V současné době připravuje k tisku nakladatelství OLYMPOS jedinečnou publikaci, lépe řečeno malou encyklopedii hraných i pozapomenutých skladatelů tzv. české hudební školy především osmnáctého století. Knihu jistě ocení především milovníci vážné hudby, kterým nestačí pouhý poslech, ale chtějí o dané skladbě vědět více. Též bude jistě vítanou pomůckou žáků při hudebním studiu a vyučujícím na všech stupních lidových školách umění až po konzervatoř. Motto: Být ředitelem kůru obnášelo znát hudbu a zpěv, hrát na varhany, vést kostelní sbor, pro chrám skládat hudbu a současně i vyučovat.

Cestování dějinami naší hudby

V představované knize se čtenář ponoří do minulosti o pár století dříve. Do doby, kdy skladatelství patřilo k povinnostem venkovských učitelů i místních varhaníků. Autorský kolektiv Taťana Březinová, Vanda Březinová-Kadeřábková a Mikuláš Černý nám představují jejich osudy, tvorbu i místa, odkud pocházeli a kam se za nimi dnes můžeme jako zvídaví výletníci v rámci tzv. poznávací turistiky s knihou v ruce vypravit.

Novinářka a spisovatelka Březinová je absolventka Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy. Napsala řadu knih literatury faktu, naučné literatury, hlavně však prózy. Z románů alespoň jmenujme Velká cesta seniorů, Příběhy domu a Pod kobercem. Z oblasti literatury faktu napsala se svým synem Mikulášem Černým Návrat zmizelého letce aneb Pátrání po dramatickém osudu českého polárníka Jana Březiny

Obsah činí 237 hesel!

Seznámení se s krátkými medailony českých dosud hraných i pozapomenutých skladatelů nám pomůže pochopit význam tzv. české hudební školy. Ač ze světových, co do rozlohy, hudebních oblast nejmenší (ve srovnání s německo-rakouskou, italskou, francouzskou, ruskou i anglickou) klasické hudbě věnovala mnoho osobností a silně je formovala. Čtenáři jistě ocení i dobové ilustrace k řadě jmen, zejména pak je možné poslechnout si vybrané skladby, neboť většinu kapitol doprovází QR kódy, odkazující na nahrávky spojené s textem.

Skladatelé předsmetanovské doby

Publikace Konzervatoř Evropy se tedy věnuje tématu českých hudebních skladatelů zejména 18. století. Naše země dala světu desítky a desítky skvělých umělců. Mnozí z nichž se proslavili i za hranicemi, kde spočinuly jejich ostatky, a nová vlast některé přijala do té míry, že jsou považováni za příslušníky tamních národů. Je až s podivem, kolik je to jmen, a právě proto se kdysi říkávalo „co Čech, to muzikant“.

Kniha autorského kolektivu představuje přes dvě stovky jmen, mnohá z nich jsou zpracovaná v samostatné medailonky s portréty českých a moravských mistrů. Doplňuje je však i několik osobností cizího původu, které však alespoň po nějaký čas žily a tvořily u nás. Skladatelé jsou řazeni abecedně, protože jiný klíč by se těžko hledal. Řada osobností nemá vlastní kapitolu, ale zmíněni jsou v odstavcích tam, kde se jejich tvůrčí pouť protíná s osudy hudebníků, kterým je věnován vlastní medailon. Některé skladatele autoři sdružili do společné kapitoly na základě významného spojujícího rysu.

Například skladatelé-emigranty, ženy-skladatelky, nebo hudebníky v kněžském či mnišském rouše. Ze základního rámce skladatel/portrét vybočuje několik reportážních kapitol z míst spojených s více osobnostmi, která se stala důležitými středisky hudebního života, přesahujícího svým významem hranice země. Kniha je uzavřena několika statěmi, věnovanými fenoménu varhan a dalším nástrojům, závěr patří informacím o důležitých centrech hudebního vzdělávání i tehdejším institucím, kde se hudba provozovala.

Největší službu umění vykonaly varhany v době hudebního baroka, ale jejich hlas neztratil své kouzlo ani dnes

Zdařilá spolupráce

Jak říká spisovatelka Taťana Březinová, autorka nápadu vzniku této malé hudební encyklopedie, ke spolupráci na náročném bádání a pátrání po téměř třech stovkách polozapomenutých skladatelů přizvala dceru Vandu, absolventku Konzervatoře a zpěvačku - sopranistku i učitelku na hudebních školách a syna redaktora a publicistu Mikuláše Černého. Ten matku doplňuje:
„Někteří skladatelé oněch dob jsou již prakticky zapomenutí a jejich skladby se nehrají. O některých panuje pouze malé povědomí. Přesto bychom si je měli připomínat, i když víme, že nepatří k hlavním kulturním tématům dneška. Ale možná i právě proto…“

Ivan Černý