Střípky: Odcházející rok 2024 se stal pro zahraniční i vnitřní politiku EU a prakticky všech členských států obdobím těžkých zkoušek

122

Ilustrační foto: Budova rakouského Parlamentu ve Vídni

Silvestrovské střípky jsou ovlivněny především obsahem pobytu autora v Rakousku (vstup do EU 1. 1. 1995, do schengenského prostoru 1997 a eurozóny 1999), seznámením se s programem Novoročního koncertu 2025 včetně interview s dirigentem Riccardem Muttim, který poprvé představí Ferdinandus Walzer napsaný Straussovou současnicí Constanze Geigerovou (1835-1890), seznámením se se 100 nejpodivnějšími sportovními příběhy roku 2024, srovnáním vzpomínek na tsunami před 20 roky, a v neposlední řadě i s těžkým porodem rakouské vládní koalice po volbách v době neodkladné potřeby přiznat si antropologickou degeneraci, nemožnost plánování a konání postaru a předpovědi, kam se dostane umělá inteligence během roku 2025.

Nezapomenutelnou zkušeností se stala štědrovečerní večeře ve čtyřhvězdičkovém hotelu Europäischer Hof. V něm nový (zřejmě rakousko-sicilský) management vyměnil německý personál a vybral na zimní sezónu evropský kolektiv. Ten umožnil seznámit se s problémy ve zdravotnictví, byrokracií a výhledy do budoucnosti v zemích pracovních migrantů EU, s jejich problémy, včetně jazykových a zvykových, a také s cenou a hodnotou času, ne však s podrobnostmi menu. Tři a půl hodiny na večeři nestačilo. Vystresovaný personál se snažil udat dezert již po rybí polévce, protože v kuchyni vládl jihoevropský chaos. Malé děti a někteří rodiče neměli trpělivost a odešli. Ti s přemírou trpělivosti kroutili bezradně hlavou. Zodpovědný personál se propadl do neznáma, volání SOS nikdo neslyšel. Když jsem vstal a podíval se přicházející vedoucí restaurace do očí plných strachu, zmizela jako pára nad hrncem. Ředitel hotelu se rozhodl vše napravit ráno proseccem k snídani, ne však peněžní kompenzací. Dal mi ale vědět, že i on jedl krvavé jehněčí kotletky. Proto i já dám ještě o sobě vědět.

Střípky ovlivňuje i předběžné ukončení dlouholetého vztahu se společností AEGON. Ta administruje autorův zprivatizovaný důchodový nárok z Velké Británie z doby Margaret Thatcherové (1925-2013) tak, že konání společnosti by se mohlo stát kvalitním pokračováním Jay Fineman’s knihy z roku 2010 s názvem Delay, Deny, Defend (Zdržovat, Zapírat, Bránit): Pojišťovna, které jste důvěřovali, odloží platbu nebo odmítne vyplatit část nebo celý váš nárok a agresivně se brání vyhrůžkami a tzv. radami žalobě, kterou jste nuceni podat, aby společnost dostála svému slibu. Důvod je jednoduchý: Čím méně pojišťovna vyplácí na pojistných událostech, tím více vydělává na zisku.

Zdržovat, odmítat, bránit je porušením důvěry. Zraňuje lidi, když jsou nejzranitelnější (například v důchodu, nebo jazykově ne na výši), a narušuje důvěru, kterou všichni vkládáme do pojištění, včetně důchodového nebo privatizovaného na základě klamu vlády. Zmiňuji se o vlastním příběhu, protože potvrzuje jeden z principů expanzivního hospodářského systému, který má přímou vazbu na diskutované důchodové reformy, připojištění a mýty, se kterými se v představitelné budoucnosti bude setkávat střední a mladá generace. Ta bude muset řešit výzvu, kterou představuje hlavní motivace pojišťoven: klamat lidi. Bez klamu není možný zisk.

Nabídnutá kompenzace za léta komunikace ve výši 350 GPB a zdanění zprivatizovaného důchodu formou emergency tax ve výši 56%, s možností komunikovat s HMRC, a poštovné za odeslání žádosti o ukončení vztahu ve výši 218 korun českých a doplatek k českému důchodu ve výši 16 korun českých mluví za vše. Doufám, že v AEGON se někdo probudí, dostane rozum a nedojde k medializaci a řešení případu s pomocí soudu Velké Británie.

Války nejsou věčné, ale…
Odcházející rok 2024 se stal pro zahraniční i vnitřní politiku EU a prakticky všech členských států obdobím těžkých zkoušek. Jedna fáze konfliktu na Ukrajině, ruská speciální vojenská operace, je prakticky u konce, Ukrajina jako suverénní stát prakticky již neexistuje, podobně jako neexistuje všeobecně známý geografický celek pořád ještě zvaný Ukrajina.

