Japonská umělkyně Mayumi Ono, virtuózka na tradiční nástroje šamisen a koto, přináší do Prahy nejen zvuky starodávných melodií, ale také unikátní kulturní zkušenosti. V rámci své pražské návštěvy vystoupila v zenovém domečku restaurace Miyabi, na koncertu „Silent Waves of Untold Passions“ v Novoměstské radnici a vedla workshopy na Metropolitní univerzitě a v Japonském kulturním centru. Tyto aktivity jí umožnily sdílet její hudební vášeň a podpořit kulturní výměnu s českým publikem. V našem rozhovoru odkrývá krásu ticha a sdílí své zkušenosti s propojováním lidí napříč kulturami.
Mnozí lidé si pod pojmem „tradiční japonská hudba“ představují elegantní zvuky z filmů nebo doprovod čajových obřadů. Co všechno zahrnuje a jak je vnímána dnes v Japonsku?
Tradiční japonská hudba zahrnuje nástroje jako koto a šamisen, a hudební styly jako šakuhači, kokjú, hajaši, nó, gagaku, džuita, nagauta, gidajú buši, tokivazu buši a kijomoto buši. Tyto styly jsou specifické pro Japonsko a vznikly převážně do první poloviny 20. století. V Japonsku jsou tyto hudební formy považovány za klíčovou součást kulturního dědictví, které je důležité uchovat a předat budoucím generacím.
Hrajete na nástroje jako šamisen a koto, které mohou být pro evropské publikum neznámé. Můžete je podrobněji popsat?
Koto je nástroj s tělem z paulovnie a 13 strunami, které jsou brnkány slonovinovým nehtem nebo prsty, a vydává jemné tóny. Šamisen je vyroben z palisandru, pokryt zvířecí kůží a má tři hedvábné struny, na které se hraje pomocí velkého slonovinového trsátka. Oba nástroje jsou známé svými jemnými zvuky a tradičně se používaly pro osobní potěšení nebo při společných setkáních s rodinou nebo přáteli.
V čem se podle vás liší základní charakteristiky evropské a japonské hudby? Jak by mělo evropské publikum přistupovat k pochopení japonské hudby?
Japonská hudba se více soustředí na monofonie nazývané „fuši“ než na akordy a důležité jsou i pauzy mezi tóny, známé jako „ma“. Evropské publikum by mělo oceňovat tyto jedinečné aspekty a přistupovat k nim s otevřeností a ochotou porozumět této odlišné hudební formě.
Cestujete s vaší hudbou po celém světě. Jak mezinárodní posluchači reagují na vaši hudbu a vnímají ji odlišně ve srovnání s asijským publikem?
Lidé mimo Asii často vnímají japonskou hudbu jako mystickou a meditativní, což mnohým přináší pocit spojení s přírodou a spiritualitou. Jsem dojata, když vidím, že mnoho lidí je zasaženo zvukem nástrojů, které působí nostalgicky nebo meditativně. Překvapuje mě, jak posluchači, i bez znalosti jazyka, cítí jemné nuance hudby, což dokazuje její univerzální schopnost spojovat lidi.

