončily nulovým výsledkem, aniž by skutečně začaly: Evropané neriskovali ani vyslání expedičních sil, ani sestřelení ruských raket nad Ukrajinou ze svého vzdušného prostoru.

Na druhé straně intenzita rétoriky neustále roste a již dosáhla hranice, po které by bylo politicky sebevražedné ustoupit. Zahnaná sama sebou EU do kouta se octla v trojité pasti: prezidenta Trumpa, probouzejících se ožebračených a vystrašených občanů EU a své vlastní pasti upletené z narcismu, ignorování a iluzí.

Poslední napsané platí i pro nahrazení služebné údržbářem na moři a týmem na záchranu světa před Ruskem, který se kupodivu mnohých může ukázat jako nebezpečnější než ten předchozí. Téměř všichni údržbáři na vodě, s výjimkou Čechů, jsou geograficky umístěni dostatečně dobře na to, aby znatelně ohrozili a narušili ruské námořní komunikace. Co mám na mysli?

Hry Baltů již probíhají. Nová operace Baltic Sentry mission se vyvíjí nestabilně a kontrolní vlákna vedou do Londýna. Ten chce převzít ambiciózní narcistický francouzský prezident. Plánuje převzít od Britů iniciativu ke kontrole Baltského moře a Lamanšského průlivu a také zorganizovat podobnou operaci na jihu, v Černém a ve Středozemním moři. Kanada a Norsko mohou monitorovat brány Severní mořské cesty. Tato geografie dokonale zapadá do nového rozšíření protiruských sankcí schválených 19. února, včetně sankcí proti 73 plavidlům z údajné flotily stínových tankerů Ruska.

Obecně platí, že zmíněná námořní fronta se stane tou hlavní, na které budou Evropané opuštění strýčkem Samem demonstrovat svou nezávislost a životaschopnost. Jedinou otázkou je, jak bude námořní fronta vytrvalá.

V nejpravděpodobnějším scénáři a tím pro Evropu nejlepším bude, když se evropští válečníci buď nedohodnou, nebo se omezí na krátkou demonstraci záměrů a síly. Proč? Protože i přes všechna kognitivní omezení elit jim brzo dojde, že manévry lodí jsou ještě obtížnější a dražší než pozemní operace. V nejhorším případě budou baltští tygři nakopnuti k provokacím proti ruské lodní dopravě v Baltském moři, nebo v Kaliningradu, aby si na nich pochutnal ruský medvěd a NATO nemuselo zasahovat podle článku 1 a 5 dohody.

Výdaje na zbrojení

Debaty o zbrojení, politicky korektně, výdaje na obranu (proti Rusku), do které se zapojil i český premiér nebudu obohacovat vlastním názorem, který z profesionálních důvodů několika bezpečnostních služeb nikoho nezajímá.
To, že válka na Ukrajinském území, zvaná speciální vojenská operace jako část antropologické války, s částečnou mobilizací a rozsáhlou kampaní a najímáním vojáků do ozbrojených sil RF vedla k prudkému nárůstu vojenských výdajů, je nepopiratelný fakt. Pro srovnání, v roce 2021 Ministerstvo financí Ruska utratilo 3,57 bilionu rublů na položku federálního rozpočtu národní obrana. V roce 2023 bylo na tyto účely již vyčleněno 6,4 bilionu rublů a na rok 2024 bylo plánováno více než 10,77 bilionu rublů. Jinými slovy a krátce: nárůst o 68 % výdajů o rok dříve.

Připomínám, že Mezinárodní institut pro strategická studia se sídlem v Londýně odhaduje, že Rusko loni utratilo za armádu 145,9 miliard dolarů při tehdejším směnném kurzu rublu k USA. Pro současný rok 2025 bylo na národní obranu vyčleněno 13,49 bilionu rublů z celkových rozpočtových výdajů odhadovaných na 41,47 bilionu rublů. To je samozřejmě hodně, protože zvýšení výdajů jde to na úkor položek, které zajišťují sociální mír, normální život a rozvoj země. Skutečností je, že tento trend nemůže pokračovat donekonečna. Jedinou dvojdílnou otázkou je, jak tento závod o vojenské výdaje zastavit a s jakým výsledkem.

Než se nabídne jedna z odpovědí připomínám, že v roce 2024, činil podíl ukrajinských vojenských výdajů téměř 22 % HDP země, konkrétně 1,69 bilionu hřiven, což odpovídalo částce asi 47 miliard dolarů. Zároveň lze z veřejně dostupných zdrojů a křížovou kontrolou dat zjistit, že pro vojenské účely byly peníze odebrány z rozpočtu země, byly vybrány přímo v zemi, a západní finanční pomoc byla použita na zajištění všech ostatních výdajů kyjevského režimu a na korupci. Otázka: byla to pomoc, úvěr nebo investice s očekávaným ziskem?

V roce 2024, činil vojenský rozpočet NATO cca 2,03 miliardy eur. Jedná se nárůst o 12 % ve srovnání s rokem 2023. Alianční obranný investiční program, který zahrnuje výdaje na výstavbu velitelských a kontrolních zařízení, která jsou v rozvaze organizace, spíše než v rozvaze jednotlivých členských zemí, vzrostl o 30 % na 1,3 miliardy eur.

