Karel Čapek – příběh (ne)obyčejného člověka, spisovatele a humanisty

3,4K

„Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa.“ – Karel Čapek, září 1938

Jeden z nejvýznamnějších českých meziválečných spisovatelů, úspěšný novinář, dramatik a překladatel z francouzštiny, nadšený zahrádkář, amatérský fotograf a cestovatel – to všechno byl Karel Čapek, suverénní vypravěč příběhů, ale i znalec lidské povahy. Podle jeho přítele, novináře Ferdinanda Peroutky, pozvedl „českou literaturu na úroveň světovosti“. Nesmrtelnost si zajistil zejména romány a dramaty, v nichž varuje před zneužitím politické moci či techniky, ty jsou aktuální i dnes a vycházejí po celém světě.

Karel Antonín Čapek se narodil před 135 lety, 9. ledna 1890, v Malých Svatoňovicích u Trutnova do rodiny venkovského lékaře Antonína Čapka a jeho ženy Boženy, rozené Novotné, dcery hronovského mlynáře, jako jejich třetí dítě. Měl o čtyři roky starší sestru Helenu a o tři roky staršího bratra Josefa. Dětství prožil v Úpici, kam se rodina přestěhovala brzy po jeho narození. Otec v Úpici působil jako podnikový lékař v místní textilce, založil tam národopisné muzeum a stal se členem městské rady.

Karel byl po absolvování obecné školy v Úpici roku 1901 přijat na osmileté gymnázium v Hradci Králové. Jedenáctiletého chlapce rázná maminka odmítla pustit samotného, proto s ním v Hradci v pronajatém bytě žila i ovdovělá hronovská babička Helena Novotná a poskytovala vnukovi – premiantovi veškeré zázemí. Ten byl ale pro účast ve výboru protirakouského studentského spolku ze školy vyloučen, proto v září 1905 přestoupil na gymnázium do Brna, kam se krátce předtím provdala jeho sestra Helena.

Rodina MUDr. Antonína Čapka, stojící děti: Karel, Josef, Helena, sedící babička Novotná a manželka Božena. Foto: Obecní knihovna Žernov

Když mu bylo sedmnáct, rodiče prodali dům v Úpici a rodina se i s babičkou usadila v Praze na Malé Straně. Karel zde roku 1909 odmaturoval na Akademickém gymnáziu a pak studoval estetiku a filozofii na Karlově univerzitě, doktorát z filozofie získal roku 1915. V letech 1910–1911 absolvoval studijní pobyt na berlínské univerzitě a na Sorbonně v Paříži.

Od svých 21 let trpěl Bechtěrevovou nemocí, chronickým zánětlivým onemocněním páteřních obratlů, nebyl proto odveden do rakouské armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto ho hrůzy války ovlivnily.

Po promoci nejprve překládal díla významných francouzských básníků, jako byli Victor Hugo, Charles Baudelaire nebo Paul Verlaine, a krátce byl domácím učitelem u hraběte Lažanského na zámku Chyše na Karlovarsku. Na podzim 1917 se vrátil do Prahy a nastoupil novinářskou dráhu. Společně s bratrem Josefem se stal redaktorem v několika denících a časopisech – v Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (od roku 1921).

Byl suverénní vypravěč a mistr slova, dokázal spojit publicistický a umělecký styl, spisovný i hovorový jazyk nebo slang. Ve svých článcích a esejích často experimentoval s jazykem a vytvářel nové literární formy. Jeho fejetony, krátké a často humoristické články, které komentovaly aktuální společenské nebo politické události, se staly velice populární a čtenáři je milovali pro jejich vtip a hloubku. Později vyšly knižně (Zahradníkův rok, Jak se co dělá, O věcech obecných čili Zoón politikon).

Karel Čapek byl také vášnivý cestovatel. Jezdil hlavně vlakem, až poslední tři roky života přesedl do auta, ale kvůli své emoci nedostal řidičák. Vlastnil auto Škoda Popular, které řídila jeho žena Olga Scheinpflugová. Na cesty se nijak nepřipravoval, nepoužíval žádný bedekr, zážitky ponechával náhodě. Vzhledem ke znalosti jazyků s tím neměl problém. Z cest po Evropě tak vznikly články plné živých popisů a osobních postřehů, vydané později jako Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska a Cesta na sever.

Roku 1921 získal Čapek také angažmá ve Vinohradském divadle, kde působil dva roky jako režisér i dramaturg. Krátce předtím se seznámil s herečkou Olgou Scheinpflugovou, svou budoucí manželkou, která pak hrála v jeho hrách.

