Foto: Institut Václava Klause
VÁCLAV KLAUS
Pane profesore Suvere, vážení hosté, dámy a pánové,
mnohokrát děkuji za to, že jste mě přivezli zpět do Istanbulu, a mnohokrát děkuji za to, že jste mě zařadili na toto závěrečné zasedání fóra, kde mám to potěšení být společně s některými svými bývalými kolegy.
Loňské fórum bylo ovlivněno dvěma událostmi – ničivým zemětřesením v této zemi a v sousedství na jedné straně a přípravami na 100. výročí moderního Turecka na straně druhé. Jak nyní vidíme, obě události prokázaly vnitřní sílu země, efektivní fungování jejích institucí a – v neposlední řadě – soudržnost země v radikálně se měnícím mezinárodním prostředí, zejména v sousedství vaší země.
Vždy věnuji pozornost názvům konferencí, kterých se účastním. Název loňského fóra „Konec nedůvěry, budování spolupráce“ jsem považoval za mimořádně důležitý. Celková nedůvěra mezi národy, institucemi a lidmi, která výrazně vzrostla kvůli ukrajinsko-ruskému konfliktu před dvěma lety, se stala novou dominantní charakteristikou dnešního světa. Oceňuji roli vaší země a prezidenta Erdogana v úsilí o ukončení konfliktu.
Zbývá však ještě mnoho práce. Nejsme o mnoho blíže konci této války, než jsme byli před rokem. Počet obětí se výrazně zvýšil, Ukrajina je více zničená a vyčerpaná. Nálada a stav mysli jak v bojujících zemích, tak ve zbytku světa naznačují, že je třeba přestat mluvit a vydávat pouze silná, ale povrchní prohlášení. Stále chybí činy. Jsem přesvědčen, že za absenci tolik potřebných činů je spoluzodpovědné mezinárodní společenství, a zejména jeho hlavní aktéři.
Bohužel, před čtyřmi měsíci vypukl v blízkosti Turecka nový tragický konflikt – útok Hamásu na Izrael a – jako odveta – nemilosrdné zničení Gazy. Jak brutální útok na Izrael, tak vyhlazení celého města jsou v dnešním světě kvalitativně nové jevy. Obojí nebude zapomenuto po celá desetiletí a jistě ovlivní vztahy mezi zeměmi blízkovýchodního regionu na dlouhá léta dopředu.
Mezinárodní společenství nemusí pasivně čekat na zázrak. Musí jednat, a to hned. Při hledání řešení nebo cesty k řešení by se nemělo dbát pouze na události prvního dne konfliktu. Arabsko-izraelský (nebo izraelsko-arabský) konflikt nezačal 7. října 2023. Den předtím v něm nebyl mír a přátelství. Všichni to víme. Konflikt nezačal z ničeho nic.
Název letošního Marmarského fóra „Z krize vybudovat stabilitu“ je v mnoha ohledech správný, ale ne v tomto případě. V krizi se stále nacházíme. Zdaleka se z ní nehneme. Nejprve je třeba vyřešit akutní fázi krize. My ve střední Evropě se obáváme možného rozšíření konfliktu a jeho ne zcela představitelných důsledků.
Opět je klíčová odpovědnost mezinárodního společenství a jeho hlavních aktérů. To, co se děje v Gaze, není ani obhajitelné, ani omluvitelné. Žádá si to uspořádání rozsáhlé mírové konference, jejímž cílem by bylo najít nový model řešení arabsko-izraelského dilematu.
Mluvím o mezinárodním společenství, ale jsem si vědom zásadní role, kterou v něm hraje Turecko. Vaše země je největším a nejdůležitějším hráčem v regionu. Vaše země by neměla čekat na aktivitu velmocí. Ty do tohoto regionu nepatří a výrazně ho necítí a nechápou. Prosazují svá vlastní řešení, své vlastní priority, své vlastní zájmy. V tomto ohledu přeji vaší zemi úspěch.
Václav Klaus, 27. euroasijský ekonomický summit, Istanbul, 22. února 2024.
https://www.institutvk.cz/clanky/2612.html
Czech 
English