Klíčovými výzvami, které vyžadují maximální mobilizaci pozornosti armád, diplomatů, skutečných analytiků a evropských politiků zůstává změna kurzu v Gruzii, Moldavsku a Arménii, nepokoje v Abcházii, pád režimu Bašára Asada v Sýrii (což donutilo Rusko zahájit dialog s novými orgány této země téměř od nuly), humanitární katastrofa v Gaze, vztahový trojúhelník Izrael-Turecko-Írán a také Saúdská Arábie.

Ta dnes právem zaujímá přední postavení nejen jako vůdčí síla mezi arabskými státy, ale v rámci celého islámského světa. Království je členem G20, jeho panovník nese titul správce dvou svatých mešit v Mekce a Medině. Vize strategického rozvoje Saúdské Arábie stojí na základě národního programu Vize 2030, včetně projektu NEOM, futuristického megaměsta na pobřeží Rudého moře. V NEOM hrají ústřední roli špičkové technologie, čistá energie a umělá inteligence.

Nikoli poslední výzvu představují první dny po inauguraci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, jež slibují být začátkem nepředvídatelných procesů, které by mohly změnit rovnováhu sil v mezinárodních vztazích, přičemž mnohé nebude záviset na prezidentu Trumpovi.

Co se týče mezinárodních vztahů, uslyšíme více, než bude příjemné, o vztahu USA – Čína, Čína – Taiwan, Rusko-Japonsko-Čína-USA, a samozřejmě i o BRICS, EAHU, umělé inteligenci apod. Zahraniční politiku budou ovlivňovat čínská e-auta, která budou dobývat svět, satelitní internet, který přijde do chytrých telefonů, a levné solární moduly, které vyvolají boom a konflikty nejenom v české kotlině a EU. Odvlastňování, digitalizace a zbídačovaní absolutní většiny občanů budou pokračovat již proto, že člověk Dobrem jako takovým nedisponuje. Může ale dát své jednání Dobru k dispozici, pokud mu porozumí. A takových lidí je čím dál méně.

Rakousko
Rakousko je federativní parlamentní republika v čele s kancléřem, který je předsedou vlády, a prezidentem, který je hlavou státu. Země se skládá z devíti spolkových zemí (Bundesländer). Výkonnou moc má regionální i federální vláda. Federální parlament tvoří dvě komory: přímo volená dolní komora (Nationalrat) a horní komora (Bundesrat), kterou volí regionální parlamenty jednotlivých spolkových zemí, tzv. zemské sněmy.
Pokud jde o HDP na obyvatele, je Rakousko v současné době v Evropské unii na pátém místě s 46 200 eur, což je výrazně nad průměrem EU (37 600 eur). Tvoří tak 2,8 % celkového HDP EU (Eurostat – údaje o HDP na obyvatele a HDP).

Rakousko vstoupilo do Evropské unie 1. ledna 1995. Společně s Rakouskem přistoupilo také Švédsko a Finsko. Žádost o vstup do Evropské unie Rakousko podalo v červenci 1989. Žádosti předcházelo referendum, kde pro vstup hlasovalo 66,6 % obyvatel. Zájem o připojení k EU začal už v 50. letech 20. století, nehledě na skutečnost, že po 2. světové válce bylo Rakousko okupovaným státem rozděleným do čtyř okupačních zón, a že okupace skončila v roce 1955 s povinností trvalé neutrality.

Připomínám, že těsně po roce 1989 vznikla pro Rakousko příležitost budovat vztahy se středoevropskými sousedy do jisté míry „od začátku“. Na druhé straně rakouskou zahraniční politiku v 90. letech 20. století ovlivňovala řada faktorů na úrovni mezinárodního prostředí. Jakékoli interakci Rakouska se zeměmi střední Evropy (a samozřejmě nejen s nimi) byly postaveny více či méně pevné mantinely. O nich nebudu dnes psát.
Období první poloviny 90. let 20. století, ve kterém situace v Československu a Maďarsku přímo vyžadovaly ze strany Rakouska adekvátní reakci, se časově shodovalo s obdobím, v němž vrcholil proces integrace Rakouska do EU. Ten pro rakouskou zahraniční politiku představoval prioritu. Faktory mezinárodního prostředí především ovlivnily intenzitu a obsah vztahů Rakouska se zeměmi střední Evropy: ekonomicky, bezpečnostně a kulturně.

