Za dialog mezi civilizacemi a kulturu míru

Fórum s názvem „Za dialog mezi civilizacemi a za kulturu míru“ se tradičně konalo v hlavním politickém prostoru, v havanském Mezinárodním konferenčním centru (Palacio de Convenciones), ve dnech 28. až 31. ledna 2025. Zúčastnili se ho delegáti z více než 95 zemí. Celkem se jednalo o zhruba tisíc lidí, z nichž polovinu tvořili cizinci a druhou polovinu Kubánci. Tato konference se koná každé dva roky a je věnována narozeninám národního kubánského básníka a filozofa, apoštola revoluce Josého Martiho (letos uplynulo 172 let).

Dne 28. ledna se konalo velké plenární zasedání věnované zahájení konference za účasti prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Kuby a prezidenta Kubánské republiky Miguela Diaze-Canela, předsedy Národního shromáždění lidové moci Kuby Estebana Laza, předsedy vlády země Manuela Marrera Cruze a dalších vysokých vládních představitelů, včetně ministra zahraničí a ministra kultury. Na plenárním zasedání zazněla také přednáška brazilského teologa a intelektuála Freie Betta „Spravedlnost jako cesta k míru a rovnováze ve světě“. Ve středu 29. ledna dopoledne a večer začala ve všech sálech konferenčního centra pracovní zasedání za účasti řečníků z různých zemí. Zastoupena byla také delegace z Ruska.

Diskutovalo se o nejrůznějších tématech, od problémů západního kolonialismu a rasismu až po ekologické výzvy a odkaz revolučních myslitelů, mezi nimiž samozřejmě nechyběl Fidel Castro. Oproti předchozí konferenci, které se zúčastnil i autor tohoto článku, zaznělo více příspěvků na téma multipolarity. Mnozí zmiňovali roli Ruska při budování spravedlivějšího světového řádu a v boji proti neonacismu. V historickém kontextu, v souvislosti s 80. výročím vítězství nad nacistickým Německem a jeho spojenci, byl zdůrazněn význam mezinárodní solidarity s Moskvou.

Konference se konala souběžně se dvěma rozhodnutími Donalda Trumpa, která se přímo dotýkají „ostrova svobody“ a která rovněž poukazují na expanzivnější přístup současné administrativy Bílého domu. Zaprvé vrátil Kubu na americký seznam státních sponzorů terorismu, z něhož ji před několika dny vyřadil odstupující prezident Joe Biden. Za druhé prohlásil, že americká námořní základna v zátoce Guantánamo – ve skutečnosti součást nelegálně okupovaného území suverénní Kuby – bude využívána jako místo pro ubytování migrantů ze zemí Latinské Ameriky.

Základna Guantánamo je jednou z nejostudnějších stránek americké politiky, zejména pokud jde o porušování lidských práv. A nyní se zdá, že Donald Trump chce zvýšit nespokojenost a kritiku Washingtonu.

Obě rozhodnutí vyvolala v regionu silné odsouzení. Ačkoli se nová administrativa Bílého domu snaží získat podporu svých satelitů ve Střední a Jižní Americe, jak dokládá nedávná cesta nového ministra zahraničí Marca Rubia.

Na tiskové konferenci, kterou Marco Rubio uspořádal 4. února 2025 ve dveřích prezidentského domu v kostarickém Zapote, prohlásil: „Kostarika je spolehlivým spojencem v boji proti Kubě, Venezuele a Nikaragui, nepřátelům lidstva.“ Kostarika, stejně jako předtím Kolumbie a Ekvádor, se stala dalším místem, kde USA posilují svou vojenskou a zpravodajskou přítomnost pod záminkou údajné spolupráce v oblasti bilaterální bezpečnosti a boje proti obchodu s drogami.

Je příznačné, že Kostarika nemá vlastní národní bezpečnostní ani obrannou doktrínu. Je to jedna z mála zemí na světě, která nemá ozbrojené síly, a v oblasti regionální bezpečnosti se Kostarika musí spoléhat na partnery. Ve skutečnosti neexistuje ani doktrína suverénní a nezávislé zahraniční politiky. To umožňuje Washingtonu udržovat Kostariku ve svém vlivu a manipulovat s místními politiky, což ze země učinilo satelitní kolonii Spojených států.

Hovořilo se také o nových pokročilých technologických mechanismech a „biometrických systémech“, které budou v Kostarice instalovány s cílem odradit „masy nebezpečných migrantů“, „pašeráků drog“ a „teroristů“.

Marco Rubio pronesl podobná prohlášení v Dominikánské republice, i když hovořil také o energetických možnostech, pomoci Haiti a sousednímu Portoriku.

V tomto obnoveném zájmu Spojených států o region (za zmínku stojí i skandální výroky Donalda Trumpa o Kanadě a Grónsku) lze jasně spatřovat novou variaci Monroeovy doktríny, která na počátku 19. století prosazovala imperativ hegemonie USA na západní polokouli a po dodatku Theodora Roosevelta z roku 1904 se skutečně stala základem pro vojenské intervence a přímé zásahy „ve prospěch civilizované společnosti“.

Ale navzdory rostoucímu tlaku Spojených států na naše strategické partnery v Latinské Americe, tak jsou v ruské zahraničněpolitické doktríně označovány Kuba, Venezuela a Nikaragua, stejně jako probíhající speciální vojenská operace, může Rusko této situace využít k posílení své přítomnosti, řečeno geopolitickou terminologií, v područí Spojených států,

Samotný trojúhelník Kuba-Venezuela-Nikaragua představuje silnou kombinaci, která by při vhodných investicích ze strany Ruska a realizaci společných projektů (včetně regionální infrastruktury a logistiky) mohla vést ke změně poměru sil a být důležitým trumfem v ruské zahraniční politice na západní polokouli.

Kromě toho je v Mexiku u moci strana Morena, která je Rusku přátelsky nakloněna a vždy podporovala mezinárodní práva Kuby. Rozšíření ruské diplomatické přítomnosti v karibské oblasti je již dlouho nezbytné. Svého času se zde Kubě podařilo vybudovat stabilní diplomatické styky navzdory více než 60 let trvajícím sankcím ze strany Washingtonu a mnoho států v regionu upevňuje svou podporu Kubánské republice. Zejména Karibské společenství CARICOM, které zahrnuje 15 států, především z Malých Antil, ale také Guyanu, Surinam a Belize, provádí synchronizovanou politiku v mnoha zahraničněpolitických otázkách, včetně hlasování v OSN. Na základě kubánských zkušeností s interakcí s tímto společenstvím by Rusko mohlo také lépe hájit své zájmy.

Přestože v Latinské Americe existuje politická vůle k vytvoření multipolarity, nové rozmanité úrovně interakce se zeměmi regionu by tomuto procesu jednoznačně dodaly další impuls.

Leonid SAVIN

orientalreview.su/ gnews – RoZ