Jaké hlavní emoce a obrazy se snažíte předat prostřednictvím své hudby?
Chtěla bych, aby moje hudba evokovala hluboké emoce jako smutek, radost a lásku. Hraji na tyto nástroje, abych vyjádřila tichou krásu a introspektivní zážitky, které mohou publikum emotivně zasáhnout.
Začala jste hrát na hudbu již v mládí a učila se od mistrů. Co vás k hudbě původně přitáhlo?
Od dětství mě fascinovalo, jak dotyk hedvábných strun prsty přináší klid a naplňuje mé srdce. Byla jsem okouzlena složitostí správného tvoření „fuši“ z neúplných tónů. Hudbě se věnuji nadále s hlubokou láskou a strávila jsem s ní více než 60 let svého života, během kterých jsem se věnovala jak hraní, tak výuce. Tradiční japonská hudba je prostě mým životem.
Vedete vzdělávací činnosti v oblasti tradiční japonské hudby. Je možné učit tuto hluboce zakořeněnou tradici mimo Japonsko a mají západní studenti o ni zájem?
Ano, je velmi důležité učit tradiční japonskou hudbu i mimo Japonsko. Učila jsem studenty z různých zemí a je povzbudivé vidět, jak mnozí z nich, bez ohledu na kulturní rozdíly, tuto hudbu hluboce chápou a oceňují. Zájem západních studentů o japonskou kulturu, částečně díky popularitě anime, je velký, což mě těší, protože vzdělávání je klíčové pro uchování a sdílení naší bohaté kulturní tradice.
Jaký dopad má hudba na kulturní výměnu mezi Japonskem a Evropou?
Hudba je mocný nástroj, který může překonávat jazykové a geografické bariéry. Japonská hudba přináší do Evropy hluboké kulturní výrazy, což obohacuje umělecký zážitek a podporuje vzájemné porozumění mezi zeměmi.
Existuje nějaký konkrétní příběh nebo skladba, kterou ráda sdílíte se zahraničními posluchači?
Velmi ráda představuji skladbu „Šinmusume Dódžódži„, která je založena na japonské legendě a vypráví o vášnivé lásce mezi dívkou Kiyohime a mnichem Anchin. Tento příběh, který se proměňuje v hluboké emoce, je univerzální a celosvětově pochopitelný.
Jaké poselství byste chtěla předat posluchačům v Praze, kteří se s vaší hudbou setkávají poprvé?
Doporučila bych posluchačům, aby se zaměřili na jemnost melodií a emoční hloubku, kterou hudba přináší. V tradiční japonské hudbě každý tón a pauza mezi tóny má svůj význam a může vyvolat silné emocionální reakce. Nástroje nejen doprovázejí zpěv, ale také se prolínají jako rozhovor.
Nedávno jste vystoupila na koncertě v Praze nazvaném „Silent Waves of Untold Passions“. Co tento koncert znamená pro vás osobně a co jste chtěla předat českému publiku?
Koncert „Silent Waves of Untold Passions„ pro mě představuje velmi speciální zážitek. Byl to již druhý ročník tohoto koncertu a jsem nesmírně vděčná za možnost opět zde vystoupit. Doufám, že české publikum si postupně zamiluje a hlouběji porozumí světu japonské hudby.



Jak probíhala spolupráce s ostatními umělci během vašich vystoupení v Praze?
Spolupráce s ostatními umělci byla přirozená a obohacující. Přípravy na koncerty byly pečlivé a zaměřené na dokonalé sladění hudby a tance, což je tradiční součástí japonských vystoupení.
Můžete nám prozradit více o vašem plánovaném dalším koncertu v Praze? Kdy se bude konat a na co se může publikum těšit?
Další koncert v Praze plánujeme na červen 2026, kdy oslavíme 30. výročí partnerství mezi Kjótem a Prahou. Chystáme velkolepou akci, která bude zahrnovat nejen hudbu a tanec, ale možná představíme i tradiční japonské kimono a divadlo nó. Doufáme, že tato událost nabídne publiku bohatý zážitek plný estetiky, spirituality a fascinujících příběhů z japonské kultury.
Jak se vám líbilo v Praze a co vás na tomto městě zaujalo?
Praha je pro mě mimořádně inspirativní město plné historie a kultury. Akustika starých kamenných síní, které byly postaveny před stovkami let, je úžasná a dokonale doplňuje zvuky našich tradičních nástrojů. Praha je také místem, kde má moje přítelkyně, se kterou se znám přes 20 let a je zároveň členkou Asociace klasického japonského umění (ACJA), Markéta Reiter Fujita, svou koto školu wabunka.cz. Podporuji ji v jejím úsilí přinést laskavý a jemný zvuk koto obyvatelům tohoto města, které se vyznačuje laskavou atmosférou, a ráda bych s ní i nadále spolupracovala.

Hudba jistě zabere většinu vašeho času, ale co jiného vám přináší radost ve vašem životě?
Kromě hudby mě velmi baví vaření, zejména příprava snídaní bez přídavných látek a bez lepku. Je to pro mě způsob, jak si odpočinout a zároveň je to každodenní malý rituál, který mi dodává energii. Jsem vděčná za život, který mám, a ráda začínám každý den dobrým a zdravým jídlem, což mi přináší další radost. Děkuji vám za pozornost a těším se na další možnosti sdílet s vámi kouzlo tradiční japonské hudby.
gnews.cz – RoZ
FOTO – z koncertu „Silent Waves of Untold Passions“ v Novoměstské radinici dnes 6. 4. 2025 (Fineart Photos /Petr Borovička)