Básnířka, herečka, scénáristka, výtvarnice digital Art a publicistka s pseudonymem Ave Aburh, což je slovní hříčka (čtěte odzadu), vydala v roce 2017 svou čtrnáctou sbírku básní pod názvem Bezbřehá závrať. Před nedávným časem jsme s ní měli možnost prožít autorský večer, který absolvovala na pozvání do talk show producentka Vlastimila Venclíka v populární umělecké Staroměstské besedě v Praze.
Filmový a divadelní scénárista, dramatik a herec Vlastimil Venclík v pořadu „Čtené divadlo, cyklus moji přátelé“ představil publiku Evu Hrubou nejenom jako svou dlouholetou kolegyni a stálicí na české umělecké scéně takříkajíc od Aše až po Beskydy, ale i autorku nové sbírky veršů, která by měla knižně spatřit světlo světa letošního roku. Pracovní název je Hrubé jemnosti aneb zatemperovaná báseň. Večer vyprávění o jejím životě a především přednes tří bloků aktuálních Eviných básní vyvolal potlesk diváků ve stoje.
Jedním z hostů večera byl též člen Národního divadla v Praze Jiří Štěpnička, který Evu Hrubou ocenil jako vynikající interpretku a básnířku. Též nabídl účinkování v poetickém pořadu, který Eva napíše a společně ho odehrají buď v Malostranské besedě, nebo ve známém poetickém divadle Viola, jak posléze informoval své čtenáře publicista Pavel Klicpera v Nymburském deníku.
Celý vzpomínaný večer na kameru snímal štáb mladých filmařů, sdružujících se v projektu Memoria artis, který formou filmových dokumentů mapuje život a dílo osobností české kultury. Natáčení s autorkou započalo právě v tento den a hodinový filmový dokument zmapuje veškeré aktivity i prostředí, ve kterém Eva žije a tvoří.
Píšu, abych vzplanula…
…říká v krátkém doslovu své čtrnácté sbírky poezie Bezbřehá závrať Ave, neboli Eva, svým čtenářům…
„Nevím, zda mi přísluší
říkat si:
básník, spisovatel, autor, herec, režisér, umělec.
Nejsem jimi,
jen tvůrce odrazů života
skládajícího se
ze slov, obrazů, hlasu, pohybu.“
Curriculum vitae
Eva Hrubá se narodila ve středočeském Nymburku 19. června 1951. Vystudovala Ježkovu konzervatoř. Autorské parůžky si otírala koncem sedmdesátých let v novinách a časopisech (Tvorba, Literární měsíčník, Mladá fronta atd.) též v redakci domácích okresních novin Nymbursko. Knižně začala publikovat sbírkou Jen jednou ponejprv, z následujících titulů namátkou připomínáme Klopýtání aneb kardiogram blázna, Láska je když či Vteřina okamžiku.
Tělem i duší byla a je, tato svého času vycházející okresní hvězdička a dnes hvězda národního významu, úspěšnou kanoistkou, nositelkou několika medailí z Mistrovství republiky v rychlostní kanoistice. Až vážná nemoc zabrzdila její sportovní kariéru, ale přes trvalé zdravotní následky Eva nezatrpkla. Naopak. Sport i nemoc naučily ji neházet pádlo, tedy flintu, do žita. Ví, co je umění vůle a umění vyhrávat především se sebou samotnou, a dal jí touhu jít i přes všechny možné překážky vpřed. Také na vodáctví nezanevřela a je stále trénující sportovkyní nymburské loděnice, kde má spoustu přátel.
