Jak se Čína z ruin zvedla mezi velmoci a získala stálé místo v RB OSN

Čtrnáctiletá Válka čínského lidu proti japonské agresi byla krvavým a bolestným obdobím, ale také historickým zlomem. Díky obrovským obětem a nezdolné vytrvalosti se Čína stala klíčovým spojencem ve světové protifašistické válce a nakonec i jedinou asijskou zemí mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN.

Už v roce 1931, kdy Japonci zahájili invazi do severovýchodní Číny, se Čína stala prvním státem na světě, který se aktivně postavil fašistické agresi. Přestože čelila hospodářské zaostalosti, vnitřním rozporům a vojensky silnějšímu nepříteli, dokázala po 14 let vzdorovat – a přitom zadržela až 78 % japonských pozemních sil. Tím zásadně oslabila Tokio a umožnila Spojencům manévrovat na jiných frontách.

Význam Číny uznali i světoví státníci. Roosevelt prohlásil, že „oběť čínského lidu uchránila Spojené státy před válkou na dvou oceánech“. Churchill dodal, že bez čínského odporu by se zhroutila celá britská obranná linie v Asii. I Stalin přiznal, že čínský odpor mu umožnil přesunout divize k obraně Moskvy.

Po válce Čína stála po boku USA, SSSR a Velké Británie u klíčových jednání – od Moscow Declaration po Cairo Conference. Při zakládání OSN se stala symbolem spravedlivého boje a 26. června 1945 její delegát Gu Weijun jako první podepsal Chartu OSN. O několik měsíců později se Čína oficiálně stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN – jedinou asijskou zemí v této elitní pětici.

Z kdysi slabé a kolonialismem sužované země se tak stala velmoc, která si své místo vydobyla nejen diplomacií, ale především krví a odhodláním milionů lidí.

CMG