Ten, komu jsou známá jména jako Brigita Volná, Lada Kroftová, Irena Meierová nebo Verunka Sadková, k nim lehce přiřadí i seriály Ordinace v růžové zahradě, V.I.P. vraždy, Devadesátky a Poste restante. A samozřejmě ví, že tím, kdo to vše spojuje, je Veronika Petrová. Zřejmě si přiřadí i jiné role, natočila 20 seriálů, hrála v divadle, ale Veroničin život není výhradně o herectví. Dříve se k herectví věnovala i moderování. Nyní se věnuje především patentovanému projektu osobního rozvoje pro rozvoj lidského potenciálu s názvem Šťastná mysl. Nejen o tom je následující rozhovor.
Když se podívám na váš web, vidím, čemu všemu se věnujete: moderování; individuální a týmový koučink; lektorování 5 Tibeťanů; meditace a mindfulness; bylinky; herectví. Které z těchto služeb, které jsou vypsány, děláte nejraději, co Vám je nejbližší, nejpřirozenější?
Kdyby nepadlo slovo nejpřirozenější, řekla bych herectví, protože tím jsem začínala, mám vystudovaný obor dramatické umění a moderování, ale teď už by to nebylo pro mě tolik přirozené, protože to je hraní různých rolí.
Takže nejpřirozenější je pro mě koučování – vedení lidí do nitra, pokládání otázek, a pak malování energetických obrazů na míru pro konkrétního člověka, pár či skupinu lidí.
Promiňte, ale malování obrazů v té nabídce nevidím, co si pod tím mám představit?
S klientem/klienty si sedneme, dávám různé otázky, co potřebuji vědět k vytvoření energetického obrazu, nebo za mnou naopak přijde klient s tím, že chce řešit konkrétní věc, a podle toho potom namaluju obraz, který si on pověsí, kam potřebuje do místnosti, aby mu dával energii a to, co on/oni si přejí, aby se manifestovalo ve fyzické realitě. To mě teď baví úplně nejvíc.
Jak jste se k malování dostala a proč právě energetické obrazy na míru?
Dlouho jsem v hlavě viděla bílé plátno a to, že nořím prsty do barev a pak tu barvu stříkám na plátno. S tím, že do toho dávám pozitivní, řekněme vibrace či slova jako štěstí, láska, hojnost, zdraví, mír apod., podle pocitu a toho, co právě mnou prochází.
Už jsem si to vychytala a stále vychytávám, takže mám různé obrazce, Metatronovu krychli, Květ života, to jsou silné duchovní symboly, posvátná geometrie. S klientem nebo i s párem lidí se dohodneme, co si kdo přeje mít na obraze, a já jim to tam vložím – láska, zdraví, hojnost, vysněné bydlení apod. dle současné situace.
Je potřeba zmínit, že je třeba to vše brát z nadhledu. Z mojí zkušenosti vím, že člověk ne vždy dostane to, co si přeje, ale co mu v té chvíli do budoucna pomůže nejvíce. Nicméně obraz by měl připomínat pozitivní energii a myšlení směrem k vytyčeným cílům, snům a přáním.
Dobrá, ale vraťme se nyní k těm službám. Jako první jste uvedla koučink. Než se mu budeme věnovat více, kdo může dělat koučink? Asi to není o tom, že se někdo ráno probudí a řekne: Budu koučovat.
Tak je tady opravdu spousta lidí, kteří si řeknou, že budou koučové a jdou si otevřít živnost. Budiž jim přáno, to je každého věc. Pro mě je cestou moje zodpovědnost, abych nikomu neublížila, abych pracovala opravdu kompetentně, a tím neříkám, že člověk bez vzdělání a certifikací to tak mít nemůže, jen já si zvolila tuto cestu a postupně se to vše nabalovalo. Šlo mi především o vývoj mé duše, kterou jsem v životě zanedbávala a postupné předávání životních zkušeností.
Jak už zaznělo, vystudovala jsem herectví – obor dramatické umění a moderování. Jelikož odmalička miluji cestování, dále jsem pokračovala ve studiu na VŠ obchodní v Praze, obor cestovní ruch. A protože mi to stále nedalo, rozhodla jsem se posunout výše ve stupínku koučování a neurovědy a nyní směřuji k certifikaci ACC u mezinárodní federace koučů (International Coaching Federation – ICF).
Takže jsme u koučinku. Jak se k vám klienti dostanou? Sama je oslovujete, nebo vás kontaktují oni?