Právě tak, jako na nymburských prknech Hálkova divadla, která znamenají svět, kde dlouhá léta excelovala jako herečka, scénáristka i režisérka. Společně s dalšími českými scénami má na svém kontě víc než na tři tisíce autorských představení Dnes se věnuje recitálům společně se zpěvačkou Lídou Žembery. Stejně tak oblíbené jsou její rozhlasové relace s filozoficko- psychologickým podtextem “Na dřeň” i příspěvky na sociálních sítích. Jelikož má výtvarné vidění a dobře fotografuje, začala Eva Hrubá experimentovat s novým směrem, digitální malbou abstraktních obrazů. I zde se jí vede, viz potlesk, který sklidila na své nedávné třetí výstavě obrazů v pražské Šatlavě. Vraťme se však k její básnické tvorbě…
Něžná Eva Hrubá
Řečeno s klasikem, nic lidského jí není cizí a ve své poezii zachycuje Život se všemi jeho nuancemi dobra i zla. S láskou má své hojné zkušenosti a tak o ní též často píše. Pseudonym Ave Aburh začala používat před více jak deseti lety, kdy měla na své jméno vztek, protože přece není hrubá…
Má bohatou slovní zásobu a umí se vyjadřovat pomocí příměrů a metafor, což ostatně patří k základní výzbroji každého veršotepce. Ale navíc pracuje s tzv. druhým plátnem a ovládá umění pointy, což není každému píšícímu tvůrci v dostatečné míře dáno. Její básně nás nutí přemýšlet a nejenom konzumovat.
Ve své novém, patnáctém titulu s příznačným názvem Hrubé jemnosti aneb zatemperovaná báseň, který vyjde v čase jejího narozeninového dortu s pětasedmdesáti svíčkami, tak trochu bilancuje v samostatných básnických oddílech pod vlastními názvy. Minulost na ramínku, Špitál bláznů, Na kapkách vosku, Hrubé jemnosti. Dílo korunuje oddíl Vroucně, za čímž se skrývají autorčiny s textem korespondujícími obrazy. Krátce řečeno, publikace je knihou básní, básní v próze, aforismů a digital artu.
Po vyjití knihy se literární kritici zcela jistě rozepíší o tom, jak Eva Hrubá i tentokrát zachycuje svět v celé jeho nahotě. A že se v Minulostech na ramínku snoubí čas dávnověku, čas osobní i nás všech s časem současným, čas lásky i odlistění, čas, který žijeme a tvoříme. Špitál bláznů je myšlenkově zasazen do mytologických příměrů o současných mezilidských vztazích. Autorka zde charakterizuje lidské vlastnosti a to přes katarzi a dramatičnost k pointě východiska. Na kapkách vosku se jedná o odlehčenou část knihy a to básně milostné. Hrubé jemnosti pak obsahují aforismy, myšlenky, názory i nadsázky.
Komu se nelení, tomu se zelení
Tvůrčí žeň Evy Hrubé je více než bohatá. Bibliografie jejích děl by zabrala celou tiskovou stránku. Takže ve výčtu knih včetně autorské účasti ve sbornících a almanaších jen telegraficky:
Do literatury vstoupila knižně Eva Hrubá, původním povoláním rehabilitační sestra, ve svazku začínajících autorů v roce 1981, kdy Mladá fronta vydala jedinečný sborník nové české poezie. Následovalo celkem dvaadvacet dalších společných sbírek. Za zmínku mj. stojí Dámská jízda, což je portrét jedné generace českých básnířek (Chmarová, Albrechtová, Brixi, Frantinová, Hrubá atd). Posledním vydaným byl v roce 2023 sborník Poezie českých a světových autorů 23, kde se Hrubá prezentovala společně s takovými jmény, jako je kupříkladu Jiří Žáček.
První vlastní kniha básní ji vyšla v roce 1983 pod názvem KOH-I-NOOR, následovaly sbírky Smekat se po slzách smíchu, Nevídané, Svlačec na bodláčí aneb s touhou na podešvi či Láska je když, Vteřina z okamžiku, nebo v neposlední řadě Bezbřehá závrať – kniha o nás aneb 22 kroků k sobě. V CD nahrávce studia Jan Vávra Vyhoštěný anděl… poetický koncert s hudbou Radka Svobody.
Dlouhou, předlouho řadu akcí a autorských čtení v rádiu, Viole nebo Rubínu Evy Hrubé lze těžko vyjmenovat v krátkém prostoru řádek, vyměřených pro tento článek. Galerie, kluby, kulturní domy, malé divadelní scény, kina ale i kaple a kostely – tam všude je možné se s Evou Hrubou, a její uměleckou tvorbou i hereckým projevem, potkat.
V současné době se pracuje na vydání její jubilejní patnácté sbírky, čas a místo křtu váženému čtenářstvu oznámíme. To už ale bude námět na další článek.
gnews.cz – Ivan Černý
FOTO – archiv Evy Hrubé
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German