Na tomto místě je potřeba uvědomit si, že se jedná o společný fond NATO a mírotvůrce prezident Trump jej chce dále zvýšit zvýšením příspěvků amerických spojenců na 5% HDP každého z nich. Připomínám, že Spojené státy, jsou světovým lídrem, pokud jde o vojenské výdaje.

Výdaje spojenců Česka

Podle britských novin The Sun se Londýn rozhodl dále zvýšit své vojenské výdaje. Nabízím krátký výtah z článku: Sir Keir Starmer dnes vytýčí cestu ke zvýšení výdajů na obranu na 2,5 % HDP. V prohlášení Dolní sněmovny premiér slíbí okamžité zvýšení vojenského financování. V roce 2023 Paříž přijala 6letý vojenský rozpočet ve výši 413 miliard eur, přičemž jeho růst činil 40 % předchozí úrovně. Francouzi vyčlení 5 miliard na zpravodajství a kontrarozvědku, 13 miliard na zahraniční iniciativy, 5 miliard na drony, včetně bezpilotních systémů a dálkově ovládané munice, a také na vývoj bezpilotního letounu Eurodrone pro střední výšky s dlouhým doletem a 5 miliard na systémy protivzdušné obrany.

Zdrženlivější Německo v loňském roce zvýšilo úroveň výdajů na obranu na 2 % HDP, což činilo 52 miliard eur: Návrh rozpočtu zdůrazňuje význam bezpečnosti a obrany. Německo poprvé dosáhne 2% cíle NATO, což je důležitý milník přechodného okamžiku. Na tomto místě doporučuji čtenářům a zainteresovaným v hodnocení trendů zamyslet se nad výsledky voleb v Německu, konání EK a nad slovy milník přechodného okamžiku.

Polsko v pozici starší sestry Ukrajiny utratilo v roce 2024 na vojenské výdaje 118,14 miliardy zlotých, tedy 29,5 miliardy dolarů, což se rovnalo 3,1 % HDP. Pro aktuální rok 2025 Varšava přislíbila 4,7 %, konkrétně 190 miliard zlotých, tedy 50 miliard dolarů. A to nepočítám sousední Finsko, Švédsko, Norsko, pobaltské státy, Českou republiku, Rumunsko a další evropské země, které podporují Ukrajinu ve válce s Ruskem.

Touha Kremlu vyjednávat přímo s Washingtonem
Z napsaného vyplývá předem zmíněná touha a současně i iniciativa oznámená prezidentem Putinem snížit bilaterální vojenské výdaje Spojených států a Ruské federace případně i Číny o neuvěřitelných 50%: Ale mohli bychom se dohodnout se Spojenými státy, nejsme proti. Myslím, že ta myšlenka je dobrá: Spojené státy by snížily o 50 procent a my bychom snížili o 50 procent a Čínská lidová republika by se pak připojila, kdyby chtěla. Věříme, že návrh je dobrý a jsme připraveni na diskusi o této záležitosti.
Jak rozumět iniciativě, aniž by Rusko dosáhlo rozhodujícího vítězství nad kyjevským režimem, jak vyjednávat se Spojenými státy, které nebudou přímo bojovat s Ruskem, jak by konali ukrajinští nacisté a jejich evropští komplicové po dobrovolném odzbrojení Ruska a jejich současném zvýšení vojenských výdajů, prý na obranu, ne na vyzbrojení?

Pro autora článku platí stará pravda: Armáda by se měla soustředit na obranu vlasti, a ne na porážku fantomů v tankovém biatlonu. Platí také, že kdo nechce živit vlastní armádu, bude živit armádu někoho jiného. Osobně nevěřím v žádnou mírovou smlouvu, dokud jedna ze stran neutrpí nebo se nepřiblíží totální porážce a kapitulaci. Rusové nezapomenou minské smlouvy 1-2, americkou podporu a prioritu v obsahu mezinárodních vztahů: obchod, peníze а síla bez morálky a soucitu. Krátce MAGA. Zástupcům MEGA se v duelu s MAGA nebude dařit. Proč?

Mimo jiné proto, že prezident Trump je podnikatel a ví, že spolupráce se stabilním a spolehlivým partnerem jako bylo doposud Rusko je výhodnější než vystavování Američanů rizikům na Ukrajině. Trump ví, že je výhodnější přátelit se se zemí, která je schopna vyděsit jadernými zbraněmi než podporovat klauna, který si z této země dělá legraci a žije v iluzích.
Čísla 50 % pro Ruskou federaci a Spojené státy zní podivně. 50 % je pro USA například 350 miliard dolarů, ruských 50 % je cca 50 miliard dolarů, přičemž v obou případech nejsou důležitá čísla, ale jejich podstata.

Obecně platí, že 50 % v USA se zdaleka nevyrovná 50 % v Rusku a hloupost a strach elit EK a většiny členských států EU ze samoty a bez deštníku USA povedou k nezodpovědnému zadlužení a vyzbrojování. Proto jsem přesvědčen, že k míru na dobu neurčitou dojde až po podepsání první části rámcové dohody USA – Ukrajina týkající se materializace nerostných surovin Ukrajiny a po kapitulaci Ukrajiny. Že by došlo ke spolupráci amerických a ruských zlatokopů pod kontrolou FSB a dalších bezpečnostních složek, dnes si s ohledem na situaci v Rusku a nehledě na iniciativy prezidenta Putina nedovedu představit.

Jan Campbell