To byl Jára Kohout!

22

Audiokniha, která potěší nejenom milovníky naší filmové historie a filmů pro pamětníky, ale i studenty tohoto odboru významné umělecké činnosti, vyšla před krátkým časem v Praze pod křídly nakladatele Jiřího Buřiče. Jedná se o vzpomínky našeho legendárního komika, kabaretiéra a herce Jaroslava Kohouta, zvaného Jára.

Následujícími řádky představované paměti doplnila v závěru svými vzpomínkami jeho manželka novinářka a publicistka Marcela Vráblová- Kohoutová, dívčím jménem Indrová, se kterou se Kohout seznámil po svém návratu do vlasti z emigrace v roce 1991. Stalo se tak v redakci tehdy populárního týdeníku Ahoj na sobotu, kdy byl Marcelou požádán o rozhovor. Z toho se stala během času řada článků a nelze se divit, že ti dva v sobě posléze našli zalíbení a vstoupili do stavu manželského.

Jak nám řekla s úsměvem sama paní Kohoutová, přesněji řečeno šlo o to, že se churavějící Jaroušek již nechtěl vrátit do USA, kam svého času emigroval, ale potřeboval někoho, kdo by se o něho postaral, aby tady mohl zůstat. Během návštěvy u paní redaktorky si všiml, jak vzorně a s trpělivostí pečuje o svou nemocnou matku a rovnou ji navrhl, jestli by si ho k tomu nepřibrala!

„Svatba byla 7. listopadu 1992 v Praze – Dejvicích, ve známém ‚skleňáku‘. Manželství trvalo dva roky a doslova jsme si to užívali. Psali jsme společně knihu Malý velký komik aneb kdo má v uzlíčku zaječí pacičku a také jsme společně několikrát vystupovali, jezdili na besedy po celé republice, natáčeli v rozhlase a TV,“ odpovídá na naši otázku paní Marcela, kterou mnohokráte před tím již slyšela na spoustě autorských besed, včetně několik repríz legendárního knihomola, píšícího knihkupce Vráti Ebra.

Hop sem, hop tam

Pod tímto názvem své memoáry vydal Jára Kohout již v roce 1977 ve švýcarském nakladatelství v Curychu. Po roce 1989 pak vyšly knižně i v Praze.V roce 2019 vyšly paměti Hop sem, hop tam znovu ale v rozšířené verzi, s bohatou fotografickou přílohou a obohacené o osobní vzpomínku Marcely Kohoutové, a právě tato verze se nyní objevuje v podobě audiovizuální publikace z produkce nakladatelství Tebenas. Populární herec Miroslav Táborský, jeden ze současných klenotů žižkovského Divadla Járy Cimrmana, cédé skvěle namluvil. Inu, komik komikovi rozumí přece jen nejlépe…

Jak jsme již naznačili, osobní vzpomínku na svého manžela a dva roky prožité po jeho boku si na přání vydavatele namluvila osobně Marcela Kohoutová, která se svým slavným manželem napsala knihu vzpomínek na jeho nevšední život, přátele a osobnosti, kterých si vážil. Jára Kohout se ale již vydání Malého velkého komika nedožil, protože publikace vyšla dva měsíce po jeho smrti (1994). V roce 2019 vyšly paměti Hop sem, hop tam znovu ale v rozšířené verzi, s bohatou fotografickou přílohou a obohacené o osobní vzpomínky Marcely Kohoutové v nakladatelství AOS Publishing.

Mistr lidového humoru

Vraťme se ale k audioknize ještě vonící novotou. Jak říká Marcela Kohoutová, pod šminkou šprýmaře a klauna najdeme zlaté srdce člověka, který ve svých pamětech nemá potřebu pomlouvat. Samozřejmě, že se tam posluchači dozvědí hodně zajímavých věcí ze života tehdejší smetánky a slavných osobností, občas i pikantnosti, ale je třeba zdůraznit, že Jára Kohout nikoho neodsuzuje a zbytečně nešpiní.

V pamětech také vzpomíná i na svou dlouholetou práci redaktora v RFE, kde mu šéfovali Ferdinand Peroutka a Pavel Tigrid. Obou pánů si JK velmi vážil a jak vždy říkával, společně se pokoušeli zbourat u nás komunismus.

