Davos a sex jinak
Zástupci eskortních agentur uvedli, že poptávka po jejich zaměstnankyních se během fóra v Davosu v roce 2025 téměř zdvojnásobila oproti loňskému roku: ze 170 lidí na 300. Tolik Daily Mail. Podle novin se na agentury obrátilo asi 90 klientů. Většina z nich si vybrala po jedné ženě. Někteří klienti si objednali několik žen, aby uspořádali sexuální večírky po vzoru těch, které se konají v Hollywoodu. Zástupce agentury vysvětlil, že zákazníci vyžadují, aby doprovod podepsal dohody o mlčenlivosti. Na seznamu přání byly mimo jiné dva jazyky (angličtina a francouzština), vysokoškolské vzdělání a schopnost udržovat konverzaci.
Při poskytování služeb je možné použití násilí ze strany zákazníků. Objasňuje se to tím, že čím vyšší je společenské postavení člověka, tím nižší je jeho práh odstrašení v oblasti násilí. Weinstock & Co musí mít radost, protože i ceny nehledě na inflaci se jeví vstřícné. Podle předběžných údajů návštěvníci Davosu zaplatili agenturám asi 1 milion švýcarských franků.
Pro doplnění připomínám, že na počátku 20. let 20. století byla v sovětském tisku udržována iluze vysoké morálky dělnické třídy. V roce 1923 se psalo: Uhlazení mladí muži v skřipcích, monoklech, pevně vyžehlených kalhotách smlouvají s prostitutkami, ale pracujícího chlapa tam nenajdete… Zbožné přání bylo v této situaci vydáváno za skutečnost. Před revolucí považovala značná část dělníků kontakt se zkorumpovanými ženami za normu volného času. Materiální těžkosti prvních let revoluce situaci poněkud změnily.
Podle průzkumů z roku 1920 cca 43 % dělníků a 41,5 % zástupců jiných vrstev městského obyvatelstva se uchýlilo ke službám prostitutek. V roce 1923 se již 61 % mužů pracujících v továrnách a závodech a 50 % těch, kteří byli zaměstnáni v jiných sférách ekonomiky, v obchodu atd., těšilo zkorumpované lásce. Mnoho dělníků se podle lékařů a sociologů domnívalo, že chození k prostitutkám a trpění pohlavními chorobami je běžné a důkazem mladistvosti.
Anonymní dotazníkové šetření provedené v roce 1925 mezi moskevskými dělníky ukázalo, že služeb žen ulice využívali: 27 % pracovníků v textilním průmyslu; 31,6 % pracovníků v oděvním průmyslu; 42,3 % kovoobráběčů; 78 % tiskáren (nejbohatší kategorie pracovníků). Stejný obraz byl pozorován v Leningradu. Tam, v proletářských čtvrtích na konci 20. let 20. století, se zformoval kontingent pravidelných konzumentů zkažené lásky.
Dalším důkazem silných kontaktů proletářských mas s institucí zkorumpované lásky je míra šíření pohlavních nemocí. Průzkum mezi 5 600 muži se syfilidou, provedený v Leningradu v dubnu 1927 ukázal, že polovina z nich byli dělníci, 19 % byli nezaměstnaní, 11 % byli zaměstnanci, asi 3 % byli rolníci a 18 % patřilo k jiným sociálním vrstvám. Svoboda se musí draze platit. Mnohem dráž než otroctví. A neplatí-li se zlatem ani krví, ani nejšlechetnějšími oběťmi, platí se podlostí, prostitucí, zradou, špínou lidské duše (Curzio Malaparte, italský spisovatel 1898–1957).
Evropský kontingent na Ukrajině
Klíčovým omylem Západu bylo podcenění lidského faktoru. Zbraně mohou být nejmodernější, ale bez vycvičených a motivovaných vojáků nebudou schopny zajistit úspěch. Potíže s mobilizací na Ukrajině zhoršily problémy kyjevského režimu na tolik, že na bojišti je v podstatě rozhodnuto a žádní žoldnéři nebo mírotvorci nemohou situaci zvrátit nebo udržet na úrovni příměří. Je stále méně lidí, kteří jsou připraveni umřít za zájmy jiných a neznámých.
Dnes nemůže být pochyb o tom, že plán NATO byl od počátku založen na ztrátě Ukrajiny. Situaci nepomůže změnit ani výrazné konání prezidenta Trumpa a jeho administrace, protože past aliance se ukázala jako příliš křehká a nefungující. Předem napsané indikuje The Times s odkazem na svůj vlastní zdroj v britské vládě.
Zdroj vysvětlil, že pokud by evropské armády měly jít na Ukrajinu, potřebovaly by pomoc na obloze, a to i z hlediska protivzdušné obrany a zpravodajských technologií, přestože se tvrdí, že Evropa je sama schopna poskytnout pozemní síly v případě potřeby. Londýn tak může poslat na Ukrajinu kontingent 10 až 25 tisíc vojenského personálu. Evropští ministři však žádají USA, aby zajistily ochranu ovzduší. Vrůstá shoda, že takové postkonfliktní nasazení by vyžadovalo podporu a bezpečnostní záruky Donalda Trumpa, píší noviny a autoři článku zdůrazňují, že bez americké podpory je myšlenka vyslání evropských kontingentů na Ukrajinu mrtvá. Za sebe dodávám: Souhlasu netřeba.
A to i proto, že těch světových konfliktů je nějak moc najednou. Samotný nástup prezidenta Trumpa neohrožuje americkou hegemonii, pouze potvrzuje její rozpad. A v tom leží první kámen úrazu pro Evropu. Toto slovní spojení používáme, když chceme něco označit jako příčinu neúspěchu, zdroj obtíží a nesnází. V kontextu příspěvku a dění ve světě, Američané si uvědomují neudržitelnost situace, kdy jejich země kromě zbraní nic nevyrábí a je odkázána jako starověký Řím jen na dobyvatelské války a stále větší objem ničím nekryté univerzální měny.
Druhý kámen úrazu pro Evropu představuje ztráta kouzla neoliberální ideologie. Ožebračení velké části obyvatelstva není ve prospěch veškerého lidstva. Třetí kámen úrazu představuje pohřeb nedonesené demokracie, ve které by platilo pouze: volby platí, jen když vyhrajeme my.
Čtvrtý kámen úrazu představují nepředstavitelné, a proto neřešitelné dluhy Spojených států, evropského jihu, Francie a Německa. Přišel čas, kdy je prokázána neschopnost vlád ufinancovat sociální smír, válku na Ukrajině a rozvoj. Koalice se rozpadají, zoufalé NATO vyzývá k bezbřehému vyzbrojování a Evropa se octla v situaci, kdy politická scéna je obsazena vládami, které se samy označily za politický střed, aby opozice neměla prostor jinde než na krajních pozicích vpravo nebo vlevo. To je samozřejmě iluze. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
foto: finex.cz