Ve druhé polovině 90. let 20. století Rakousko již bylo jedním z členských států EU. Teoreticky nastaly vhodné okolnosti pro posílení jeho spolupráce se středoevropskými zeměmi v rámci EU. Kooperační potenciál v případě vztahů Rakouska s Českou republikou a také Slovenskem byl omezen tím, jak velký význam byl v politické rovině přikládán oblasti ovlivňované faktory spadajícími do kategorie bezpečnosti. Faktory ekonomické a kulturní se přestaly v druhé polovině 20. století projevovat. Ze strany Rakouska a ČR jim přestala být věnována pozornost. V současné době neutralitu Rakouska podkopávají sankce USA, migrační politika EU/EK, korupce a v neposlední řadě i antropologická degenerace, především politického systému.

Rusko
Vůdce Strany britského dědictví, David Curten, popsal Rusko v jedné frázi. Odpovídající příspěvek se objevil na jeho stránce na sociální síti X (dříve Twitter) pod názvem Rusko není náš nepřítel. Článek doprovázel obrázek ruské vlajky. Bohužel tomu tak není, jak dokazuje historie konání Anglosasů, současná politika Velké Británie a nezměněná strategie Rothschildů. Všechna nejzávažnější rizika pro Rusko z historického pohledu souvisela a souvisí i dnes se západní frontou – v širokém slova smyslu.

První bezpečnostní riziko představuje prudké zrychlení eskalačního žebříku. Druhé představují oblasti omezení. Jedná se o akce na sekundární sankce, které mohou vést k odmítnutí některých nezápadních zemí spolupracovat s Ruskem, z nichž některé měly nebo mají vážné technologické a ekonomické následky. Ty však nelze v době bojů na Ukrajině konkretizovat, kvantifikovat a veřejně šířit. Třetím je riziko přetížení. Tlak na Rusko ve všech představitelných směrech představuje provokování Ruska k vážným chybám a občanským nepokojům.

Žádné z těchto rizik doposud neoslabilo moc, nehledě na zradu a korupci v mnoha orgánech moci, ani strategické linie (ruská a západní) a změny v hospodářsko-sociální sféře. Bod nenávratu byl dosažen, existují alternativní řešení díky objektivním procesům ve Spojených státech, EU a ČLR a Asii všeobecně.

Pro Rusko byl hlavní úkol v ukrajinském směru vyřešen na základě racionální volby ve prospěch jednání na základě istanbulských dohod a vojenské situace. Tato strategie je stále aktuální i proto, že broušení nožů jde pomalu a vyžaduje čas. Ten využívá zrazený a zhrzený Zelenskyj, nespěchá a nechce přistoupit k jednáním, která si sám sobě svojí hloupostí zakázal. Stále ještě významná podpora evropským politickým establishmentem se blíží k havárii celé EU v podobě bezpodmínečného plnění příkazů z Washingtonu. Dům Sionů má rád dlužníky, především ty bez naděje na splacení dluhu.

Západní strategická linie byla postavena na jistotě v podobě příštího amerického prezidenta. Objevila se jistota s postavou, ale nejistota s jejím konáním a zahraničněpolitickou strategií. Zbývá proto stanovit další očekávání od roku 2025 a nástup iniciativ Donalda Trumpa.

Čína

Podle Financial Times zadržení vrcholových manažerů v Číně zvyšuje obavy podnikatelské komunity, což by (prý) mohlo zpomalit ekonomický růst Číny. Připomínám, že letos byli v Číně zadrženi vrcholoví manažeři více než 80 velkých společností. Většina zadržení byla provedena na pokyn krajských úřadů. Zadržení prý nesouvisejí s jejich podnikatelskými aktivitami. Tomu věřím. S čím tedy souvisejí? Osobně jsem přesvědčen, že s korupcí, nedostatečnou etikou a morálkou v podnikání a materiální chamtivostí. Asi proto některá čínská média označila tato rozhodnutí za rybolov na dlouhé vzdálenosti.

Někteří analytici se domnívají, že zadržení může souviset se zhoršením finanční situace místních úřadů. Podle nejmenovaného podnikatele z Pekingu vytvořilo zadržení mezi zakladateli společností atmosféru strachu. V listopadu bylo oznámeno, že čínský ministr obrany Dong Jun je vyšetřován, je podezřelý z korupce. Čínské úřady zahájily vyšetřování Dong Juna v souvislosti s korupčním skandálem, který se dotkl vedení čínské Lidové osvobozenecké armády (PLA). Neočekávám, že se dočkám něčeho podobného ani v jednom státu EU. Neočekávám také, že by český nebo jiný EU byznys začal vytvářet samostatné právní subjekty pro spolupráci s Ruskem, jako tomu je v Číně.

