HAVANA – Ruské ministerstvo dopravy v pondělí uvedlo, že tanker Anatoly Kolodkin dopravil na Kubu přibližně 100 000 tun ropy jako humanitární pomoc. Washington podle mluvčí Bílého domu Karoline Leavittové tuto dodávku povolil z „humanitárních důvodů“, zatímco karibská země čelí vážnému nedostatku v důsledku úplné americké ropné blokády. Proč je dodávka ropy pro kubánskou společnost důležitá? Co znamená uvolnění ropné blokády ze strany Washingtonu?
Včasná dodávka
Kubánský ministr energetiky a těžby Vicente de la O Levy v úterý poděkoval Rusku za „cennou dodávku, která přichází uprostřed složité energetické situace, jíž čelíme“.
Kuba vyrábí sotva 40 % své potřeby paliv a je silně závislá na dovozu, aby udržela svůj energetický systém. Její domácí ropa je těžká a obtížně se zpracovává na naftu a další lehké produkty v zastaralých rafineriích s omezenou kapacitou.
Odborníci odhadují, že ruská dodávka by mohla zajistit přibližně 180 000 barelů nafty, což by stačilo pokrýt denní poptávku Kuby na devět až deset dní.
Rusko bude podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova nadále pracovat na dodávkách ropy na Kubu a považuje to za svou odpovědnost poskytovat v současných podmínkách nezbytnou pomoc.
Pod americkou blokádou Kuba zažívá jednu z nejhorších ekonomických krizí od 90. let. Země již v březnu zaznamenala tři celostátní výpadky proudu. Nedostatek benzínu a základních zdrojů ochromil nemocnice, omezil veřejnou dopravu a zatížil téměř všechny klíčové služby.
Nedostatek zasáhl také zásobování vodou. Více než 80 % kubánského obyvatelstva je závislých na vodním systému napojeném na národní elektrickou síť, uvedl ve čtvrtek Antonio Rodríguez, předseda Národního institutu vodních zdrojů.
Životní podmínky se výrazně zhoršily – časté a dlouhé výpadky elektřiny, problémy s dopravou a mobilitou a rostoucí tlak na veřejné služby popsala pro agenturu Xinhua Claudia Marín Suárezová, výzkumná pracovnice Centra pro mezinárodní politický výzkum.
Změna politiky?
Od ledna administrativa Donalda Trumpa zavedla nové kolo ropných omezení vůči Kubě a opakovaně vydávala vojenské hrozby. Nucené zadržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura 3. ledna vážně narušilo dodávky ropy z Venezuely. Kuba rovněž přišla o dodávky od dalších dodavatelů, včetně Mexika, poté co Washington pohrozil dodatečnými cly.
Není jasné, proč se administrativa rozhodla ruský tanker nezadržet. Rozhodnutí se podle Karoline Leavittové přijímají „případ od případu“ a „nedošlo k formální změně sankční politiky“.
„Pokud chce nějaká země nyní poslat ropu na Kubu, nemám s tím problém, ať už je to Rusko nebo kdokoli jiný,“ uvedl v neděli večer americký prezident Donald Trump, zároveň však zopakoval, že Kuba je „na řadě“ po vojenské operaci proti Íránu.
Kuba jedná se Spojenými státy o řešení bilaterálních rozdílů, přičemž rozhovory jsou zatím v počáteční fázi, uvedl 13. března prezident Miguel Díaz-Canel ve videu vysílaném státní televizí.
Kubánská chargé d’affaires ve Spojených státech Lianys Torres Riveraová v úterý naznačila, že Havana je ochotna usilovat o ekonomické reformy a rozšiřovat obchodní vztahy se Spojenými státy.
„Existuje široká škála témat, o nichž můžeme se Spojenými státy jednat, a jsme přesvědčeni, že jsou v zájmu obou zemí,“ uvedla v rozhovoru pro USA Today.
Michael Bustamante, vedoucí programu kubánských a kubánsko-amerických studií na University of Miami, označil přístup Trumpovy administrativy za „velmi, velmi nepředvídatelný“, jak uvádí americký think-tank Council on Foreign Relations (CFR).
Skryté motivy
Vysoce postavení američtí představitelé podle médií naznačili, že konečným cílem tvrdé politiky a sankcí Donalda Trumpa je prosazení reforem na Kubě, včetně možné změny vedení.
Odborníci však pochybují o pravděpodobnosti vojenské intervence ve stylu Venezuely, zejména když se Spojené státy zapojují do rozšiřujícího se konfliktu s Íránem. „Tohle není Venezuela,“ uvedl Will Freeman z CFR. „Vyhlídky Kuby jsou přinejlepším velmi nejisté.“
Analytici tvrdí, že nedávná flexibilita USA může být taktická. Domácí politické tlaky a náklady konfliktu s Íránem mohly Washington přimět k dočasnému zmírnění sankcí, uvedl pro Xinhua Luis René Fernández Tabío, profesor Centra pro mezinárodní ekonomický výzkum při Univerzitě v Havaně.
„Domnívám se, že směřování americké politiky se nezměnilo a nelze očekávat, že by v krátkodobém horizontu upravila kombinaci nástrojů, které používá k dosažení svých cílů – ať už silou, nebo takzvanými nástroji ‚měkké síly‘,“ dodal.
„Kuba byla v očích Donalda Trumpa a (ministra zahraničí USA) Marca Rubia zpočátku podceňována,“ uvedl Tabío. „Postupem času se však ukázalo, že Trumpův narativ neodpovídá realitě. Kuba se Spojeným státům nepodřizuje ani uprostřed krize zhoršené nedostatkem paliv.“
Suárezová poznamenala, že sankce odrážejí širší snahu Washingtonu udržet si dominanci a kontrolu na západní polokouli, zejména v Karibiku.
„Namísto soutěže prostřednictvím lepších rozvojových příležitostí Spojené státy zesilují tlak jednostrannými donucovacími opatřeními,“ uvedla. „Tato opatření jsou na západní polokouli, zejména v Karibiku, stále výraznější.“
gnews.cz – GH
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German