Už na počátku své literární tvorby si Čapek získal světové uznání. Roku 1924 ho významní angličtí spisovatelé John Galsworthy, H. G. Wells a G. B. Shaw, zakladatelé Mezinárodního PEN klubu, jménem londýnského klubu pozvali do Británie, kde strávil dva měsíce a postřehy z cest po Anglii, Skotsku a Walesu publikoval průběžně v Lidových novinách jako Anglické listy. Pro velkou popularitu byly opakovaně vydávány v češtině i angličtině. Za druhé světové války byla kniha oblíbená zejména mezi československými letci v Anglii.

V roce 1925 se Karel Čapek stal prvním předsedou československého odboru PEN klubu a funkci zastával až do roku 1933.

V dubnu 1924 zemřela Božena Čapková a o rok později se bratři přestěhovali z bytu na Malé Straně do dvojdomu na pražských Vinohradech. Karel bydlel se svým ovdovělým otcem v jedné polovině, druhá připadla bratru Josefovi s rodinou, který si v podkroví zřídil malířský ateliér. U Karla se od té doby pravidelně scházeli legendární pátečníci, debatní klub významných osobností politického a kulturního života. K častým pátečním návštěvníkům patřili prezident T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Ferdinand Peroutka, František Langer, Karel Steinbach, Eduard Bass, Karel Poláček, Václav Rabas, Jan Masaryk nebo Vilém Mathesius. Rozhovory, které během let 1928–1935 vedl s prezidentem Masarykem, vydal Karel Čapek knižně jako Hovory s T. G. Masarykem. Vyšly celkem tři svazky.

Psát knihy Karel začal už před první světovou válkou, zpočátku společně s bratrem Josefem, který byl ale především výtvarníkem. Spolu napsali komedii Loupežník, divadelní hry Ze života hmyzu, Věc Makropulos a jednoaktovku Lásky hra osudná, povídkovou knihu Krakonošova zahrada o místech jejich mládí, později přibyly knihy pro děti Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte nebo Měl jsem psa a kočku.

Čapkovo dílo ovlivnila nejen láska k přírodě a zvířatům, ale i vědeckotechnická revoluce. Obával se, že jednou technika získá nad člověkem moc, proto napsal závažné společenské romány Továrna na absolutno a Krakatit. Je také autorem dramatu R.U.R., kde poprvé použil slovo robot, které prý vymyslel jeho bratr podle termínu robotovat. V protiválečných antifašistických dramatech Válka s Mloky, Matka, Bílá nemoc se zabýval nebezpečím války a nástupu fašismu. Kromě dramat napsal soubor osmi povídek, v nichž se projevil jako znalec lidské povahy, nazvaný Trapné povídky, a detekivní příběhy Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. Jeho trilogií novel Hordubal, Povětroň a Obyčejný život se prý inspiroval americký spisovatel Arthur Miller, autor hry Smrt obchodního cestujícího. Řada Čapkových děl byla zfilmována nebo podle nich byly natočeny televizní inscenace.

Roku 1931 byl Karel Čapek jmenován do stálého výboru pro literaturu a umění při Společnosti národů a roku 1935 ho předseda světové federace Penklubů H. G. Wells navrhl za svého nástupce, ale on odmítl. V letech 1932–1938 byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu.

V srpnu 1935 se na vinohradské radnici oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Znali se a byli partnery 15 let, ale v manželství žili jen krátce.

Mnichovská dohoda a následující kapitulace znamenala pro Karla Čapka osudovou ránu. Člověk, jehož životním přesvědčením byl masarykovský humanismus, musel v té době pro své antifašistické názory a světový věhlas čelit nenávisti a závisti některých lidí, pronásledování prostřednictvím anonymních dopisů, výhrůžek, telefonátů…

„Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů,“ prohlásil Čapek.

Ačkoli měl možnost odejít do exilu v Anglii, odmítl opustit svou zemi – i když ho nacisti označili jako „veřejného nepřítele číslo dvě“. Uchýlil se do letního domu ve Staré Huti u Dobříše, který nazýval Strž a nyní je v něm Čapkův památník. Při opravě škod, které kolem domu napáchala povodeň, se nachladil a chřipka přerostla v zápal plic, který jeho oslabený organismus nezvládl. Karel Čapek zemřel v Praze 25. prosince 1938 ve věku 48 let na plicní edém. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v hrobě, jehož náhrobek navrhl jeho bratr Josef.

O několik měsíců později, těsně po německé invazi do Československa, přišli nacističtí agenti do Čapkova domu, aby ho zatkli. Když zjistili, že zemřel, zatkli a vyslýchali jeho ženu Olgu, ale později ji propustili. Byla však donucena odejít z Národního divadla. O svém životě s Karlem Čapkem napsala knihu Český román. 

Karlův bratr, malíř a spisovatel Josef Čapek byl zatčen v září 1939 v rámci akce Albrecht I., zaměřené na zatýkání intelektuálů a potenciálních nepřátel nacistického režimu, a zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen v dubnu 1945.

Wikipedia/ Facebook/ Gnews.cz – Jana Černá