Následujícími řádky představujeme novou práci mezinárodně působícího malíře, filozofa a geometra Uljana Benoniho. Tento poněkud záhadný umělec žije a tvoří v Praze od roku 1994 a na otázky o profesním vzdělání s úsměvem odpovídá, že jeho učitelem byl Leonardo da Vinci. Již v 80. letech minulého století vypracoval pravidla eliptické perspektivy a v roce 1991 vytvořil Vzory evoluce výtvarného umění. Kresli a maluje jak tradičním způsobem, tak i dle vlastní metody, kterou prezentoval na řadě výstav, třeba v Ženevě, nebo loni v Paříži. V roce 2011 namaloval portrét královny Alžběty v eliptické perspektivě, která je nyní ve sbírkách Buckinghamského paláce.
Spolu s manželkou Veronikou Benoni, také úspěšnou malířkou (viz hlavní foto), řadu let provozovali v Praze galerii pod Hradem a založili Školu Benoni pro talentované adepty, která funguje po vzoru uměleckých dílen z období Renesance. V letech 2001-2009 se v jejich galerii konalo 24 výstav.
Umění je věda
Následujícími řádky recenzovaná publikace spatřila světlo světa před krátkým časem pod poněkud komplikovaným, rébus připomínajícím názvem E = ART² nebo „zákonitosti evoluce“ (Nakladatelství BUbook, Praha, 2025). Určena je především kunsthistorikům a učitelům malířského kumštu, či výtvarným recenzentům. Velmi rádi po ní jistě ale sáhnou i tvůrci samotní, kteří nad svou prací přemýšlí, hledají nové cesty a netvoří pouze intuitivně v rámci svého talentu. Nebudou-li ovšem zastánci tradiční představy, že umění, kreativita, je něco nepředvídatelného, nevysvětlitelného a spontánního; že v této oblasti lidské činnosti neexistují a nemohou existovat zákony a pravidla.
Uljan Benoni se naopak svým novým dílem snaží doložit, že umění zapadá do stejně přísného rámce vývoje jako jakákoli jiná věda. Proto vnější podobnost názvu knihy se slavným Einsteinovým vzorcem. E v tomto vzorci je symbol pro evoluci. Vzhledem k tomu, že se vývoj lidstva odráží především v kultuře, lze podle autora umění považovat za nejvyšší projev kultury. E = ART² tedy máme chápat tak, že umění dvojnásobně odráží vývoj lidského ducha. Znak stupně naznačuje příslušnosti k vědeckému matematickému jazyku a jakoby zahrnuje výtvarné umění mezi exaktní vědy.
S touto autorovou představou lze nesouhlasit, nebo s ní polemizovat, nicméně Benoniho výklad střídání jednotlivých etap ve vývoji zejména výtvarného umění nepostrádá logiku. Autor klade důraz na změnu lidského vnímání prostoru. Práce tedy přináší analýzu způsobů zobrazení prostoru na rovině od jeskynních kreseb až po současnost.
Široký záběr patnácti kapitol
Bohatý obsah publikace se logicky rozvíjí od starověku, kdy se autor vžívá do myšlení našich předků a zaznamenává abstraktní začátek vzniku výtvarného umění. Přes další kapitoly o uvědomění si prostoru, a svého místa v něm, se Benoni zabývá konvencí vnímání a zobrazení skutečnosti v rovině, bere si v následujících pasážích na pomoc úlohu církevních kánonů ve výtvarném umění a zdůrazňuje význam tzv. obrácené perspektivy. Seznamuje dále čtenáře s výrazem prostorová kresba, vysvětluje, co je to „rozměr“ a „konvence trojrozměrného prostoru“.
Od šesté kapitoly přichází častzv. zrodu nových požadavků na výtvarné umění, je tu prostor pro vznik impresionismu a renesance, a autor se pouští do analýzy rozdílů i vysvětlení pojmu lineární myšlení.
Od osmé kapitoly představované teoretické dílo výtvarného umění graduje. Čtenář se seznamuje s pojmem panorama a historií panoramatických vyobrazení včetně vlastností panoramatických kompozic, i s principem nových úkolů, stojících před grafiky a malíři. A jsme u geometrie dvourozměrného prostoru, včetně pasáže na téma Reklama a my.
Gró knihy…
…patří autorským zastavením u historie hledání nového, eliptické perspektivy, námětů eliptických vyobrazení i Tajemství přítomnosti. Vrcholem obsahu představované publikace, bohatě ilustrované ukázkami kreseb, grafického designu i technických výkresu Uljana Benoniho, je patnáctá kapitola, přibližující specifika Sfery, jako možného způsobu uměleckého ztvárnění okolního světa. Zjevným poselstvím jeho úvah je, že člověk za použití jakékoli perspektivy vidí svět z určitého bodu, který je středem jeho uvědomění si prostoru, čili bodu, kde se sbíhají a zpracovávají informace o tom, co vidí. Podle autora, je legitimní nazvat tento bod „Já“. Pokud tedy předpokládáme, že „Já jsem středem světa, který vidím“, – pak získáte vzorec pro trojrozměrnou perspektivu. Toto je nový přístup, nová filozofie uvědomění si prostoru, což otevírá dříve netušené možnosti. V knize jsou k tomu zajímavé ukázky-
V závěru se Benoni zmiňuje o problémech, které přináší naše přetechnizované jednadvacáté století s novými výtvarnými prostředky, včetně digitální tvorby, práce s počítači či úkoly, zadané tzv. umělé inteligenci. Tedy v časech, kdy dávno neplatí stará pravda, že se krajináři převážně rekrutují z malířů, kteří nezvládnou figuru. V časech, kdy se výtvarní umělci nesnaží zaujmout veřejnost poctivým kumštem a perfektním řemeslem, ale i ošklivostí, zvrácenostmi a šokem ve snaze lišit se a upozornit na sebe v rámci pořekadla, že účel světí prostředky a i špatná reklama je dobrá reklama.
Pár slov z doslovu
Kniha o zákonitostech evoluce výtvarného umění není určena pro zkrácení volných chvil a vyžaduje od svého čtenáře jak jisté vzdělání ve jmenované oblasti, tak přemýšlivost, se kterou k publikaci přistupuje. Bezesporu patří do osobní knihovny lidem, výtvarným uměním se zbývajícími, včetně galeristů. Ale i tvůrcům samotným. Znovu zopakuji, že s řadou argumentů v knize uvedených by jistě šlo polemizovat, ale to není úkolem recenzenta, který má na zajímavou novinku, ještě vonící tiskařskou černí, čtenáře upozornit.
Jediné, s čímž ale nelze souhlasit, jsou řádky v doslovu knihy, osvětlující záměr autora, co svým dílem chce říci. Citujeme:
„Hledající umělci se dnes obracejí k novým formám kreativity a vyjadřují se v designu, architektuře a počítačové grafice…“ až potud se Uljan Benoni nemýlí. Horší je to pak s poslední větou, vysoce diskutabilním tvrzením, která říká, že: „Právě díky této nekonečné honbě za dokonalostí žijeme všichni komfortněji, pohodlněji a krásněji než dříve.“
gnews.cz – Ivan Černý
Foto – archiv výtvarníka
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German