Málokterý současný český vrcholový politik byl tak obdivován, ale i zároveň nenáviděn. Jak se říká, blesky bijí do vysokých stromů, a on bezesporu většinu svých kolegů napříč politickým spektrem přesahoval. Pražské Nakladatelství Olympia jeho životní etapy zprostředkovala čtenářům během času v publikacích Cesta k vítezství, Spiknutí a v loňském roce titulem Prezidentský úděl.
Cesta k vítězství
První z řady jmenovaných knih, kterou napsal na základě rozhovorů s Milošem Zeman novinář Radim Panenka, navazuje na jejich předchozí publikace Tato země je naše a Dokážeme si vládnout sami, na kterých se podílel spoluautorsky i tiskový mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Cesta k vítězství vyšla zjara 2018, kdy 27. ledna Miloš Zeman obhájil svůj mandát a stal s českým prezidentem na dalších pět let. Prezidentem legitimním a demokratickým, jak podtrhuje autor Panenka ve svém úvodním slově vzpomínané knihy.
„Před pěti lety mi důvěru dalo dva miliony sedm set tisíc voličů. Teď to bylo dva miliony osm set tisíc voličů. Takže jdu do dalších pěti let nabit důvěrou těchto občanů České republiky a věřím, že takovou důvěru nezklamu…“ prohlásil tenkrát před volebním štábem v den svého vítězství znovuzvolený prezident Miloš Zeman. Kniha o jeho cestě k tomuto vítězství mapuje důležité momenty prvního pětiletého mandátu hlavy státu, jehož zásadní součástí byly krajské cesty a stovky diskusí s občany. Ty podle Miloše Zemana patří k hlavním povinnosti přímo voleného prezidenta.
Panenkova kniha nám nabízí přehled o době těsně předvolební, o rozhodujících tématech a zásadních debatách obou kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, kdy Zeman Jiřího Drahoše svými argumenty lidově řečeno rozsekal na kusy. Tzv. Pražská kavárna rozhodně nadšená nebyla, ale myslící řadový občané ano – jak to lidé ostatně dali najevo za plentami volebních místností,
Kniha má 150 stran, a osm kapitol. Začíná předmluvou paní Ivany Zemanové, pokračuje Pět let plných náměstí, Každý týden na obrazovce, Rozhodující duely, Odvážní podporovatelé. V závěru najdeme Volební výsledky a Vítězný projev. Publikace je dokumentována řadou zdařilých snímků šikovné Hany Brožkové, fotografky na volné noze, která od roku 2013 doprovázela Miloše Zemana při jeho významných událostech a cestách. Následuje:
Spiknutí
Investigativní dílo Liboše Procházky a Radima Panenky, vydané zjara 2024, nese v podtitulku následující: Pravda o pokusu odstranit prezidenta ČR.
Máme to jistě ještě všichni v paměti. Podzim 2021. Opozice vyhrála volby do Poslanecké sněmovny a chystá se převzít moc, v čemž ji náramně překáží prezident státu. Ten ale těsně po volbách odjíždí do nemocnice a nezapírá, že je s nastupující Fialovou garniturou „na nože“. A rozbíhá se hra, která má zbavit Miloše Zemana pravomocí na základě tvrzení, že mu zdraví nedovoluje dále vykonávat úřad.
Většina médií, včetně „veřejnoprávní“ ČT, si rádi přisadí své polínko, verbální útoky na Miloše Zemana jsou čím dál hrubší, řada opozičních politiků ztrácí glanc a neštítí se ani odporných vulgárností při posuzování Zemanova zdravotního stavu. V knize Spiknutí můžeme stránku od stránky sledovat, jak se vyvíjela hra jistých lékařů, sdělovacích prostředků a veřejných osobností, které si přály, aby byl Miloš Zeman z politiky odstraněn. Aby nepřekážel při formování nové vlády a aby zaplatil za vše, čím jim jako prezident vadil. K velkému úleku organizátorů a účastníků té odporné konspirace ale přišlo rozuzlení v řádu následujících týdnů: Prezident republiky se vrátil z nemocnice a více než rok ještě plnohodnotně, byť na vozíku, úřadoval.
Kniha o téměř třech stech stránkách, plná nezvratných faktů, svědectví a dokladů z pera našich předních žurnalistů a spisovatelů Luboše Procházky a Radima Panenky (sesbíraných, sepsaných a ověřených) je unikátním a objektivním svědectvím, jak to tenkráte vše bylo a probíhalo. Názvy namátkou vybraných kapitol z publikace hovoří za všechna slova:
Zeman je po smrti. Říkala to ochranka, Snad tam nebudou fotografové, Černá kravata, Senátoři v akci, Bez souhlasu prezidenta a rodiny, Zbavíme ho svéprávnosti, Odejde v rakvi, nebo k mákům, Osudový rozhovor, Konec hry, Dveře se netrhly, Covid s nádechem vlády či Kde se skrývá režisér.
Zajímavou přílohu knihy pak tvoří řada rozhovorů, kterou otevírá formou doslovu kardinál Dominik Duka. Následuje interview se samotným Milošem Zemanem, Jiřím Ovčáčkem, i JUDr. Markem Nespalou, své si řekl i další z lékařů profesor Petr Neužil. Vyjadřuje se též profesor Aleš Gerloch.