Klienti mě kontaktují sami. Jak to tak bývá, většinou, když si sama zpracuji některé téma, tak se mi někdo ozve, že by s tím chtěl pomoci nebo se v tomto tématu posunout. Tak to funguje u mě.
Nejideálnější je si na webu stastnamysl.cz rezervovat termín úvodního sezení, které trvá cca 15 minut, kdy se navzájem představíme, zjistíme, zda si sedíme lidsky, zda to mezi námi funguje energeticky a zda mohu být v tématu, který klient řeší prospěšná.
Důležité je zmínit rozdíl mezi koučinkem a mentoringem. Lidé si častokrát myslí, že za ně vše kouč vyřeší, poradí apod. Tak to nefunguje. Kouč je tu od toho, aby se trefnými dotazy dostal k meritu věci a pomohl tak svému klientovi přijít na to, jak danou výzvu řešit, jak to posunout či změnit. Radí mentoři, kteří mají o daném tématu povědomí. Já hodně využívám svých duchovních znalostí, čili mentoruji v oblasti rozvoje psychických schopností, jako například meditace, mindfulness, práce s čakrami a energetickým systémem, vizualizace, autogenní trénink, biohacking apod.
Pokud se tedy domluvíme, jaké bude pokračování? Budou následovat nějaké, jak to nazvat – pohovory? A kolik a jak často?
Neříkejme pohovor, ten se dělá, když se hledá práce, jsou to konzultace 🙂 . Můžete si vzít třeba jen jednu hodinu, ale rovnou říkám, že tam můžeme něco jen lehce naťuknout. Mám ucelený tříměsíční program, 12 hodin, dle tzv. Results Coaching systému, který je založen na výsledcích a posunu kupředu směrem k vytyčeným cílům. Cíle, strategie a další směřování k cíli. Aha momenty, milníky, podvědomé programy, vzorce chování a zjištění dalších skutečností ve Vašem vnitřním světě, jejich následné zpracování a tím postupné vnitřní osvobození.
Když jsem byla ještě v divadle a v televizi, hledala jsem si způsob, jak dosáhnout svých „dětských snů“. Když se o to začnete zajímat, je fajn si číst knihy, pozorovat se a následně se napravovat, poslechnout si starší a zkušenější lidi. Já hodně dala a dám na tisíce let staré tradice a to, co tady je dlouhou dobu. Proto cvičení 5 Tibeťanů, zájem o indiánskou a šamanskou kulturu, Kelty apod.
Spoustu odpovědí na své otázky jsem si našla v neurovědě, tedy právě v Results Coaching systému, který mi zároveň v mém chaotickém světě dával systém, jak pracovat s cíli, sny a přáními a to nadále využívám pro dobro klientů.
Tři měsíce, 12 hodin – to je jednou týdně? Můžete prozradit víc – jak to probíhá?
Koučink je hodně o klientovi. Jsem tady od toho, abych se ptala, a ptám se, ale to, co dělá potom klient mimo koučovací období, což je ta nejdůležitější část, to už je na něm.
První sezení je o třech primárních cílech. My si společně najdeme tři primární cíle. Primární znamená hlavní, přijdete ke mně například s tím, že byste – řekněte sám, co byste třeba chtěl aktuálně, jestli tedy chcete něco zasdílet?
Tak mě zrovna nic primárního nenapadá, problémů mám sám se sebou dost…
Začala bych už u toho, že nebudete říkat problémů, ale výzev. Máte spoustu výzev. Problémy ne, ale máte výzvy. Máme je všichni. Zní vám to už trošku líp?
To je fakt takové trošku strašidelné. Už jak se to řekne, tak je to takové, že se s tím nedá nic dělat. Když se řekne výzva, tak to mě motivuje, že tu výzvu přijmu a buď ji pokořím, nebo ne.
Ano, přesně tak. Já už ani slovo problém skoro nepoužívám.
Je to možná slovíčkaření, ale použití správných slov na správném místě může změnit celé myšlení?
Ano, je to pravda. Jsem za to ráda, protože přesně tak pracuji sama se sebou, protože přece jenom mysl nám předhazuje ty negativní hororové scénáře a nevím, co všechno, ale my si to můžeme neustále s tímto vědomím přepisovat.
