Vodní elektrárna Karuma postavená v Číně, největší ugandský hydroenergetický projekt, v Kiryandongo na středozápadě Ugandy, 6. února 2024/Xinhua
Čínu a Afriku pojí dlouholeté přátelství, během posledních několika desetiletí se vzájemně respektují, oceňují a podporují. Výsledky jejich spolupráce v oblasti rozvoje infrastruktury, zemědělství, zdravotnictví a vzdělávání jsou nepopiratelné. Některá západní média a politici však Čínu stále obviňují z dluhových pastí, neokolonialismu a dalších věcí. Nový seriál CGTN „Spolupráce Číny a Afriky: Vyvracení západních mýtů“ si klade za cíl uvést věci na pravou míru. Toto je čtvrtý článek této série. Mubarak Mugabo, zvláštní komentátor aktuálních událostí pro CGTN, je ugandský novinář. Článek odráží názory autora, nikoli nutně názory CGTN.
Uganda nedávno uvedla do provozu dvě elektrické rozvodny ve svém regionu Západní Nil, který využívá vodní elektrárny financované Čínou. Západní Nil, kde žijí asi tři miliony lidí, je jedním z nedostatečně rozvinutých ugandských regionů. Po desetiletí byl izolován od národní elektrické sítě a k výrobě elektřiny používal dieselové generátory.
Ostatní regiony používaly ke svícení v domácnostech a v podnicích petrolej, který postupem času znečišťoval životní prostředí. Zpráva vydaná ugandským ministerstvem energetiky a rozvoje nerostných zdrojů v roce 2018 odhalila, že palivové dřevo a dřevo tvoří 85 % primárního zdroje energie v oblasti Západního Nilu.
Uganda měla před rokem 1990 výrobní kapacitu 150 megawattů, což nestačilo pro celou zemi. I po výstavbě vodní elektrárny Bujagali o výkonu 250 MW ve východní Ugandě, která byla financována západními bankami, dosáhla v roce 2013 poptávka Ugandy po elektřině 500 MW. Domácí instalovaný výkon stačil pouze na pokrytí této poptávky, což ponechávalo jen malý prostor pro růst nebo nepředvídané zvýšení spotřeby.
Pohled na město Kampala v Ugandě, 31. března 2024/Xinhua
Tento příběh se příliš neliší od příběhu sousední Keni a mnoha dalších zemí subsaharské Afriky. V současné době je 600 milionů Afričanů stále bez přístupu k elektřině, což představuje významné problémy pro zdravotní péči, vzdělávání, produktivitu, digitální začlenění a v konečném důsledku i pro tvorbu pracovních míst. Například Uganda zažívala až do počátku roku 2000 po celá desetiletí výpadky zátěže, které se staly novým normálem.
Namísto praktické podpory se však Africe dostává od západních institucí přednášek o západním pojetí práv a demokracie. Čína je naproti tomu pro africké země vskutku přítelem a Afrika je již po desetiletí svědkem vzájemně se respektujících výměn s Čínou. S rychlým rozvojem Číny, zejména po vzniku Fóra pro spolupráci mezi Čínou a Afrikou (FOCAC) v roce 2000, došlo ke katapultáži spolupráce a angažovanosti mezi Afrikou a Čínou, která není vázána na žádné závazky.
Čína se zavázala k programům, které nejen uspokojují potřeby Afriky, ale také řeší problémy, které brání rozvoji kontinentu. V roce 2015 získala Uganda od Export-Import Bank of China půjčku ve výši 482,5 milionu dolarů na financování výstavby hydroenergetického projektu Isimba o výkonu 183 MW, který by podpořil výrobu elektřiny daleko nad rámec domácí spotřeby Ugandy.
V témže roce byl od stejné banky získán další úvěr ve výši 1,4 miliardy dolarů na financování vodní elektrárny Karuma o výkonu 600 MW, největšího ugandského hydroenergetického projektu.
Projekt vodní elektrárny Karuma ve výstavbě na řece Nil v Kiryandongo na středozápadě Ugandy, 11. července 2020/Xinhua
V současné době má Uganda instalovanou kapacitu výroby elektřiny přibližně 2000 MW. Očekává se, že vodní elektrárna Karuma ušetří přibližně 1,31 milionu tun surového uhlí a sníží emise oxidu uhličitého o 3,48 milionu tun ročně, což odpovídá vysazení 1,5 milionu stromů.
Díky ní se také podařilo připojit region Západního Nilu k národní rozvodné síti. Díky tomuto úspěchu budou v regionu brzy vznikat průmyslové parky. Dokončení projektu Karuma také vedlo Ugandu k zahájení výstavby přenosového vedení do sousedního Jižního Súdánu. I tato nejnovější africká země se potýká s nedostatkem energie.