Zbývá dodat, že jeden příspěvek je zajímavější druhého a ve svém celku nám kniha, jako ty předcházející, doširoka otevírá oči.
Do třetice všeho dobrého
„Usedám k psacímu stroji, abych napsal svoji poslední knihu. Přemýšlím nad jejím názvem, a první, co mě napadne, je „Deset let prezidentem“. Nicméně tento název mi připadá příliš triviální, něco jako „veselé historky z natáčení“. A tak se nakonec rozhoduji pro název „Prezidentský úděl“ částečně inspirován André Malrauxem a jeho „Lidským údělem“, částečně Bondarčukovým „Osudem člověka“.
Tolik Miloš Zeman vlastní rukou na zadní obálce knihy, která rovněž v Olympii spatřila světlo světa v druhé polovině loňského roku pod názvem Prezidentský úděl. Psána je, jak jinak, v první osobě, a živým jazykem plným příměrů, bonmotů a slovních hříček či situačního humoru, kdy někdy exprezident nešetří ani sám sebe. Především nám ale dává lekce o tom, jak to chodí ve světě politiky, i té nejvyšší, včetně základních informací o ústavě, zákonodárných orgánech, kompetencích prezidenta a podobně.
Více než smysluplná je kapitola Vize, kde mj. Zeman připomíná, že patří k těm, kteří se po listopadovém převratu věnovali psaní politických programů. První takový program vizionář bez bázně a hany Miloš Zeman napsal pro Občanské fórum, druhý pro Liberálněsociální hnutí a třetí pro sociálnědemokratickou stranu, který nesl název Společnost vzdělání, spoluúčasti a solidarity. V mezinárodní politice dráždil své odpůrce vizí obchodní i kulturní spolupráce s Čínskou lidovou republikou, v čemž mu bezesporu dějiny dají za pravdu, jak ostatně vidíme i ze současnosti, kdy i přes různá rozpačitá přešlapování má naše maličká země ze spolupráce s druhou největší ekonomikou světa bezesporu prospěch, který ale lze mnohonásobně znásobit.
„Obvinit jakéhokoli politika, že mu chybí vize, je téměř rozsudkem smrti. Přitom se často za vizi vydávají mlhavé představy o vzdálené budoucnosti, nebo naopak soubor krátkodobých opatření, který nemá s vizí nic společného. Skutečná vize musí být dlouhodobá, ale dostatečně konkrétní a především proveditelná,“ říká v úvodu kapitoly exprezident Zeman, aby v jejím závěru konstatoval, že chce-li se jakýkoli politik stát skutečným státníkem, musí mít vizi, za kterou bojuje víc než za svoje křeslo.
„Proto i v této své poslední knize oprašuji myšlenky, které mne provázely téměř celý politický život.“
Zajímavá fotografická příloha
Cirka v polovině publikace, za pasážemi věnovanými tzv. společnosti se spoluúčastí, kdy se Zeman mj. zabývá i záležitostmi tak významnými, jakými jsou kupříkladu referenda, včetně celostátního (kdo a proč se jich bojí), najde čtenář kolekci snímků Miloše Zemana při nejrůznějších státnických i soukromých příležitostech. Usmívá se nejen při setkání s Donaldem Trumpem, s královnou Alžbětou II., i Emmanuelem Macronem či čínským prezidentem Xi Jinpingem při sázení pamětního stromu v Lánech. Ale i s papežem Františkem ve Vatikánu, dlouholetým přítelem Robertem Fico nebo Viktorem Orbánem a dalšími figurami světové i domácí politiky. Pozadu nezůstaly ani momentky s Karlem Gottem, herečkou Jiřinou Bohdalovou a několika rodinnými snímky.
Po té v publikaci přichází na řadu příloha inauguračních projevů, od Zemanova prvního mandátu 8. března 2013 až po řadu vánočních poselství, včetně jeho projevů v Poslanecké sněmovně či u příležitosti předsednictví ČR v Radě EU i řady dalších. Je to čtení mimořádné důležité a bohaté jak svou stylistikou, tak obsahem. Žádné všeobecné fráze, lakování na růžovo a plané tlachání těch nezodpovědně zodpovědných ze současné vládní garnitury, které se na nás hrnou z většiny sdělovacích prostředků, včetně neobjektivní ČT.
Závěrem
Čtenáře, těšícího se na senzace a bulvárek jistě potěší pasáže Rozpočet, Migrace, Peroutkův článek či Pussy Riot nebo třeba Korunovační klenoty a odér bechera. Naopak čtenáře, bažícího po pravdě, i seriózní politology a objektivní žurnalisty v našem čase nejrůznějších mediálních omezení, cenzury, autocenzury i bezostyšného lhaní a přepisování dějin především, zaujmou nejenom Zemanovy názory, ale i osvětlení toho dlouhého času, kdy byl ve vrcholové politice. S vizemi, o kterých se kupříkladu Petrovi Fialovy, nositeli titulu nejhorší polistopadový premiér ČR, může jen nechat zdát.
Ivan Černý
FOTO – archiv Nakladatelství Olympia
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
German 
Russian 
Chinese