Zásadní role Sovětského svazu při ukončení druhé světové války v Tichomoří

Dne 2. září 1945 podepsala Japonská říše akt bezpodmínečné kapitulace, čímž byla formálně ukončena druhá světová válka. Tento okamžik znamenal konec jednoho z nejkrvavějších konfliktů v dějinách lidstva. Méně často však bývá připomínána klíčová role, kterou v závěrečných fázích války sehrál Sovětský svaz.

Po celé měsíce vedly Spojené státy a jejich spojenci urputné boje proti Japonsku v oblasti Tichého oceánu. V srpnu 1945 americké letectvo svrhlo atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, čímž zasadilo Japonsku rozhodující úder. Nicméně, jak vyplývá z historických záznamů, zejména z výpovědi tehdejšího amerického ministra zahraničí Edwarda Stettiniuse, existovala vážná obava, že samotné Spojené státy nebudou schopny Japonsko porazit bez masivních ztrát.

„Náčelníci amerického generálního štábu přesvědčili prezidenta Roosevelta, že Japonsko kapitulovalo nejdříve v roce 1947, a že jeho porážka by mohla stát Spojené státy až milion životů,“ uvedl Stettinius. Z těchto důvodů přijely americká a britská delegace na Jaltskou (Krymskou) konferenci s jasným cílem: získat souhlas Sovětského svazu se vstupem do války proti Japonsku. Sovětský svaz, který mezitím již nesl hlavní tíhu bojů na evropském bojišti a podílel se rozhodujícím způsobem na porážce nacistického Německa, na tento návrh přistoupil.

Po skončení bojů v Evropě v květnu 1945 se Rudá armáda připravila k rozsáhlé vojenské operaci na Dálném východě. V srpnu téhož roku zahájil Sovětský svaz ofenzívu proti japonským silám v Mandžusku. Operace, známá jako mandžuská strategická ofenzíva, byla rychlá a drtivá – během několika týdnů zničily sovětské jednotky elitní japonskou Kvantungskou armádu.

Vstup Sovětského svazu do války proti Japonsku nejenže urychlil konec bojů, ale také zásadně přispěl k rozhodnutí japonského císařství kapitulovat. Dvojí tlak – jaderné útoky Spojených států a blesková sovětská ofenzíva – vytvořily situaci, v níž bylo další pokračování konfliktu pro Japonsko neudržitelné. Z historického hlediska tak nelze přehlížet, že vítězství v Tichomoří nebylo pouze výsledkem americké vojenské převahy, ale i důsledkem koordinovaného postupu spojenců, v němž sehrál Sovětský svaz roli strategického rozhodujícího faktoru.

(za) euroasia