Čínský komunistický politik a reformátor Deng Xiaoping, tvůrce rozsáhlých hospodářských a politických reforem, které vedly k „čínskému hospodářskému zázraku“, zlepšily životní úroveň obyvatel a otevřely Čínu zahraničnímu obchodu, technice a investicím, se narodil před 120 lety, 22. srpna 1904.
Ústřední výbor KS Číny uspořádal k tomuto výročí v Paláci lidu v Pekingu sympozium, na kterém Xi Jinping, generální tajemník ÚV KS Číny a čínský prezident, přednesl projev, v němž ocenil Dengův význam, zdůraznil důležitost prosazování socialismu s čínskými rysy a doslova řekl: „Život soudruha Deng Xiaopinga byl slavný, byl to život bojovníka, život velikána, který mimořádně přispěl straně, lidu, zemi, národu a světu, a jeho zásluhy zůstanou zapsány v dějinách a budou inspirovat budoucí generace.“
Dengovy reformy nezměnily jen Čínu, ovlivnily v podstatě celý svět. Čína tehdy patřila k zemím které neměli ekonomický progres a dnes je druhou největší ekonomikou světa, hned za USA. Jaký byl muž, který tohle všechno dokázal?
Jeho život, to je jeden z nejpozoruhodnějších příběhů nejen Číny, ale i světových dějin 20. století. Narodil se v provincii Sichuan na západě Číny v rodině statkáře ještě za císařství, kdy byla Čína po tzv. boxerském povstání (1899–1901) „otloukánkem velmocí“, které vůči ní uplatňovaly tzv. politiku otevřených dveří, jinými slovy drancovaly její nerostné bohatství a současně jednostranně bohatly na obchodu s ní. Deng se v 15 letech přihlásil do programu studia spojeného se zaměstnáním ve Francii, aby získal západní vzdělání. Právě tato skutečnost do značné míry rozhodla o jeho budoucím osudu.
Od roku 1920 žil pět let v Marseille, kde studoval a živil se jako pomocný dělník. Pod vlivem starších studentů, mezi nimiž byl i pozdější čínský premiér Čou En-laj, se začal zajímat o marxismus a v roce 1922 se zapojil do Ligy čínské komunistické mládeže, o dva roky později vstoupil do Komunistické strany Číny, respektive její odbočky v Evropě. Ta ho začátkem roku 1926 vyslala do Moskvy studovat na dělnickou univerzitu, kterou organizovala Kominterna.
Do Číny se Deng vrátil roku 1927 a stal se politickým komisařem v Sunjatsenově vojenské akademii. Roku 1928 se poprvé oženil, vzal si spolužačku z moskevské univerzity Zhang Xiyuan, ta ale o rok později zemřela při porodu. Podruhé byl ženatý v letech 1931 až 1939 s Jin Weiying, která ho však opustila poté, co se v roce 1933 ocitl poprvé v nemilosti. Třetí manželství uzavřel v srpnu 1939 se Zhuo Lin, absolventkou fyziky na Pekingské univerzitě. Měli pět dětí – tři dcery a dva syny a žili spolu 58 let.
Ve druhé polovině dvacátých let se Deng zúčastnil bojů v občanské válce proti Kuomintangu a v době japonské agrese (1937–1945) působil jako jeden z velitelů tzv. osmé armády na severu země. Přes své mládí se zařadil mezi významné a respektované stranické vůdce. Když 1. října 1949 Mao Ce-tung vyhlásil v Pekingu vznik Čínské lidové republiky, Deng byl jmenován starostou Čunkingu, města, kde v mládí studoval. Jeho respekt i moc ve straně dále rostly. Roku 1952 byl povolán do hlavního města a vzápětí začal zaujímat vysoké pozice ve vládě, byl jejím místopředsedou a navíc členem Ústřední vojenské komise.
Podporoval Maa a v letech 1957-1958 působil jako jeho hlavní zástupce, také podpořil snahy o spojení komunistické ideologie s některými prvky soukromého hospodaření. Díky reformám, které Deng prosadil spolu s prezidentem Liouem Šao-čchiem (Mao byl v té době předsedou strany a velitelem armády), se podařilo čínskou ekonomiku poměrně rychle „resuscitovat“ a oba tím získali na popularitě. Maův návrat na vrchol mocenské pyramidy prostřednictvím Velké kulturní (proletářské) revoluce. Později tři roky musel pracovat jako dělník v opravně traktorů v provincii Ťiang-si.
Jeho vnitřní síla a odhodlání byly však nezlomné, už v roce 1972 byl znovu jmenován místopředsedou vlády. V červenci 1978 dosadil ústřední výbor Denga do všech funkcí, které musel opustit, a od té doby byl prakticky až do své smrti v roce 1997 nejmocnějším mužem v zemi. V prosinci vytyčil plán Čtyř modernizací: zemědělství, průmyslu, vědy a techniky a národní obrany.
Dengovým cílem byla rychlá a efektivní proměna zaostalé Číny v průmyslovou supervelmoc, i za cenu částečného upuštění od centrálního plánování a státního vlastnictví výrobních prostředků. Na rozdíl od svých vrstevníků instinktivně chápal, že když se Čína změnám ve světě alespoň částečně nepřizpůsobí, zůstane stát na věky stranou. Prosazoval proto strategii socialistické tržní ekonomiky a otevřel Čínu světovému trhu. V tomto procesu podle svých slov experimentoval „jako když při překročení řeky nahmatává nohou kameny před sebou“.
Určil šest „zvláštních ekonomických zón“ a čtrnáct „oblastí rozvoje při pobřeží“ (tj. velkých přístavů) v čele se Šanghají, do nichž v letech 1980–1984 proudily obrovské investice ze zahraničí. Ekonomika se rychle rozvíjela a životní úroveň obyvatel se nevídaně zvyšovala. Strana přitom o svou moc nepřišla, naopak ji to posílilo. Dnešní ČLR, v politickém smyslu komunistická, je ekonomicky často „kapitalističtější“ než sám Západ, a právě proto tak výkonná. To je Dengovým nesporným a nezpochybnitelným politickým odkazem.
Deng Xiaoping zemřel v Pekingu 19. února 1997 ve věku nedožitých 93 let. Na jeho památku byla na kopci v Lotosovém parku v centru města Shenzhen postavena jeho šest metrů vysoká bronzová socha. Právě Shenzhen reprezentuje ekonomický zázrak, který se Dengovi povedl: za čtyři desetiletí se z chudé prefektury s několika tisíci obyvateli, živícími se převážně rybářstvím, proměnil v průmyslovou metropoli s více než 20 miliony obyvatel.
gnews.cz-Jana Černá
Czech 
English