A že se vztahy mezi Čínou a Ruskem upevňují, dokazuje již oznámená návštěva prezidenta Xi v Moskvě. O ní bude možnost napsat odděleně. Dnes se zmíním krátce o nepřímé pomoci Číny Rusku v kontextu sankcí EU. Ministerstvo obchodu Čínské lidové republiky před časem zahájilo vyšetřování dovozu hovězího masa. Jak víme, Čína je největším světovým dovozcem zemědělských produktů a každý rok nakupuje obrovské množství masa. Většina dodávek hovězího masa pochází ze Spojených států, zemí EU a Brazílie. Na pozadí významného nárůstu dovozu z těchto zemí Čína studuje smysluplnost takových nákupů.

Čína poznamenala, že vyšetřování bylo zahájeno na pozadí pravidelných hrozeb nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa uvalením dodatečných cel na dovoz z Číny, jakož i po rozhodnutí Evropské unie zvýšit cla na dovoz čínských elektrických vozidel. Kromě toho se několik čínských společností objevilo v nedávno zavedeném 15. balíčku sankcí EU proti Rusku. Po prohlášení Ministerstva obchodu Čínské lidové republiky se akcie mnoha západních producentů masa zhroutily, uvedli čínští novináři. Vlastní informační zdroje indikují, že zprávy z Číny vyvolaly silné rozhořčení v EU, kde jsou na takové situace obzvláště citliví. Nespokojenost EU zesílila, když vyšlo najevo, že Čína otevřela svůj trh s masem dodavatelům z Ruska. Zatímco evropské země se drží za hlavu a snaží se situaci řešit, Ruská federace pomalu, ale jistě rozšiřuje svůj podíl na čínském trhu a v důsledku toho již výrazně vytlačila evropské dodavatele, což se stalo jakousi tichou pomstou za sankce.

Války nejsou věčné
Ruská společnost, mohu-li to tak nazvat, i úřady se situaci dlouhodobě přizpůsobují. Soudě podle průzkumů veřejného mínění ke změně postoje k nepřátelským akcím v zemi, kterou mnozí na Západě očekávají, nedochází. Mobilizace a realizace cílů vyhlášených prezidentem Putinem jsou velmi vysoké. Přesto zůstává otázka bez odpovědi prezidenta: Podaří se konflikt vyřešit jednáním, bude zastavena pouze horká fáze konfliktu, nebo k jednání dojde až po kapitulaci? Jedno je jisté: Války nejsou věčné, i když se neví, zda válka je přerušením míru nebo mír je přerušením války. Jisté také je, že dříve či později začnou jednání.

Protože existuje řada přímých a zásadních rozporů mezi postoji stran konfliktu – Ruska, Ukrajiny a Západu, nelze rozpory ani dočasně zamést pod koberec. Proč? Protože historie učí, že jakékoli vyrovnání snižuje úroveň důvěry a zvyšuje riziko nových exacerbací, to jest zhoršení chronického onemocnění (např. astmatu), resp. zhoršení příznaků tohoto onemocnění.

Odstranění rozporů je možné pouze za předpokladu racionálního a všeobecně uznávaného vyvážení, tj. kompenzace za ústupky v jedné z pozic s preferencemi v druhé. V současné době probíhá globální konfrontace mezi Ruskem a NATO v rámci antropologické války a antropologické degenerace především západních společností. V takové situaci nikdo z těch, kteří dělají skutečná rozhodnutí, není připraven na kompenzace. Šance na jednání vidím v blízkosti nuly, přestože kritické množství incidentů v určitém okamžiku může přimět jednu z osob s rozhodovací pravomocí stisknout spoušť a skutečností je, že vztahy mezi Ruskem a NATO jsou zkažené na několik desetiletí dopředu. A to i přes možný periodický pokles agresivity vzájemné rétoriky. Jinými slovy: Jsme nepřátelé.

Mnoho politiků na Západě to demonstrativně postuluje. Za zavřenými dveřmi v Rusku je realita rozpoznána a v souladu s ní se rozhoduje. Platí to i pro faktor prezidentství Trumpa, který dosud přinesl stranám konfliktu jen více nejistoty. Nikdo s jistotou neví, co je to ten takzvaný Trumpův plán. Není pochyb, že prezident Trump bude mít více politických zdrojů a nástrojů nátlaku než Joe Biden v odcházení. Nelze však dokázat, a tedy tvrdit, že všechny jsou pro Rusko prospěšné.