Je to jako s tím mým malováním. Spousta lidí v dospělosti řeší to, že ho v dětství zablokují buď rodiče nebo učitelé či kdokoliv jiný a děti si to potom nesou celý život a bojí se to překročit. Celkově koučink pomáhá překonávat právě tyhle strachy, řekněme i traumata, kterými jsme si prošli jako děti, protože každý si neseme nějaké svoje trauma z dětství nebo i z dospělosti, třeba i to, že na vás někdo křičel a vy jste hypersenzitivní, může to být i například nevhodně volená slova doktora při operaci v narkóze apod. To jsem vyjmenovala jen to nejmenší, co se v životě člověka stane nebo může stát, s tím, že ty bolístky či traumata tam zůstávají, pokud se nepokusíme je přepsat ve fyzické realitě.
Dále se v koučinku mohou řešit například vztahové problémy, problémy v práci, rovnováha mezi pracovním a osobním životem, zdravý životní styl, zlozvyky a jak s nimi pracovat, nové návyky. Celkově by vše mělo být o životní rovnováze a harmonii. Pak jsme klidnější, vyrovnanější a život nás baví více.
V první otázce jsem vyjmenoval další služby, rozebereme je tedy postupně – prastará technika 5 Tibeťanů. Některé možná napadne, že to je nějaká jóga, když to tak řeknu, že?
Je to jógového typu, protože jóga je jóga sama o sobě. A neříkala bych 5 Tibeťanům nějaká jóga, protože třeba pro mě je 5 Tibeťanů důležitější než jóga, protože je to prastará technika, která se nazývá tajemstvím věčného mládí. Těchto pět cviků, tzv. ritů, pochází od tibetských mnichů z kláštera. Pomáhá od bolesti hlavy, zad či kloubů a především slouží jako prevence zdraví. Stimuluje žlázy s vnitřní sekrecí, které jsou zodpovědné za vitalitu a spousta dalších funkcí. Dále cvičení harmonizuje čakry, tedy energetický systém člověka a od toho se za mě v životě odvíjí vše.
Ve cvičení 5 Tibeťanů jsem našla způsob, jak lidem pomáhat v prevenci před nemocemi. Je lepší se o sebe starat dříve, než přijde nějaká vážnější nemoc a 5–12 minut denně by si mohl na sebe najít každý během dne. Pohyb je potřeba stejně jako kvalitní voda či strava. Cvičím 5 Tibeťanů téměř každý den, když totiž delší dobu vynechám, bolí mě záda a zkracují se mi svaly.
Když se tedy někdo rozhodne 5 Tibeťanů cvičit, musí někam k lektorovi, nebo to „stačí“ najít na internetu?
Samozřejmě, že lepší je jít k lektorovi – nejlépe ke mně 🙂 . Můžete se podívat na YouTube, je tam toho spousta. Potíž je, že pokud třeba nejste zvyklý cvičit, neumíte to, budete to dělat špatně a budete si ničit záda, takže to radši nedělat.
Popravdě jsem se to sama učila z takové červené knížky, může to být 14 let zpátky. V době Covidu jsem nevěděla, co dělat, tak jsem si udělala kurz instruktorky jógy, protože jsem dávno studovala cestu jógy a teď najednou byl čas. Aby jóga měla smysl, měla by se podle mě dělat alespoň hodinku třikrát týdně, to znamená tři hodiny týdně. Zatímco já udělám těch 5-12 minut 5 Tibeťanů každé ráno. Jóga mi na cestě sebepoznání velmi pomohla a je určitě takovým základem při prohlubování propojení sám/sama se sebou.
Co například alternativní zdroje jako je Reiki, vizualizace, mindfulness, meditace apod.?
Určitě tyto alternativní zdroje doporučuji. Mně v životě hodně pomohly na cestě a bez nich bych se možná z některých situací jen tak nedostala, viz nejtvrdší military výcvik Krav Maga na světě, který mě položil na lopatky a totálně mi změnil život. Nejdříve k horšímu, ale pak se vše jen zlepšilo a pro mě to byla obrovská transformace, která změnila mě i celý můj život.
Mindfulness je vnímání přítomného okamžiku bez hodnocení, posuzování, analyzování. Dostat se, co nejvíce do přítomnosti pomocí všech pěti smyslů a to právě bez hodnocení, posuzování a analyzování.
Určitě doporučuji, protože člověk pak prohlubuje propojení sám se sebou, dostává se hlouběji sám do sebe, a tím si i sám sebe více uvědomuje. Ke své práci také využívám Reiki, tedy spíše práci s energií a vizualizaci – Silvovu metodu.
