Oslabování japonské měny je spojeno se strategií carry trade

Na tomto místě často řešíme největší ekonomiku světa – Spojené státy. Rozhodně nezanedbáváme ani
světovou dvojku – čínskou ekonomiku. A co dál? O pozici třetí největší ekonomiky světa loni přišlo
Japonsko, které bylo předstiženo Německem. Ne proto, že by Německo tak rostlo. Ale proto, že Japonsko
tolik ztratilo. Protože německá data jsme zkoumali naposledy před několika dny, pojďme na krátký páteční
výlet do ekonomiky země vycházejícího slunce.

Po probuzení jsme si dnes ráno mohli přečíst, že japonská centrální banka (Bank of Japan) rozhodla o
ponechání stávajícího nastavení své měnové politiky beze změny. Na to se sázelo. Hlavní úroková sazba
leží v rozpětí 0 – 0,1 %. Ačkoliv zůstává přišpendlená k nule, už není záporná. To přitom platilo do letošního
března dlouhých 17 let.

I tak ale Bank of Japan hlásí, že bude i nadále pokračovat v nákupech dluhopisů v rozsahu schváleném v
březnu. Centrální banka už dříve uvedla, že kupuje měsíčně dluhopisy v rozsahu cca 6 bilionů jenů, což je
více než 80 mld. USD. Pro část investorů to bylo zklamání. Čekali, že by Bank of Japan mohla tyto nákupy
omezit. Jenže to nejde za situace, kdy poslední data nedělají japonské centrální bance radost. Inflace,
kterou se centrální banka dlouhodobě snaží rozproudit, totiž slábne. Index spotřebitelských cen v Tokiu v
dubnu meziročně vzrostl o 1,8 %, což je slabší výsledek než očekávaných 2,6 % a březnových 2,4 %.
Tokijská inflace přitom funguje jako indikátor širší inflace v Japonsku, a to vzhledem k jejímu vlivu na
ekonomiku země.

Přitom japonský jen by potřeboval, aby japonská centrální banka mohla alespoň částečně roztáhnout
jestřábí křídla. Není podstatné, zda by to bylo omezením měsíčních nákupů aktiv nebo zvýšením
úrokových sazeb. Proč? Japonský jen zůstává pod neúprosným prodejním tlakem. Oslabování japonské
měny je spojeno se strategií carry trade, která využívá úrokového diferenciálu. To funguje tak, že japonský
jen díky nízkým sazbám figuruje jako financovací měna. Do toho zde máme rekordní krátké pozice nejen u
hedge fondů, ale i u správců aktiv. No a proti jenu stojí také silný dolar.

Ten neoslabuje z toho důvodu, protože v zámoří se dál oddaluje okamžik prvního snižování úrokových sazeb. V řeči čísel se na startu tohoto roku za 1 dolar platilo 140 jenů, dnes už je to téměř 157 jenů. Japonští centrální bankéři se snaží
zabránit dalšímu oslabování jenu slovními intervencemi. Jenže čím častěji se slovní intervence opakují, tím
méně jsou účinné. Čeští centrální bankéři by o tom po zkušenosti z roku 2013 mohli vyprávět… (V případě
České národní banky ale tehdy šlo o snahu korunu slovně oslabit a ne ji podpořit.)

Ale zpět do Japonska. Tam nezbyde, než aby Bank of Japan nakonec skutečně přistoupila k devizovým
intervencím, aby podepřela kurz jenu. Mnohem účinnější by ale bylo, aby se do budoucna japonská
centrální banka nespoléhala na extrémně rozvolněnou měnovou politiku. Když Bank of Japan nebude
úrokové sazby držet u nuly, nebude muset jenu zezadu krýt záda. Japonský příklad je přenositelný do
celého světa

Markéta Šichtařová