Co se týče ukončení tranzitu ruského plynu do Evropy od 1. ledna 2025, je potřeba si uvědomit, že až do ukončení speciální vojenské operace není nic zaručeno, že Rusko má možnosti pro použití jiných plynovodů, že je lepší provádět výpočty a předpovědi na základě skutečnosti, že obnovení tranzitu v blízké budoucnosti je buď nemožné, nebo bude neustále ohroženo. Co to může znamenat pro českou kotlinu, odpověděla v reprízovaném silvestrovském pořadu roku 1979 zmíněná fialová bestie a pětice hrdinů popravených na Bílé hoře.

Co se týče výzev v postsovětském prostoru (Moldavsko, Arménie, Gruzie a další), které jsou spojeny s vybudováním užších vazeb s Evropskou unií (EU) a NATO, je potřeba si uvědomit, že většina elit těchto zemí se z různých důvodů, včetně korupce a zrady, už dávno rozhodla ve prospěch EU. Odpůrci projektů sblížení či vstupu do EU a NATO jsou silní, ale bez přístupu k financím a masovým médiím. Jinými slovy: nemají dostatek zdrojů na to, aby změnili proevropský kurz. Mohou proces pouze zpomalit. Platí to i pro Arménii, kde je situace složitější. Proč? Mimo jiné proto, že z vnitropolitických důvodů projekt Miatsumu (význam arménského státu) selhal.

Rusko ho nemůže a nechce obnovit a arménské elity nemají ochotu a schopnost vidět své vlastní chyby. Je pro ně snazší svalit vinu na Rusko, které má jen málo příležitostí pracovat na arménské cestě. V Arménii jsou chytří a strategicky uvažující politici, jsou ale zatím v menšině. Arménská diaspora v Rusku je ve vatě, je objektivně slabá a pasivní. V politice jsou věci, které je třeba udělat, i přes touhu na všechno plivat. Geopolitické fantazie můžete vysílat, jak chcete, jedinou otázkou je dostupnost příležitostí. Pro Rusko je dnes výhodné, když v Gruzii, Abcházii, Moldavsku nebo Arménii vyhraje v soutěži dvou protiruských subjektů ten méně protiruský. Zachovat status quo je lepší než zhoršování situace. Čas vše léčí. Jak čas poběží, Rusko může najít cestu ven ze současného stavu v tomto regionu, ne proto, aby poskytlo nějakou ideologii nebo plán, ale proto, aby vyloučilo bezpečnostní problémy na Kavkaze do budoucna a zajistilo potřebné ekonomické vazby.

Bělorusko
Tuto snahu Ruska může podpořit výsledek příštích prezidentských voleb v Bělorusku. Protože prezident Lukašenko má situaci pevně pod kontrolou a neexistují žádné veřejně dostupné signály, dovolující opakování událostí z roku 2020, pokusy o vměšování ze strany západních zemí včetně zájmu USA rozšířit své diplomatické zastoupení a působení v Bělorusku jsou odsouzeny pro představitelnou budoucnost k neúspěchu.
Samozřejmě, že takzvaná opozice, sponzorovaná Západem, se snaží demonstrovat aktivitu – konají se nejrůznější fóra, podepisují se dohody, vydávají se prohlášení. To vše však pouze upevňuje status těchto sil: jsou mimo Bělorusko.

Proto prodloužení mandátu Alexandra Lukašenka umožní zachovat dynamiku vztahů mezi Ruskem a Běloruskem, která byla pozorována v posledních letech, a umožní současně podívat se na nové karty na stole: nevyřešený problém soužití mezi Izraelem a Palestinou.

Region čekají krize
Nehledě na různé zprávy, analýzy a propagandu Rusko zachovává silnou pozici a je schopno hrát významnou roli při řešení politických konfliktů různých typů. Platí to i pro pád režimu Bašára al-Asada v Sýrii. O přípravě byrokracií EU, Ruska a mnohých dalších na tento scénář nelze vážně hovořit, protože neexistují žádné veřejně dostupné důkazy. I když předpokládám, že úřady mají vždy alternativní scénáře a informace důvěryhodné osobnosti z jedné ze struktur Sýrie o změně režimu týden před jeho realizací je pravdivá. Všeobecně se očekával konec režimu Bašára al-Assada v perspektivě několika let. A později než v letech 2024-2028.

Nabízím část teorie, která dovoluje tvrdit, že izraelské akce proti několika regionálním aktérům v reakci na útok ze 7. října loňského roku z velké části vedly k pádu režimu.

