Slavný italský filmový a divadelní herec Marcello Vincenzo Domenico Mastroianni se narodil před sto lety jako chudý venkovský kluk a díky svému talentu se vypracoval na jednu z největších hvězd evropského filmu druhé poloviny 20. století. Na svět přišel 28. září 1924 v horské vesničce Fontana Liri v Apeninách. Jeho otec Ottone Mastroianni měl truhlářskou dílnu, matka Ida, rozená Irolleová, pocházela z ruské židovské rodiny.
Roku 1928 se přestěhovali do Turína, kde se jim o rok později narodil druhý syn Ruggero. Marcello už jako desetiletý pomáhal na stavbách a architektura se mu zalíbila natolik, že později odešel do Říma studovat na slavném Státním průmyslově technickém institutu Galilea Galileiho. V roce 1943 získal diplom stavebního experta a po absolutoriu se živil jako technický kreslič.
Jenže byla válka a on se zapojil do protifašistického odboje. Němci ho chytili a internovali, ale jemu se podařilo uprchnout a skrýval se pak až do konce války v Benátkách. Herectví si vyzkoušeli s bratrem už před válkou, kamarádka jejich maminky byla manželkou divadelního režiséra, který oba bratry obsazoval jako komparz. Ruggerro se pak stal velice úspěšným filmovým střihačem, zatímco Marcello po válce pracoval jako účetní pro filmovou společnost, chodil na hodiny herectví a po večerech hrál.
V roce 1948 debutoval ve filmu Bídníci podle stejnojmenného románu Victora Huga. Mezinárodní věhlas talentovanému herci přinesla roku 1960 hlavní mužská role cynického novináře Rubiniho ve filmu Sladký život, do níž ho obsadil Federico Fellini. Obdržel za ni cenu od italské asociace filmových novinářů. Pod vedením Felliniho pak vytvořil další nezapomenutelné role, například režiséra, který prožívá tvůrčí krizi (8 1/2), profesorského snílka (Město žen) či stárnoucího a dojemně ješitného kabaretiéra (Ginger a Fred). Hrál i ve snímcích mnoha dalších známých režisérů, mimo jiné Luchina Viscontiho, Vittoria De Siky, Maria Monicelliho, Ettore Scoly, Marka Ferreriho, Romana Polanského nebo Nikity Michalkova.
Jeho častou partnerkou na plátně byla Sophia Lorenová, která o jejich spolupráci kdysi prohlásila, že „jejich partnerství bylo tak dokonalé, že své výstupy už nemuseli zkoušet“. Typický italský pár vytvořili například ve snímcích Včera, dnes a zítra nebo Manželství po italsku. Sám Mastroianni svou hereckou profesi komentoval slovy: „Ráno pro vás přijede limuzína, vezme vás do studia, dostanete krásnou ženu do náruče… tohle je povolání? Tak to tedy jdeme na to!“
A krásných žen v jeho náruči bylo nepočítaně – kromě Sophie Lorenové také Claudia Cardinalová, Gina Lollobrigida, Brigitte Bardotová, Faye Dunawayová, Romy Schneiderová, Ornella Mutiová, Annie Girardotová, Michèle Mercierová, Ursulla Andressová, Anouk Aimée… Mnohé byly nejen jeho filmovými partnerkami, ale i milenkami. A tak postupem let, kdy se plachý a stydlivý kluk stával evropskou superhvězdou stříbrného plátna, získal i pověst záletníka a idolu žen.
Přitom byl od roku 1950 až do své smrti ženatý s kolegyní z divadla herečkou Florou Carabellovou, se kterou měl dceru Barbaru; narodila se jim v listopadu 1951 a stala se kostýmní výtvarnicí. Rozešli se v roce 1970, ale vzhledem k jeho tradiční katolické výchově (i když byl na rozdíl od věřící Flory ateista), se nikdy nerozvedl, a i pak posílal Floře každý rok k výročí svatby kytici.
Roku 1968 se během natáčení zamiloval do americké herečky Faye Dunawayové. Když zjistila, že se s ní neožení, opustila ho. Jeho druhá dcera Chiara, narozená v květnu 1972, pochází ze vztahu s herečkou Catherine Deneuveovou, se kterou několik let žil. Chiara je velice úspěšnou herečkou, zahráli si spolu v několika filmech, např. roku 1994 v americkém snímku Prêt-à-Porter spolu se Sophií Lorenovou a Julií Robertsovou. V roce 1976 se Mastroianni seznámil s režisérkou Annou Marií Tatò, která se stala jeho poslední životní partnerkou.
Během své kariéry ztvárnil přes 150 filmových i televizních rolí, z nichž některé se řadí ke zlatému fondu světové kinematografie. Ani s přibývajícím věkem neztratil nic ze své noblesy a pověstných hereckých kvalit, byl schopen zahrát role komediální, romantické, dramatické i psychologické. Třikrát byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší herec, získal dva Zlaté glóby a dvě ceny BAFTA. Věnoval se také divadlu, ještě jako starý a nemocný muž stále hrál a sklízel ovace vestoje.
Pracoval až do konce svých dní – smrt ho zastihla v jeho pařížském bytě 19. prosince 1996. Zemřel na rakovinu slinivky ve věku 72 let.
Dva roky po jeho smrti vznikla Cena Marcella Mastroianniho, která každoročně oceňuje nejlepšího mladého herce na filmovém festivalu v Benátkách.
Wikipedia / Gnews – Jana Černá
Czech 
English