A jelikož i v USA hrál, tak nezapomíná ani na slavné hvězdy, se kterými se setkával. Například mladičkou Barbru Streisandovou přivedl k Rudolfovi Frimlovi, aby si poslechl, jak zpívá. Ta prý mu zapěla árii z jeho slavné Rosemary, jenže Friml v ní žádný talent nerozpoznal a dost tvrdě jí poradil, ať se raději vdá.

„Ovšem pro mě osobně je asi nejpřekvapivější ta část pamětí, kde se po osmačtyřicátém roce ukázaly morální vlastnosti některých tehdejších VIP, kteří velmi rychle dokázali převléct kabát. Občas mi z toho bylo hodně smutno…“ dodává Marcela Kohoutová, jako by nevěděla, že převlékání kabátů bohužel patří k našim národním charakteristikám.

Audiokniha vyšla k nedožitým 120. narozeninám

Je to vlastně takový literární pomník. Neboť, jak říká klasik, sláva i krása je pomíjivá, ale psané slovo zůstává. Osvěžme si proto paměť pomocí Wikipedie:

Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout (nar. 9. prosince 1904 Praha, zem. 23. října 1994 Praha) byl oblíbený prvorepublikový český filmový herec a zpěvák. Spolu s Ferencem Futuristou a Emanem Fialou šlapali v popularitě na paty Vlastovi Burianovi. Za svůj život hrál Kohout v šesti desítkách českých filmů, z toho ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy prchl z republiky. Učinil tak způsobem hodným komika. V noci z 2. na 3. října 1948 během pohostinského představení Na tom našem dvoře pro zaměstnance celní správy v Aši emigroval o přestávce před druhým dějstvím v masce kohouta spolu se svojí ženou tanečnicí Boženou Grủnvaldovou (1907-1979) a třemi jejich dcerkami do západního Německa. Zde bavil české krajany v různých utečeneckých táborech. Posléze na pozvání francouzského rozhlasu odjel i s rodinou do Paříže, kde mj. vystupoval i v legendárním podniku El Monico na Place Pigalle po boku takových umělců, jakými byla kupříkladu Édit Piaf, Josephine Bakerová či Yves Montand.

Díky Pavlu Tigridovi začal Kohout v Mnichově spolupracovat s radiem Svobodná Evropa (RFE). Po svém přesídlení do USA se zde stal populárním především díky svému účinkování v RFE v New Yorku, kterou vedl Ferdinand Peroutka. Ale i v Americe především hrál pro krajany, zahrál si ale i na Broadwayi. Domů se vrátil v dubnu 1990 po dvaačtyřiceti letech emigrace. Tady si ještě zahrál v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i televizi. Jeho poslední role byla ve veselohře Ještě větší blbec, než jsme doufali.

Audiokniha Hop sem, hop tam se skládá z dvaceti kapitol a její poslech trvá téměř deset hodin. Po celou tu dobu je ale takříkajíc o dobrou zábavu postaráno. Vstup Marcely Kohoutové je součástí poslední dvacáté kapitoly místo doslovu.

„Tam jsem se snažila lidem přiblížit, jaký byl Jára Kohout úžasný člověk, velký vlastenec a milovník Prahy a jak si to tady u nás na sklonku života užíval. Například miloval procházky Prahou a dokázal se radovat jako malý chlapec z toho, že ho pamětníci poznávají, oslovují ho a občas chtějí i autogramy. Vždycky říkával: ‚Když mě lidi potkávaj, poznávají mě a přejí mi dobré zdraví, to je pro mě větší odměna než kdyby mi dávali peníze‘ Lidem, kteří ho potkávali a zdravili ho, říkal láskyplně ‚potkani‘ a měl je moc rád.“

Prvně se Jára Kohout ženil v roce 1926, se svou první manželkou strávil 53 let. Jeho postavou se kupříkladu podrobně zabývá ve svých knihách Mraky nad Barrandovem a Prokletí Lídy Baarové reportér, dokumentarista a spisovatel Stanislav Motl. Pochován je Jára Kohout na Vyšehradském hřbitově.

gnews.cz – Ivan Černý

FOTO – archiv Marcela Kohoutová