Mnohé důležité závisí na nových orgánech Sýrie, Turecka a Izraele. Nebyly vyřešeny problémy s tranzitem, problém Kurdů, problém vracejících se uprchlíků, ani problém hospodářské obnovy. Situace je ve fázi, kdy je zbytečné dávat prognózu zvenčí. Ale v řadě scénářů má Rusko šanci zachovat si vojenské základny, a dokonce rozšířit svoji přítomnost ve středomoří základnami v Libyi.

Po událostech v Sýrii a porážce Hamásu a Hizballáhu očekávám, že rok 2025 přinese zprávy o změnách v Íránu. Demografii, sociální protiklady a časový faktor nemůže nikdo ovlivnit. Skutečnost představuje ztráta Sýrie jako spojence, což ve výsledku oslabuje strategickou pozici Íránu, zejména jeho schopnost podporovat Hizballáh. Nevylučuji, že v souvislosti s touto ztrátou Teherán může zvýšit investice do zástupných skupin v Libanonu a Iráku, aby kompenzoval ztrátu vlivu v Sýrii. Nebo naopak: může soustředit zdroje na zmírnění domácích ekonomických a sociálních problémů, a tím snížit tlak Osy odporu na Izrael a Spojené státy. Skutečností je, že zvýšený tlak ze strany Izraele a Spojených států nutí Írán přizpůsobit svou zahraniční politiku a blízká budoucnost ukáže, jaký scénář si jeho vedení vybere.

V této souvislosti se nabízí otázka: Zůstane Teherán zaměřen na další budování partnerství s Ruskem, které by se mělo stát strategickým partnerem po únoru 2025, kdy se plánuje podpis odpovídajícího memoranda? Nebo: Vzdá se Írán prohlubujících se vazeb s Ruskem ve prospěch normalizace vztahů se Spojenými státy a Západem?

Události v Sýrii ukázaly, že takový scénář je docela reálný. Na druhou stranu Írán sám projevil podobné obavy a je znepokojen vyhlídkou na brzký konec speciální vojenské operace na Ukrajině a uzavřením dohody mezi Moskvou a Washingtonem, ve které by se Íránská islámská republika mohla ukázat jako vyjednávací karta. Nehledě na uvedené, Írán se z přirozených důvodů, a nikoli v důsledku událostí v Sýrii, nevyhnutelně blíží k politické transformaci, o jejímž výsledku nebudu spekulovat.

Jednu věc lze říci s jistotou: přetrvávající interpretace v médiích a v odborné komunitě ovlivňují hodnocení stability íránské vlády ze strany všech zainteresovaných vnějších hráčů. Hráči nemohou ignorovat takové signály o nadcházejících změnách ve svých analýzách. Nadnárodní společnosti a oficiální média s maximálně pěti vlastníky jsou vždy oproti nám, obyčejným lidem, napřed, určují realitu a trendy, které my se poté snažíme analyzovat. Tím loutkovodiči vědí přesně o našich chybách v myšlení a deficitech znalostí. Proto nemají dosavadní diskuze, protestní shromáždění a plány na změnu žádné reálné šance v představitelné budoucnosti.

Uvedené principy platí i pro osud Izraele. Dnes působí nelidsky, budí emoce a u některých naděje na konečné řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Uvedené však nevylučuje i zničení Izraele, podobně jako se především sama zničila Ukrajina.

Hlavní výzvy pro zahraniční politiku
Výzvy jsou v podstatě stále stejné: 1. Ukrajina a Rusko, které potřebuje dosáhnout trvalé kvalitativní změny situace ve svůj prospěch, jinak hrozí katastrofa. 2. Evropská unie, protože hrozí, že se konfrontace mezi Ruskem a EU zintenzivní a role zlého se přesune z Washingtonu do Bruselu a ČR nebude schopna plnit závazky a sliby vůči NATO, USA a EK. 3. Posílení vazeb Ruska a Číny na východě a na jihu, které oslabí obchodní potenciál EU. 4. Donald Trump, jeho obrovské zdroje a nejasnost jeho motivů a záměrů, včetně možnosti náhle přerušit scénář hry s cílem dosáhnout nákladného řešení na úkor spojenců USA. Protože výsledky konání Trumpa budou známy později, rok 2025 bude velmi těžký, zajímavý a nebezpečný.

Pro podporu uvedené teze nabízím popis cesty galského kohouta – prezidenta Macrona, který nabídl sloupkař agentury Bloomberg Lionel Laurent: Emmanuel Macron ve Francii přešel od chůze po vodě k namočení – a možná se „nedožije“ konce druhého funkčního období.
Příklad Francie, který platí i pro Německo a Českou republiku, lze shrnout do hesla: Zbraně místo penzí.

