47. ročník Rallye Dakar a šestý ročník v Saúdské Arábii dokončilo v Šubajtě 175 vozidel. Do cíle, ale už dávno ne v Dakaru u jezera Lac Rose, dorazilo 77 motocyklů (z toho 67 Rally 2), 40 ultimativních vozů, jeden stockový vůz, 21 challengerů, 23 vozů SSV a 13 kamionů, které absolvovaly celou 7453 km (FIM) nebo 7828 km (FIA) dlouhou trasu. Do cíle dojelo také 52 vozidel, která použila své žolíky, zatímco 108 vozidel bylo nuceno z rallye předčasně odstoupit (tj. 32,24 %).
Závod motocyklů byl svědkem návratu na nejvyšší stupínek pódia pro značku KTM, která se radovala z dvacátého triumfu na tomto závodě díky neotřesitelnému Danielu Sandersovi, který se stal druhým australským vítězem na Dakaru poté, co závod ovládl od startu do cíle, stejně jako Marc Coma v roce 2009.
Čestná listina Dakaru přivítala nové jméno a novou národnost v kategorii automobilů díky Yazeedu Al Rajhimu: saúdský jezdec vytrval až do své jedenácté účasti, aby si užil rande s osudem a vzácné privilegium vyhrát rallye na domácí půdě, jako tomu bylo v roce 1994, kdy Pierre Lartigue triumfoval na trati Paříž-Dakar-Paříž! S Nicolasem Cavigliassem (v roce 2019 triumfoval v kategorii čtyřkolek), který získal titul ve třídě Challenger, a Brockem Hegerem v závodě SSV v den jeho 25. narozenin triumfovali také dva noví jezdci.
Pouze Martin Macík, který ovládl kategorii trucků, vítězně obhájil titul, který vybojoval v loňském roce. Držitel titulu předvedl perfektní výkon. Po tříkolovém souboji s Alešem Lopraisem a nováčkem v kategorii kamionů Vaidotasem Zalou se český jezdec od třetí etapy vzdaloval a po nehodách svých soupeřů na rychlostní zkoušce 48 HR Chrono zcela ovládl celkové pořadí. Šéf MM Technology vyhrál pět rychlostních zkoušek, stejně jako Loprais, což je společný rekord tohoto ročníku.
O druhé místo se pak utkali Aleš Loprais a Mitchel ven den Brink. Po 4. místě v roce 2022 a 3. místě v roce 2024 skončil mladý Nizozemec, který v 9. etapě oslavil 23. narozeniny, na druhém místě o 5’30“ před českým jezdcem.
Závod Dakar Classic dojelo 80 vozidel (oproti 95 startujícím). Triumfoval španělský držitel titulu Carlos Santaolalla a stal se prvním dvojnásobným vítězem od vzniku kategorie v roce 2021. Pět vozidel přihlášených do výzvy Mission 1000 dokončilo svou cestu Saúdskou Arábií na vzdálenost 1300 kilometrů pro tento druhý ročník. Od loňského roku došlo k pokroku, pokud jde o dojezd a výkon nákladního vozidla KH7, které řídil Jordi Juvanteny, jenž zvítězil již v roce 2024, stejně jako u vozidla HySe SSV poháněného vodíkem. Tři elektrická kola Segway, která byla v soutěži nováčky, rovněž ověřila svou technologii na dakarských terénech a mohou se s chutí těšit na rok 2026.
Rallye Dakar bez Dakaru
První ročník legendární rallye byla odstartována 26. prosince 1978. První ročníky rallye z Paříže (Francie) do Dakaru (Senegal), s přerušením při převozu přes Středozemní moře, vedly víceméně podobnou trasou až do ročníku 1994. Politická situace a další faktory však od 90. let způsobily řadu změn trasy, a to včetně startu a cíle. V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Ve čtyřech ročnících byl také cíl přesunut z Dakaru do jiných afrických míst. V roce 2008 byl závod zcela zrušen, protože několik dní před startem došlo k teroristickým útokům v Mauritánii.
Od roku 2009 byla rallye přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile, v roce 2012 k nim přibylo i Peru. Od ročníku 2020 se rallye přesunula do Saúdské Arábie.
Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho šesti zlatým (1988, 1994, 1995, 1998, 1999 a 2001), čtyřem stříbrným (1987, 1996, 2000 a 2002) a bronzové medaili v roce 1992 přezdívalo „Monsieur Dakar“.
Africa Eco Race
Původní africkou trasu využíval méně rozsáhlý závod Africa Eco Race. Cílem organizátorů je navázat na ducha původního Dakaru, tedy více dobrodružství a méně komerce. Jednou z hlavních tváří závodu je český pilot Tomáš Tomeček (Tatra), vítěz z let 2011, 2012 a 2014.
16. ročník Africa Eco Race skončil stylově na symbolickém břehu jezera Lac Rose a pokračoval v tradici afrických rallye ve stopách Thierryho Sabina. Po symbolické rychlostní zkoušce na pláži se skupinovými starty v po sobě jdoucích vlnách (konečné pořadí bylo stanoveno den předtím na konci rychlostní zkoušky Mpal) přivítal závodníky nadšený dav, který přišel oslavit hrdiny, kteří se odvážně vydali do pouště.
Letošní ročník soutěže nabídl napínavou podívanou, která se vyznačovala minutovými rozestupy mezi vedoucími jezdci v několika kategoriích. Až do závěrečných etap nebylo nic rozhodnuto a zvraty udržovaly účastníky i diváky v napětí. Tato intenzita podtrhla nejen technické a fyzické kvality jezdců, ale také jejich psychickou odolnost.
Závěrečný ceremoniál se nesl ve znamení silných emocí, slzy radosti a objetí svědčily o úspěchu účastníků. Pódium podtrhlo výjimečné výkony letošního ročníku:
– Motocykly: Vítězství Jacopa Ceruttiho na Aprilii Tuareg po ostrém souboji s Alessandrem Botturim (Yamaha), který po tisíci kilometrech závodění obsadil druhé místo na stupních vítězů pouhých 26 sekund za vítězem. Stupně vítězů doplnil Guillaume Borne (Husqvarna), přičemž malé rozestupy mezi jezdci svědčily o urputnosti soubojů.
– Automobily: Triumf Benoîta Fretina na Century CR6 v kategorii, kde se počítala každá minuta. Pierre Lafay a Martijn Van Den Broek (Can-Am) bojovali až do posledního kilometru o druhé místo, čímž se postarali o dechberoucí thriller.
– SSV Xtreme Race: Pierre Lafay vyhrál nelítostný souboj s Martijnem Van Den Broekem, který za Francouzem zaostal o pouhé 2 minuty a 5 sekund. Stupně vítězů doplnila dvojice Philippe Champigné / Bruno Robin.
– Kamiony: Gerrit Zuurmond (Man) zvítězil v této kategorii s náskokem 2 h01’18“ před vozem Iveco Williama Van Groningena.
– Historické vozy: Eric a Tom Claeysovi s vozem Toyota Land Cruiser 73 dominovali celé rallye před dvojicí Kurt Dujardyn/ René Declercq s vozem Bombardier Iltis. Fabrice a Magali Morinovi s vozem Toyota Land Cruiser obsadili třetí místo. Zvláštní zmínku si zaslouží rodina Brandenburgových, která celou soutěž oživila svými nádhernými vozy Porsche. V kategorii vozů s pohonem dvou kol skončil na prvním místě tým Peter Lehmann/ Tom Brandenburg před dvojicí Marnie Brandenburg/ Eric Brandenburg.
Výhled do roku 2026
Tento ročník opět ilustroval autentického ducha afrických rallye-rallye po stopách Thierryho Sabina s tradičním cílem v Lac Rose. Veřejnost se dostavila v hojném počtu, aby oslavila závodníky, kteří zdolali poušť, a sdílela s nimi chvíle emocí a hrdosti.
Všechny oči se nyní upírají k dalšímu ročníku. Termín závodu Africa Eco Race 2026 byl stanoven: 24. ledna se uskuteční kontrolní jízdy a 7. února 2026 bude cíl v Dakaru.
Dakar.com/ africarace.com/ gnews – RoZ
FOTO – Facebook Africa Eco Race, Dakar Rally
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
German