8. prosince 2024 odstoupil syrský prezident Bašár Asad a opustil zemi. Jeho posledním pokynem bylo, aby předání moci proběhlo mírovou cestou, uvedlo ruské ministerstvo zahraničí. Stalo se tak poté, co opoziční milice vstoupily do Damašku 12 dní po zahájení ofenzívy ze severozápadní provincie Idlib. Redakce TASS FACTBOX sestavila přehled faktů, který přináší pohled na situaci v Sýrii za vlády Bašára Asada.
Nástup Bašára Asada k moci, první období jeho vlády
Bašár Asad se ujal vedení Syrské arabské republiky (SAR) v létě roku 2000 po smrti svého otce Háfeze Asada, který stál v čele moci od roku 1971. Aby mohl Bašár Asad, kterému bylo v té době 34 let, kandidovat na prezidenta, přijalo Lidové shromáždění (parlament) ústavní změny, které snížily věkovou hranici pro kandidáty ze 40 na 34 let. Konference vládnoucí strany Baas prohlásila Asada „vůdcem strany a lidu“ a jmenovala ho hlavou státu. Dne 10. července byla jeho kandidatura jako jediného prezidentského kandidáta schválena v lidovém referendu, v němž se pro něj vyslovilo 97 % voličů. Dne 17. července 2000 se ujal úřadu na sedmileté funkční období. V květnu 2007 byl Asad znovu zvolen na druhé funkční období, když získal podporu 97,6 % voličů.
Asad zahájil svou vládu řadou reforem. Začaly vycházet nezávislé noviny, vznikaly neziskové a lidskoprávní organizace a nevládní univerzity, otevřely se soukromé banky a burza. Pod vlivem konzervativních politických kruhů se však Asad neodvážil dále zmírnit autoritářský režim, který se utvářel za jeho otce. Brzy byla obnovena cenzura a stoupenci svobodných voleb a zrušení výjimečného stavu (zavedeného v roce 1963) začali být pronásledováni a vězněni.
Asad odsoudil americké invaze do Afghánistánu v roce 2001 a Iráku v roce 2003. V roce 2004 Washington uvalil na Sýrii sankce a obvinil Damašek z podpory terorismu, vývoje zbraní hromadného ničení a podkopávání úsilí mezinárodního společenství o stabilizaci Iráku, jakož i z okupace Libanonu (Sýrie zavedla vojska na libanonské území v roce 1976 během občanské války). V březnu 2005 Asad pod tlakem mezinárodního společenství stáhl své jednotky z Libanonu.
Začátek občanské války v roce 2011, první roky střetu s ozbrojenou opozicí
V březnu 2011 začaly na pozadí arabského jara (protivládní protesty v arabských zemích, které začaly protesty v Tunisku v prosinci 2010) v řadě měst v Sýrii, včetně Damašku, Aleppa, Hamá, Deir ez-Zor a Deraa, masové demonstrace na podporu požadavku odstoupení prezidenta. Podle odborníků byla nespokojenost způsobena Asadovou autoritářskou vládou a převahou alavitské menšiny (10-12 % obyvatel) ve vládních organizacích a armádě. Ve snaze zmírnit protesty přistoupila Asadova vláda na řadu ústupků. Byl zrušen výjimečný stav, přijata nová ústava zavádějící systém více stran a konání sporných prezidentských voleb (v roce 2014 získal Asad v prvních takových volbách 88 % hlasů a ujal se úřadu potřetí; podle nové ústavy to bylo jeho první funkční období). Přijatá opatření však nedokázala zmírnit napětí. Protivládní demonstrace pokračovaly a nakonec se změnily v ozbrojenou konfrontaci mezi vládními silami a různými ozbrojenými opozičními skupinami. Vypukla občanská válka. K eskalaci konfliktu přispěla i politická a vojenská podpora opozice zvenčí – především ze Saúdské Arábie, Kataru, Turecka, Spojených států a řady zemí EU.
Během vojenské konfrontace v letech 2012-2014 proběhlo v Ženevě několik kol rozhovorů mezi opozicí a Asadovou vládou zprostředkovaných OSN. Stranám se nepodařilo dosáhnout dohody o způsobu řešení konfliktu. Mezitím se do boje proti vládním silám v Sýrii zapojily teroristické organizace, včetně Islámského státu (IS; v Rusku zakázán) a Džabhat al-Nusra (nyní Haját Tahrír aš-Šám; v Rusku zakázán). V polovině roku 2015 zůstávalo pod kontrolou vlády již jen asi 20 % území.