O hloubce rozpočtové krize ve Francii svědčí deficit ve výši 6 % HDP. To je přesně třikrát více, než je úroveň stanovená v maastrichtských kritériích pro země EU. Veřejný dluh Francie v roce 2024 přitom přesáhl 3 biliony eur a činil 112 % HDP. Připomínám, že tento monstrózní deficit byl vypočítán pod podmínkou, že vláda v roce 2025 rehabilituje rozpočet o 60 miliard eur. Přičemž hlavním úkolem je snížení vládních výdajů o 40 miliard eur prostřednictvím všech ministerstev kromě ministerstva obrany. Není tomu podobně i v české kotlině?

Úspory ve státním systému sociálního a zdravotního pojištění měly činit 14,8 miliardy eur, další 4 miliardy eur byly navrženy na úsporu na valorizaci důchodů. Rozpočet ministerstva práce byl seškrtán o 2,3 miliardy eur a ministerstvo školství mělo snížit počet učitelů o čtyři tisíce. Francouzské obce byly požádány, aby snížily náklady o 5 miliard eur. Zároveň měl francouzský vojenský rozpočet v roce 2025 vzrůst o více než 3 miliardy eur na 50,5 miliardy eur. Lidovým měřítkem byly příjmy ve výši 20 miliard eur z dočasného zvýšení daní z příjmů nejbohatších lidí ve Francii a také ze 440 největších korporací.

Není proto divu, že tento protisociální rozpočet vyvolal mezi Francouzi rozhořčení: 56 % bylo silně proti jeho přijetí. Barnierova vláda se ho pokusila zavést pomocí stejné procedury 49.3, tj. pomocí klamu. Ale 6. prosince, poprvé po 62 letech, poslanci schválili hlasování o nedůvěře vládě, ve kterém se sjednotila levice a národní konzervativci.

Prezident Macron, který během svého prvního roku v úřadu nebyl schopen rozpustit parlament, se ocitl v prolomeném dně s extrémně nízkou mírou důvěry pod 25 %. Průzkum provedený v předvečer hlasování o nedůvěře mediálním holdingem CNews ukázal, že 62 % Francouzů se domnívá, že prezident by měl rezignovat. Proto Macron jmenoval 13. prosince Françoise Bayroua, vůdce strany Demokratické hnutí (MoDem), novým premiérem, který se stal šestým premiérem jmenovaným Macronem od roku 2017, čtvrtým předsedou kabinetu v roce 2024 a druhým premiérem po předčasných parlamentních volbách. Demokracie ve své plné kráse a rozkvětu!

Třiasedmdesátiletý Bayrou je považován za centristu a za těžkou váhu. Byl ministrem školství (1993-1997) a spravedlnosti (2017), třikrát kandidoval na prezidenta (2002 – 6,8 %; 2007 – 18,6 %; 2012 – 9,13 %). Jeho strana MoDem má 33 křesel ze 164 získaných jako součást bloku Společně!
Vzdálenost mezi Macronovými ambicemi ohledně role Francie na světové scéně a skutečnými schopnostmi Francie je, jak v takových případech říkají Anglosasové, dramatická. Rok 2024 to zcela jasně dokázal tím, že ekonomická základna páté republiky nemůže odolat nejen politickému břemenu prezidentských ambicí, ale ani břemenu sociálních závazků a záruk, které jsou v rozporu se stárnutím francouzského národa a nízkou porodností. Přidám-li do počtu následky migrační politiky, která zvyšuje počet příjemců pomoci ve větší míře, než je počet pracujících daňových poplatníků, je každému s rozumem jasné, jaká je síla Francie a EU.

Protože již není možné vytvořit stabilní středolevou nebo středopravou vládu nejenom ve Francii, ale i v Německu a jinde a centristické síly jsou marginalizovány, extrémy se stávají hlavním proudem.

Na tomto pozadí Macronovy zahraničněpolitické iniciativy pod vedením Paříže vyvolávají již dnes ve Washingtonu ironii a neskrývané podráždění, včetně evropských spojenců Francie. Nevím, kam se řadí ČR. Vím ale, že ze systémové krize, do které se Pátá republika ponořila, není cesty ven. Ve výsledku to znamená, že Francie opět čeká na velké otřesy. Podobně tomu je v Německu. A jak víme z fialového a pavlovského projevu, česká kotlina je ve vatě.