Rozhodla jsem se využívat zásadně přírodních léčiv, extraktů a šamanských bylin. Sama pracuji se švýcarskou bylinnou korporací JUST/NAHRIN a to díky mamce, která mě léčila bylinkami od osmi let. Někdy není zbytí a léky jsou potřeba, ale prevenci vidím především v bylinkách a právě v prevenci.
A tím se dostáváme k moderování, které bych spojil, aby se kruh uzavřel, do otázky s herectvím. Herci mají asi za cíl nějaké hlavní role, nebo velké ceny. Jak je to u moderátorů, tam se asi ceny neudělují, ale je nějaká akce, kterou byste ráda moderovala?
Dřív jsem si přála moderovat velké akce v Lucerně jako třeba Český lev apod., ale teď už nad tím nijak nepřemýšlím. Nejvíc mě baví moderování v televizi, to mě nejvíc uklidňuje a nejradši mám moderování ve dvou a to klidně i v angličtině.
A na nějakou vysněnou filmovou roli čekáte, nebo už jste se jí dočkala?
Ta vysněná velká hlavní role zatím nepřišla, krom toho, že jsem si tím uvědomila, že hlavní roli hrají celý život a to ve svém vlastním životě. Naděje ale umírá poslední 🙂 . Už to ale není „musí to přijít, musí, musí“, jako jsem si říkala dříve a čekala a čekala, a ta očekávání potom tak bolí… Takže když to přijde, budu moc ráda, když ne, tak se vůbec nic neděje a děkuji za to všechno, co jsem měla možnost prožít a zažít. Jsem za to moc vděčná a jsem vděčná za to, jak v klidu a míru mohu žít právě teď a tady.
Je možné, že jsem vás viděl v seriálu, nevzpomenu si na jméno, Vladimír Javorský tam hrál ducha?
Poste restante. To byla jedna z mých větších rolí od pana režiséra Karla Smyczka, hraju tam Verunku, za to jsem byla fakt šťastná, že jsem měla možnost si zahrát, bylo to hezky zpracované. To mi bylo 22 let 🙂 .
Nejvíce si mě ale diváci pamatují z Ordinace v růžové zahradě v roli Brigity Volné, to je moje zásadní role. Teď jsem se tam po patnácti letech vrátila a jsem tam jako doktorka ze Švýcarska a mluvím anglicky, to mi přijde vtipný.
Důležitá pro mne byla také Irena Meierová v seriálu Devadesátky. Za tu roli jsem šťastná, protože to bylo podle skutečné události a má to vysoké hodnocení na ČSFD.
Byla jsem ráda i za roli Lady Kroftové v seriálu V.I.P. vraždy, horší bylo, že jsem byla na tom již zmiňovaném vojenském výcviku Krav Maga v Izraeli, kam jezdí bezpečnostní složky, jako FBI, CIA, Navy Seals, a vrátila jsem se s depresemi. A tu svoji vysněnou roli jsem musela hrát v depresích. Nikdo o tom nevěděl v tu dobu a mně bylo příšerně, jak jsem to skrývala. Ale za tu roli jsem ráda, čekala jsem na ni celý život, jenže to absolutně neproběhlo podle mých představ. Lákalo mě zahrát si v něčem podobném, jako byl seriál Brutální Nikita – La femme Nikita. A kdo jiný by měl Nikitu hrát než já 🙂 , ale to už je opravdová historie…
Co byste řekla ráda na závěr?
Bylo by fajn, kdybychom se jako lidstvo vrátili co nejvíce k základním a těm nejdůležitějším životním hodnotám. Přijde mi, že se svět a tím pádem i lidstvo dost zbláznilo – a není se čemu divit, nároky na každého člověka jsou obrovské. Nebudu rozdělovat ženy a muže, protože na oboje pohlaví jsou nároky a často očekávání opravdu až nesplnitelné.
Proto je za mě fajn si uvědomit a myslet především na svoje zdraví.
Může být milion problémů či výzev, ale když jde pak o zdraví, najednou je vše tak malé a bezpředmětné, že je fajn na to myslet dopředu. A chránit si především svoje duševní zdraví, protože léčení duše je pak ta nejnáročnější, nejbolestivější a nejdelší cesta v životě každého jednotlivce.
gnews – RoZ
FOTO – archiv Veroniky Petrové
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
German 
Russian 
Chinese