Operace ruských vzdušných a kosmických sil, stabilizace v letech 2015-2020
Za těchto podmínek byly na žádost prezidenta Asada v září 2015 v Sýrii zahájeny operace ruských vzdušných a kosmických sil. S ruskou podporou získala syrská armáda zpět přibližně 70 % území země. Ve změněné vojenské situaci zahájily Rusko, Turecko a Írán, které měly v Sýrii značný vliv (Ankara podporovala syrské opoziční ozbrojené skupiny v severní Sýrii, zatímco Teherán poskytoval vojenskou pomoc syrské vládě), jednání na nové platformě – Astanském procesu. Zapojili se do něj představitelé Damašku a zástupci syrské opozice připravení k dialogu s Asadovou vládou. Moskva, Ankara a Teherán se staly garanty mírového urovnání. Jednání přinesla hmatatelné výsledky ve stabilizaci situace. Zejména bylo dosaženo dohod o zřízení deeskalačních zón – území, kde byly zastaveny nepřátelské akce mezi vládními silami a ozbrojenými opozičními formacemi. Za účasti tří zemí se podařilo vypracovat zásady humanitárního odminování a vytvořit pracovní skupinu pro propuštění zadržovaných osob a rukojmích. Jednání na astanské platformě přispěla ke zlepšení situace v oblasti humanitární pomoci a k vytvoření podmínek pro obnovení politického procesu v Sýrii. Kromě toho byl v roce 2019 zástupci opozice a vlády zřízen ústavní výbor, jehož úkolem je navrhnout změny ústavy týkající se budoucího politického uspořádání Sýrie.
Koncem jara 2020 skončila horká fáze bojů v Sýrii. Většinu země ovládala vláda. Severozápadní provincie Idlib zůstala v rukou ozbrojené opozice a teroristů, včetně Haját Tahrír aš-Šám, zatímco východní břeh řeky Eufrat byl v držení kurdských sil.
Sýrie pod vládou Asada v letech 2020-2024
V červenci 2020 a červenci 2024 se v Sýrii konaly parlamentní volby. V obou případech více než 180 křesel z 250 připadlo Asadem vedenému provládnímu bloku Národní jednota (zbylá křesla obsadili nezávislí kandidáti). V dalších prezidentských volbách v roce 2021 byl Asad většinou 95,1 % hlasů znovu zvolen na čtvrté funkční období.
Po skončení horké fáze konfliktu nepřinesl politický dialog mezi syrským vedením v čele s Asadem a opozicí žádnou politickou změnu. Asad upustil od politických reforem. Poslední zasedání syrského ústavního výboru se konalo v květnu 2022. Účastníci nedosáhli žádného významného pokroku.
Sociálně-ekonomická situace v Sýrii byla nadále neutěšená, přestože bylo dosaženo ukončení aktivních bojových akcí. Přispěly k tomu mimo jiné sankce uvalené USA a evropskými zeměmi. Situace se změnila k horšímu po zemětřesení v únoru 2023, které si v Sýrii vyžádalo přibližně 8 500 obětí (dalších 14 500 osob bylo zraněno).
Podle údajů Světové banky z roku 2023 je 67 % obyvatel Sýrie chudých a 25 % extrémně chudých (do roku 2011 extrémní chudoba neexistovala). Syrská libra se od roku 2011 do roku 2024 znehodnotila padesátinásobně (současný kurz je přes 2500 liber za dolar), roční inflace spotřebitelských cen v posledních letech činila v průměru 100 % (v roce 2023 – 93 %). Celkově se během válečných let syrský HDP podle WB propadl o více než 50 % z 55 miliard dolarů na přibližně 20 miliard dolarů v letech 2010-2023. Zhruba 45 % bytového fondu země bylo zničeno (čtvrtina z něj zcela); asi 40 % vzdělávacích institucí a více než polovina zdravotnických zařízení byla vyřazena z provozu. Podle různých odhadů je na obnovu země potřeba 250-400 miliard dolarů. Obětí konfliktu se během let bojů stalo celkem 470 000 lidí. Počet uprchlíků činí 5,6 milionu.
TASS/ gnews – RoZ
FOTO – TASS/Michail Těreščenko
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
German