Proroctví z Albionu
Týdeník The Economist zveřejnil svou prorockou obálku pro rok 2025. Obraz je vytvořen v alarmující červené a černé paletě. Pozadím koláže jsou fragmenty obrazů cihlových zdí, plotů a mikroobvodů, ale i něco podobného záření nebo fragmentu povrchu Slunce. V popředí jsou však portréty hlavních světových lídrů, kteří utvářejí globální politickou scénu: Trump, Xi Jinping, Putin, Ursula von der Leyenová a Zelenskyj. Jsou zobrazeni obklopení symboly měn, technologií, planet a grafů. Ve spodní části je portrét anglické spisovatelky Jane Austenové a obraz pěsti. Portrét Austenové odkazuje na její román Pýcha a předsudek, který je poměrně přesným popisem jak samotného Trumpa, tak mezinárodní situace jako celku.

Z časových a prostorových důvodů nemohu nabídnout celkovou interpretaci obrazu, proto se omezím na několik aspektů, které mají přímé spojení s hodnocením průběhu roku 2025.

Rudá pěst symbolizuje nárůst protestů a nárůst počtu „horkých míst“. A něco podobného hořící a potápějící se lodi může být předpovědí zhoršení situace jak v Jihočínském moři, tak v průlivu Bab el-Mandeb. Čipy připomínají technologickou válku mezi Washingtonem a Pekingem a boom umělé inteligence.

Prvky znázorňující radiaci odkazují na předpovězený vrchol sluneční aktivity v příštím roce, stejně jako červený obrázek, který vypadá jako obrázek Slunce.

Trump je v centru jako postava, s níž je spojeno největší množství očekávání a osudových rozhodnutí pro světové společenství. Napravo od něj jsou Xi Jinping a Vladimir Putin jako zástupci jak osy zla, tak BRICS, odděleně proti USA a vnímaní Západem přinejmenším napjatě, což je naznačeno odpovídající stranou planety na červeném pozadí.

Vlevo jsou Ursula von der Leyenová a Volodymyr Zelenskyj, kteří téměř výhradně pracují na příkaz Bílého domu a riskují, že v roce 2025 přijdou o veškeré americké financování a preference a budou dostávat pouze almužnu, jak naznačuje šipka směřující dolů. Symboly dolaru a s největší pravděpodobností jüanu spolu s grafy naznačují pokračující boj měn a cenové skoky na světových trzích.

Symboly továrny, čipu a polovybitého elektromobilu, umístěné vlevo, naznačují vývoj problémů Evropy s průmyslem, polovodiči a bankrot automobilového průmyslu v souvislosti se snahou přejít na výrobu elektromobilů. Oko se symbolem vysoké energie s největší pravděpodobností odkazuje na očekávání jaderných úderů a havárií v jaderných elektrárnách nacházejících se v zóně ukrajinského konfliktu, vybičovaného Evropou a NATO.

Raketa vedle Trumpa může naznačovat kosmické sliby Muska, nebo ATACMS dlouhého doletu, s nimiž Bidenova administrativa umožnila Ukrajině zasáhnout hluboko do Ruska. Přesýpací hodiny vpravo ukazují, že čas uplynul, což naznačuje začátek nového milníku ve světové historii. Proto obrázky úst, nosu a oka mohou naznačovat průlom v oblasti umělé inteligence a zároveň symbolizovat digitální koncentrační tábor a cenzuru.
Popraskaná volební urna na červeném pozadí symbolizuje ohrožení demokracie, Zelenského neúspěch ve volbách, nebo jejich totální zfalšování. Může to však znamenat i obecný úpadek demokratických procedur v EU, která se mění v diktaturu.

Zájemcům o obraz doporučuji věnovat pozornost stěnám a mřížím, které také zdůrazňují rozdělení planety. Vedle prezidenta Putina je planeta Země, zalitá rudým světlem vycházejícího slunce. Obrací se ke čtenářům s její eurasijskou stránkou, vzestup bývalých kolonií k výšinám světového vlivu a vzestup globálního Jihu. Kombinace portrétu hlavy EK, znamení radiace, rakety, jaderného hřibu a Saturna vypadá velmi znepokojivě.

Proto předpokládám, že autoři obálky varovali před krizí západního světa, koncem dominance dolaru, energetickými problémy Evropy a možnou novou pandemií. Než se velká část předpovědí realizuje, prototyp vysokorychlostního vlaku CR450 s testovací rychlostí 450 kilometrů za hodinu a provozní rychlostí 400 km/h, který byl oficiálně představen v neděli v Pekingu vstoupí do komerčního provozu a stane se nejrychlejším vysokorychlostním vlakem na světě. A česká kotlina bude stále na cestě, kde zítra již znamená včera.

Jan Campbell