Prohlídka obrazů a grafiky malíře, naivisty a autodidakta Jaroslava Šolce z Prahy, je vždy doslova pohlazením po duši. Na každé jeho vernisáži je plno a návštěvníci nešetří pochvalnými slovy. Úsměvy na tváři hrají i škarohlídům, neboť i přes veškeré starosti, které nás čas od času dokáží potrápit, se pozitivní energie a dobra nálada, doslova prýštící z vystavených prací na diváka přenesou jako magnetem.
J.S. (nar. 1953) patří mezi kumštýřská jména z tohoto svébytného ranku výtvarného kumštu, jakými jsou kupříkladu Karel Chaba, Iva Huttnerová, Ema Srncová či Alexandra Dětinská. Jedná se o výtvarníka se smyslem pro humor, nadsázku a preciznost v detailech, kterými jeho dílo jen hýří. Vše pak korunují často vtipné názvy prací. Po maturitě na průmyslové škole absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Malba mu ale učarovala již v mládí, volnou malířskou tvorbou se plně zabývá od roku 1973. Jeho díla jsou v soukromých i veřejných sbírkách doma i v zahraničí. Na svém autorském kontu má dodnes, sečteno a podtrženo, na sedm set pláten s příběhy, stovky grafických listů a nepočítaně obrazů art brut. Řady jeho uměleckých prací jsou nabízeny i na internetu. Úsměvná je historka, když se hlásil ke studiu na Akademii výtvarného umění a po přijímacím rozhovoru a prohlídce předložených prací mu zkoušející profesor řekl, že studium nedoporučuje, neboť vše už umí a nic nového by mu tato vysoká škola malířského kumštu nedala…
Lepší je jedenkrát vidět, než desetkrát slyšet
I proto jsme se vydali do ateliéru v Michalské ulici, kde nedaleko bývalé populární Galerie Art Deco, ze které zůstal již jen poutavý reklamní štít na starém činžovním domě, Jaroslav Šolc žije a tvoří. Do ateliéru, jak již to tak u malířů bývá, musíme po dlouhých desítkách schodů několika pater. Vstříc světlu a dobré náladě, která tady panuje. Zde nás čeká prohlídka malířovy tvorby a posezení u kávy s autorem, vyjadřujícím se olejem na plátně i sololitu, jakož i grafickými listy. Na obligátní novinářskou otázku týkající se inspirace, jsme se dozvěděli, že jeho múzami jsou hudba a přátelství. Tóny a sluneční paprsky vytváří v ateliéru povznášející náladu, při níž se rodí nová a nová díla… Přátelství, ten ryze krásný člověčí vztah přesně definovaný slovy jedné populární písně, říkající, že „bez lásky jsem jenom smutný, ale bez přátel bych nepřežil“ je pak pro něj takříkajíc živou vodou.
Úžasná podívaná
Řada jeho pláten a grafik zachycuje mj. městskou scenérii a zákoutí autorova rodného města, často oživené postavami a postavičkami. Můžeme tak spolu s malířem zaběhnout kupříkladu na Malou Stranu. Což mu ale nevadí zavtipkovat si, a namalovat třeba dílo v pohybu zdravotnických figur s názvem Ať žije Karel Gott.
Názvy jeho prací hovoří za vše, jako je tomu kupříkladu v obraze Ztraceni v labyrintu moderního umění, Brány pozemské i nebeské nebo třeba Před námi důchod, zahálka, království nebeské (viz foto).
Listujeme společně ve složce grafických listů, čekající na své obdivovatele. Co kus, to gejzír perfektně řemeslně zpracovaného výtvarného námětu s takříkajíc druhým plánem, nutícím diváka vstoupit do obrazu a oddat se vlastním úvahám o peripetiích života. A už zde nacházíme fantazijní prvky abstraktní tvorby, která je druhou částí autorova výtvarného kumštu. Ta plátna nazývá Signály znamení a každý z obrazů má filozofický náboj, nejde tedy o samoúčelnou hru barev a jakýchsi tvarů, jak tomu leckdy u tvůrců abstrakce bývá. Za všechny jmenujme alespoň plátna Mám rád zimní hovění, Malino-jahodové mimikry nebo Červená, modrá a bílá (Pocta Emilu Fillovi).
Do světa a zase domů
Malíř svého času sbíral zkušenosti při svých objevných cestách dalekým zahraničím. K orientální filozofii přilnul v Asii, praktikoval jógu i vegetariánství a především tak našel cestu sám k sobě, životní rovnováhu a postoje, ba i pevné zdraví a dobrou fyzickou kondici i po své sedmdesátce, což vše se odráží v jeho malování a tvorbě. Ta vyplynula z nezměrné touhy vyjadřovat se obrazem a z objevování děl svých předchůdců i současníků v uměleckých publikacích. Beze studu přiznává kupříkladu inspiraci pro malování přes rámy obrazu, což již dělal svého času mistr Theodorik a výsledek bývá velmi efektní.
Při své malířské práci nespěchá, mnohé jeho obrazy se rodí doslova dlouhé měsíce, často i roky. Dokud nemá vymyšlen vhodný název, nepovažuje je za hotové. Jako řada jiných umělců i on má tedy své libůstky. Kupříkladu zásadně své dílo podepisuje pouze iniciálami J.S. Nebo třeba na rozdíl od svého souseda, malíře Kodeta, který má ateliér přímo na Staroměstském náměstí, maluje v bílém oblečení, snad aby podtrhl čistotu svých myšlenek a záměrů (ve skutečnosti proto, aby viděl, zda oblečení už nemá putovat do pračky.) To zmíněný Kristián pracuje u malířského stojanu zase ve smokingu, aby zdůraznil fakt, že práce na obraze je pro něho vždy velký svátek, přičemž musí být vhodně oblečen.
Co nám řekla Wikipedie
Pořekadlo o tom, že skromnost šlechtí člověka, je na tohoto malíře jako ušité. Nerad o sobě hovoří, natož, aby se vychvaloval. A tak jsme se až z internetu dozvěděli, že počátkem 70. let minulého století navštěvoval v Praze v Národní galerii přednáškové cykly Antonína Balíka, což ho přivedlo k volné tvorbě, ač formálním vzděláním je psycholog a pedagog. Od počátku 90. let pak tvoří grafické listy technikou xerografie a faksimile, spolu s NG a firmou TRICO se podílel na vývoji dnes již nedostupné techniky OFFLITH, vyznačující se jemnou strukturou tisku a barevnou věrností reprodukce. Uspořádal řadu autorských výstav a mnoha společných se zúčastnil.
Poučení a inspiraci hledal při návštěvách uměleckých svatostánků v Londýně, Paříži i Amsterodamu. Galerijní kontakty tohoto českého umělce zavedly i do Švýcarska a USA. Svá díla signuje iniciálami, to proto, aby se odlišil od stejnojmenného malíře Jaroslava Šolce z Police, s nímž jej pojí přátelství a tvorba.
gnews.cz – Ivan Černý
Reprofoto Miroslav Feszanicz a z výstavy Balzám na duše bláznů ve františkolázeňském muzeu z webu Živé Chebsko
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German