Stát se „čistým Srílančanem“

33

Co znamená být „čistým Srílančanem“? Tato zdánlivě jednoduchá otázka proniká do samotného jádra krize identity národa a nutí zúčtovat se staletým ideologickým odpadem. Je politováníhodné, že i tak malý národ, jako je Singapur, si na tuto otázku odpověděl již před půl stoletím.

Čistá Srí Lanka, zdánlivě ekologická iniciativa, nesmí být zaměňována za pouhou výzvu k fyzické hygieně. Ve své podstatě je to požadavek na očistu myšlení, jednání a společenských struktur. Je to tyglík pro nové vymezení toho, co znamená být svobodným jedincem, občanem nezatíženým okovy pokrytectví, orwellovských dvojsmyslů a lží – buditelem národa, který má svobodu i morální odvahu jednat nad rámec rétorických frází.

Pokrytectví a doublespeak jsou na Srí Lance již dlouho nevyslovenou měnou vládnutí a společenské interakce ve všech vrstvách společnosti. Ti, kdo se chopili politické moci, jsou často vedlejšími produkty této dvojsmyslnosti.

Ze svých slabostí obviňujeme druhé, aniž bychom se sami napravili. Místo abychom byli změnou, kterou si přejeme vidět, očekáváme ji od druhých. Vůdci vychvalují ctnosti, které sami podkopávají; občané odsuzují korupci, zatímco se podílejí na drobných úplatcích; intelektuálové vedou vznešené debaty, které slouží pouze k zastírání činů.

Tato endemická dvojtvárnost rozkládá společenskou strukturu a mění národní diskurz v šarádu, kde slova vyznívají naprázdno a činy zrazují deklarované záměry. Být „čistým Srílančanem“ tedy znamená odmítnout toto všudypřítomné klamání na všech úrovních – rozbít masku předstírané ctnosti a přijmout nepříjemné pravdy, které jsou základem skutečného pokroku.

Odvážit se vědět

Pokrytectví přesahuje hranice politiky a zasahuje i do posvěcených oblastí náboženství, vzdělávání a kultury. Jak často chrámy, mešity a kostely kázaly pokoru, zatímco hromadily opulentní bohatství? Kolik škol vychovává poslušné následovníky namísto svobodomyslných lidí schopných zpochybnit ortodoxii?

Čistá Srí Lanka musí řešit toto pokrytectví nikoli vnucováním reforem shora, ale podporou kultury introspekce a kritického myšlení. Jak uvedl Immanuel Kant ve svém zásadním eseji „Co je osvícenství?“. „Sapere aude!“ – Odvažte se vědět.

Odvažte se myslet sami za sebe. Čistý národ je především národem svobodomyslných lidí, kteří se odmítají nechat ovlivnit demagogy a podvodníky vydávajícími se za vůdce. Kromě toho musíme dbát moudrosti Sokrata, který slavně prohlásil: „Poznej sám sebe.“

Pro Srí Lanku je to výzva k sebepoznání a introspekci. Než se začneme ptát druhých, musíme se nejprve zeptat sami sebe. Co to skutečně znamená být Srílančanem? Pouze na základě takového poctivého sebezkoumání si můžeme začít vytvářet jasnější představu o tom, kdo jsme a čím chceme být.

Zamysleme se nad rétorikou vlastenectví, která se často používá jako štít pro nečinnost a průměrnost. „Postavit se za národní zájmy“ je ušlechtilý cíl, ale co to obnáší v praxi? Je to mávání vlajkami a zpívání hymen, zatímco řeky se dusí plastem a lesy podléhají chamtivosti? Nebo je to klidnější a namáhavější práce, kdy je třeba nést odpovědnost a přinášet osobní oběti pro vyšší dobro?

Historie poskytuje mnoho příkladů národů, které se s těmito otázkami potýkaly. Čistá Srí Lanka musí nově definovat občanství jako aktivní, participativní úsilí, nikoliv jako pasivní nárok.

Toto nové vymezení vyžaduje zapojení do smysluplné společenské diskuse, která v době polarizovaného křiku a ozvěn téměř vymizela. Být čistým občanem znamená znovu získat veřejnou sféru jako prostor pro rozumnou diskusi a vzájemné porozumění. Znamená to odmítnout falešnou binaritu my versus oni a pokrok versus tradice a přijmout komplexnost pluralitní společnosti.