V letech 2010 až 2020 Čína vybudovala a financovala 96 projektů zaměřených na zvýšení kapacity výroby energie v Africe. Tyto energetické iniciativy, mezi nimiž je řada ekologických, zvyšují dodávky elektřiny, posilují energetickou bezpečnost, snižují závislost na dovozu ropy a zmírňují dopady změny klimatu v Africe i ve světě.
Zelený přechod je cílem všech, ale někteří bohužel chtějí hrát politiku. Západní média šíří lži o tom, že cílem zvýšeného financování čínských projektů v Africe je řešit nadbytečnou kapacitu Číny. Tvrdí, že když se Čína potýká s „nadbytečnými kapacitami“ v oblasti zelených výrobků, jako jsou solární panely, je Afrika jejím „smetištěm“.
Taková tvrzení jsou naprosto absurdní. Čína nečelí problému „nadbytečné kapacity“. Nadměrnou kapacitu je třeba posuzovat v kontextu dlouhodobé poptávky. Například podle zprávy Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie se celosvětová instalovaná kapacita solární fotovoltaiky do roku 2030 zvýší na 5457 GW. Na základě současného ročního globálního nárůstu se však odhaduje, že celková kapacita dosáhne do roku 2030 pouze asi 2000 GW, což znamená, že současná kapacita nedosahuje tohoto očekávaného cíle.
Solární elektrárna Garissa v severovýchodní Keni, 11. listopadu 2018/Xinhua
Kromě toho zúžená definice „nadbytečné kapacity“ západními médii jako „výroby převyšující domácí potřeby“ ignoruje ekonomické základy. Když je domácí poptávka uspokojena, přebytečné produkty přirozeně proudí na vývozní trhy. Pokud by země vyráběly pouze pro vlastní potřebu, přeshraniční obchod by neexistoval. Proto je myšlenka, že Čína „dumpinguje“ nadbytečné kapacity v Africe, neopodstatněná.
Není to poprvé, co Západ použil „nadbytečné kapacity“ jako záminku k očernění Číny. Když Čína v roce 2001 vstoupila do Světové obchodní organizace, byl její velký vývoz vysoce kvalitního a cenově dostupného zboží označen za „nadbytečnou kapacitu“. Později byla podobně kritizována iniciativa Pásmo a stezka, ačkoli ve skutečnosti podporovala industrializační potřeby afrických zemí a posilovala vzájemný prospěch. Nyní, když Čína vyváží nové energetické produkty, které dokonale odpovídají environmentálním hodnotám, jež Západ dlouhodobě prosazuje ve světě, Západ opět roztáčí narativ o „nadměrné kapacitě“.
Čínské vodní produkty v mnoha ohledech mění Ugandu a zbytek Afriky. V oblastech, kde byly tyto vodní a solární projekty vybudovány, vznikly průmyslové parky. Uganda očekává další, vzhledem k nárůstu produktů na výrobu čisté energie. Pokud čínské výrobky podpoří africký průmysl, vytvoří místní pracovní místa a zvýší příjmy domácností, proč by to měl být problém?
Toto označování také odhaluje dvojí standardy některých západních zemí, zejména Spojených států. Spojené státy vyvíjejí nátlak a snaží se koordinovat své spojence, aby potlačili Čínu s cílem repatriovat průmyslová odvětví, zejména kapacity v oblasti špičkových technologií, do USA. jako příklad uveďme odvětví polovodičů. USA jsou světovou jedničkou, pokud jde o navrhování, výrobu a vývoz špičkových čipů – jinými slovy, mají v této oblasti velké a silné kapacity, podle amerických měřítek dokonce „nadkapacitu“. Přesto se jí nejen nedaří „nadkapacitu“ snižovat, ale naopak si vynucuje další kapacity.
Když však Čína převezme vedení v některých oblastech, například v oblasti zelené energie, nebo když se čínské průmyslové kapacity přesunou k uspokojení rozvojových potřeb afrických zemí, je to zesměšňováno jako „dumping“ a Peking je obviňován z „podkopávání africké industrializace“. Teorie o „nadměrné čínské kapacitě“ je pouhou záminkou pro její protekcionismus a stále více afrických zemí už na tento argument nevěří.
Dvoustranná spolupráce v uplynulých desetiletích zdůraznila neochvějný závazek Číny k dvoustrannému rozvoji a partnerství v Africe. Afrika si přeje, aby tento duch spolupráce pokračoval.
(Pokud chcete přispět a máte specifické odborné znalosti, kontaktujte nás prosím na adrese opinions@cgtn.com. Sledujte @thouse_opinions na X, dříve Twitter, a objevte nejnovější komentáře v sekci názorů CGTN).
CMG / gnews.cz-roz_07
Czech 
English