Ve výzkumu CVVM realizovaném od poloviny června do konce srpna 2024 jsme se mimo jiné zaměřili na hodnocení morálky politiků českou veřejností. Konkrétně jsme zjišťovali názory občanů na to, jak přísně by měla být posuzována morálka politiků a podle jakých kritérií by mělo být hodnoceno jejich jednání.
Podrobněji byly rovněž zjišťovány postoje českých občanů ke sporům, problémům a aférám, které se objevují v našem politickém a veřejném životě. V tomto případě byl respondentům předložen seznam výroků, s nimiž dotázaní vyjadřovali souhlas, respektive nesouhlas. A dále nás zajímalo také to, co podle mínění české veřejnosti ovlivňuje rozhodování politiků.
Více než polovina (56 %) českých občanů si myslí, že morálka politiků má být posuzována přísněji než u ostatních, protože v politice mají být jen ti nejlepší. Dvě pětiny (40 %) pak soudí, že pro politiky platí stejná morálka jako pro všechny ostatní. Pouze 2 % oslovených odpověděla, že politici se často dostávají do obtížných situací a lidé by jim měli leccos odpustit. Zbylá 2 % dotázaných neměla na položenou otázku jasný názor a zvolila možnost „nevím“.
Názorný přehled výsledků v časovém srovnání přináší graf 1.
Názor na hodnocení morálky politiků zařazujeme do našich výzkumů již od roku 2002. V minulých letech docházelo v této věci jen k drobným výkyvům a situace byla mezi lety 2002 a 2015 v podstatě stabilní, když v české společnosti převládal názor, že morálka politiků má být hodnocena přísněji, který zastávaly asi tři pětiny veřejnosti.
Výzkum z roku 2018 přinesl poprvé za celé sledované období výrazný (statisticky významný) názorový posun, když poklesl (o 7 procentních bodů) podíl těch, podle kterých by měla být morálka politiků posuzována přísněji. Výzkum z roku 2020 ale znamenal návrat k názorovému rozložení z let 2007 až 2015, ovšem následující výzkum z roku 2023 přinesl znovu propad na úroveň roku 2018. Aktuální výzkum je někde na pomezí těchto hodnot, když oproti loňskému roku se zvýšil podíl těch, kteří by morálku politiků hodnotili přísněji, o 6 procentních bodů na hodnotu 56 %, což je ale méně, než kolik stejný názor obvykle zastávalo do roku 2015, i když výsledky z let 2011 a 2015 jsou s aktuálním výzkumem statisticky srovnatelné. Podíl respondentů přesvědčených o tom, že morálka politiků má být hodnocena stejně jako u ostatních, naopak za poslední rok o 7 procentních bodů poklesl.
Názor na posuzování morálky politiků se nijak neliší podle pohlaví, věku ani vzdělání či životní úrovně. Mírné odlišnosti lze najít podle politické orientace, když pro přísnější posuzování morálky politiků se častěji vyjadřují lidé, kteří se na škále politické orientace řadí k levici.
Četnosti odpovědí na otázku, zda by mělo být jednání politiků hodnoceno pouze podle výkonu veřejné funkce, nebo zda by mělo zahrnovat i soukromý život, přináší graf 2 (také v časovém porovnání). Více než polovina dotázaných (52 %) se přiklonila k názoru, že posuzování morálky politiků má vycházet pouze z jejich jednání v politice. Opačný názor, tedy že posuzování morálky politiků má zahrnovat i jejich soukromý život, vyslovilo 46 % respondentů.
V porovnání se všemi výzkumy realizovanými v období let 2003 až 2020 došlo v loňském roce k významnému obratu, neboť poprvé za celou dobu sledování převážil u české veřejnosti názor, že hodnocení morálky politika má zahrnovat jen výkon jeho funkce. Ve všech předchozích letech převažoval názor opačný, tedy že hodnocení má zahrnovat i soukromý život, případně byly tábory zastánců těchto názorů statisticky srovnatelné (v letech 2010, 2011 a 2020).
Aktuální výzkum pak tento loňský obrat potvrdil a je s ním statisticky srovnatelný.
Významnější vliv pohlaví, věku, vzdělání ani politické orientace na tuto otázku nebyl zjištěn. Se zlepšujícím se hodnocením životní úrovně domácnosti roste přesvědčení, že politici mají být hodnoceni pouze podle jednání ve své profesi. Existuje také vztah mezi oběma otázkami na hodnocení morálky politiků, když ti, kteří si myslí, že by měla být posuzována přísněji než u ostatních lidí, rovněž častěji vyjádřili názor, že by měl při hodnocení morálky hrát roli také soukromý život politika.
Všechny respondenty jsme dále požádali, aby vyjádřili svůj souhlas nebo nesouhlas s výroky, které se týkaly různých sporů, afér a problémů, které se objevují ve veřejném životě. Jak ukazuje tabulka 1, přibližně devět lidí z deseti oslovených souhlasilo s tím, že v problémech, sporech a aférách je někdy těžké se vyznat (91 % souhlas, 7 % nesouhlas), že spousta závažných problémů se zatajuje (90 % souhlas, 6 % nesouhlas) a že je o nich třeba informovat, protože politici potřebují kontrolu veřejnosti (88 % souhlas, 7 % nesouhlas). O málo více než tři čtvrtiny obyvatel naší země starší 15 let se pak domnívají, že i když nám tyto spory a aféry dělají ostudu před světem (79 % souhlasí: 16 % nesouhlas), tak patří k životu a vyskytují se i v jiných demokraciích (78 % souhlas, 15 % nesouhlas).
Současně se ale srovnatelný podíl lidí domnívá, že tyto problémy nafukují novináři (77 % souhlas, 17 % nesouhlas). O názorech občanů na politickou kulturu v naší zemi vypovídá jistě i to, že necelé tři čtvrtina české veřejnosti si myslí, že ve sporech a aférách, které se ve veřejném životě objevují, jde hlavně o vyřizování osobních účtů (souhlas 72 %, nesouhlas 19 %). Více než dvě třetiny české veřejnosti se obávají, že tyto spory a aféry nemají žádný účinek, ničeho se nedosáhne a vše zůstane při starém (souhlas 68 %, nesouhlas 25 %). Nejnižší podíl souhlasících pak získal výrok, že v těchto sporech a aférách jde především o vyřešení věcných sporů, kde byly podíly souhlasících a nesouhlasících prakticky vyrovnané a postoj k této otázce tak rozdělil českou veřejnost na dvě prakticky stejně velké části mírně převyšující úroveň dvou pětin (souhlas 42 %, nesouhlasí 43 %).
CVVM/ gnews – RoZ
Czech 
English