Dialog se nesmí vyhýbat sporným otázkám – kastovním, třídním, etnickým, náboženským -, ale musí se s nimi vyrovnávat poctivě a se závazkem k důstojnému životu pro všechny. Jak poznamenala filozofka Hannah Arendtová, „politika je oblastí svobody“ a svoboda v pravém slova smyslu vyžaduje odvahu jednat s „druhými“ bez přetvářky a zloby.

Revoluce hodnot

Být „čistým Srílančanem“ znamená požadovat, aby se každému jednotlivci dostalo důstojnosti a úcty, které jsou nezbytné k dosažení jeho plného potenciálu, a to nikoli jako kolečku v byrokratickém stroji, ale jako lidské bytosti, která má svou vnitřní hodnotu.

Tato vize není bezprecedentní. Skandinávské země, které jsou často dávány za vzor sociálního pokroku, nedosáhly svého postavení povrchními reformami. Investovaly do vzdělávání, které upřednostňuje kritické myšlení před memorováním, do sociálních záchranných sítí, které zajišťují důstojnost pro všechny, a do správy věcí veřejných, která oceňuje transparentnost a odpovědnost.

I Srí Lanka může usilovat o takové výšiny, ale pouze pokud se vzdá uklidňujících lží, které dlouho udržovaly její setrvačnost. Jak varoval George Orwell: „Vidět to, co má člověk před nosem, vyžaduje neustálý boj.“ Tento boj je podstatou projektu Čistá Srí Lanka.

Ve své nejradikálnější podobě tato iniciativa zpochybňuje samotné základy národního státu. Co to znamená být Srílančanem?

Krizi identity, která Srí Lanku sužuje, nelze vyřešit pomocí hesel nebo povrchní jednoty. Vyžaduje hluboké vyrovnání se s historií, ochotu čelit jizvám kolonialismu, občanské války a systémové nerovnosti. Teprve pak může národ vzniknout jako soudržný celek, a to nikoli prostřednictvím vynucené homogenity, ale oslavou své rozmanitosti.

I když si však tuto utopii představujeme, musíme zůstat ostražití vůči svůdnému lákadlu perfekcionismu. Snaha o čistotu, ať už fyzickou nebo ideologickou, se může zvrhnout v puritánství, kdy je umlčován nesouhlas a vnucována konformita.

Čistá Srí Lanka musí odolat pokušení stát se morální křížovou výpravou, která odcizuje ty, kdo nedosahují jejích ideálů. Místo toho musí pěstovat kulturu empatie a inkluzivity, kde se na selhání reaguje spíše pochopením než odsouzením.

V praxi to znamená vytvořit systémy, které podporují účast bez nátlaku. Představte si národ, kde občanská angažovanost není povinností, ale zdrojem hrdosti a naplnění. Kde komunity přebírají vlastnictví svých veřejných prostor a mění je v centra kreativity a spolupráce. Kde technologie slouží jako nástroj transparentnosti a odpovědnosti, nikoli jako nástroj dohledu a manipulace. Kde vzdělání vybavuje studenty nejen znalostmi, ale i morální odvahou postavit se nespravedlnosti.

To nejsou nesplnitelné sny; jsou to dosažitelné cíle, pokud budeme mít společnou vůli o ně usilovat.

V konečném důsledku jde v projektu Čistá Srí Lanka o osvobození. Osvobození od pokrytectví a dvojsmyslů, které nás svazují, od strachu, který nás ochromuje, a od rozdělení, které nás oslabuje. Jde o to stát se svobodnými muži a ženami, kteří převezmou odpovědnost za své životy a své komunity, kteří budou od sebe a svých vůdců požadovat více a kteří se odmítnou spokojit s něčím menším než s národem hodným jejich aspirací. Je to v pravém slova smyslu revoluce – nikoliv násilná, ale hodnotová.

(Nilantha Ilangamuwa je autorem knihy After Assad: Is Syria the New Libya in the Mediterranean? – Po Asadovi: Je Sýrie novou Libyí ve Středomoří? – a vrcholovým manažerem ve Srílanském přístavním úřadu [SLPA]. Vyjádřené názory jsou osobní.)

The Morning/ gnews – RoZ