Papež ke Dni sdělovacích prostředků: Sním o komunikaci, která by světu dodávala naději

VATIKÁN – Ve svém poselství k 59. světovému Dni sdělovacích prostředků papež František vyzývá pracovníky médií, aby upřednostňovali neagresivní způsob komunikace a informování, který neobchoduje s iluzemi a strachem, ale umí hledat a šířit příběhy prodchnuté dobrotou, díky nimž se svět stává méně hluchým k volání těch posledních.

Alessandro De Carolis – Vatikán

Ve svém poselství k 59. světovému Dni sdělovacích prostředků, které bylo zveřejněno dnes, 24. ledna, v den, kdy si církev připomíná sv. Františka Saleského, patrona novinářů a spisovatelů, papež František vychází ze zkoumání současných způsobů poskytování informací, které jsou často vším jiným než tvůrcem naděje. Píše, že existuje komunikace, která vytváří strach a zoufalství, předsudky a zášť, fanatismus a dokonce nenávist. Taková komunikace příliš často zjednodušuje realitu tím, že ji redukuje na hesla, aby vyvolala instinktivní reakce, nebo používá slova jako ostří a jde tak daleko, že šíří nepravdivé nebo umně deformované informace, aby uvedla na trh sdělení, která mají dráždit, provokovat, zraňovat. František dále poznamenává, že tento způsob vyjadřování prozrazuje komunikaci založenou na agresi, kdy od talk show až po slovní války na sociálních sítích hrozí, že v každém okamžiku převládne paradigma soutěže, opozice, a to až po manipulaci s veřejným míněním.

Komunikace, která by promlouvala k srdci

Tváří v tvář tomuto scénáři poznamenanému znepokojivými jevy – v neposlední řadě tím, co papež nazývá „naprogramovaným rozptýlením pozornosti“, způsobeným digitálními systémy, které si nás profilují „podle logiky trhu“ a „modifikují naše vnímání reality“ – je třeba, jak důrazně tvrdí, vymanit se z logiky komunikace, která potřebuje identifikovat „nepřítele“ a následně se proti němu vymezit. Františkova naděje, ba jeho „sen“, je naopak nadějí v „komunikaci, která by z nás dokázala učinit spolupoutníky mnoha našich bratrů a sester“, která by v nich „v tak neklidné době vzbudila naději“. Komunikaci, která by promlouvala „k srdci“ a vzbuzovala „nikoli vášnivé reakce uzavírání se a hněvu, ale postoje otevřenosti a přátelství; schopné zaměřit se na krásu a naději i ve zdánlivě nejzoufalejších situacích“.

Mírnost, nikoli „mluvení jeden přes druhého“

Paradigma, které papežovu vizi inspiruje, pochází z prvního Petrova listu, v němž apoštol vyzývá křesťany, aby byli „vždy připraveni odpovědět každému, kdo se jich ptá na důvod jejich naděje“. Jde o podnět, v němž František identifikuje tři typická poselství křesťanské komunikace: umět „vidět střípky dobra skryté i tehdy, když se zdá, že je vše ztraceno“, umět ozvučit krásu Boží lásky a její novost, umět komunikovat s „mírností“. Sním, dodává František, o „komunikaci, která by neprodávala iluze a obavy, ale dokázala dávat důvody k naději“. Abychom toho dosáhli, naznačuje papež, „musíme se vyléčit z nemocí, jimiž jsou protagonismus a sebereferenčnost, vyhnout se riziku, že budeme mluvit jeden přes druhého“.

Příběhy o naději

Papež František na závěr komunikaci zasazuje do jubilejního rozměru, hutně naplněného „sociálními důsledky“, a navrhuje uchýlit se k „příběhům prodchnutým nadějí“, k oněm „příběhům dobra“, které je třeba „objevovat a vyprávět“ tím, že je budeme sledovat „mezi záhyby každodenního zpravodajství“. „Je dobré,“ uzavírá, „tyto zárodky naděje najít a dát je poznat. Pomáhá to světu, aby byl o něco méně hluchý k volání těch posledních, o něco méně lhostejný, o něco méně uzavřený“.

vaticannews.va / gnews.cz-jav