Když Spojené státy, Mexiko a Kanada v roce 2026 otevřou světu své brány pro vůbec první trojnárodní mistrovství světa ve fotbale FIFA, nebudou hostit jen největší sportovní událost v dějinách – s účastí 48 národů, mezi nimi devíti afrických týmů – ale také mimořádnou zkoušku diplomacie, jednoty a globální spolupráce.
Turnaj přichází v době, kdy je americká zahraniční politika často vnímána jako nestálá a její ekonomický postoj někdy nepřátelský k samotným principům multilateralismu, které dříve prosazovala. Paradoxně však právě sport, a zejména fotbal, může být sjednocující silou, která dokáže obnovit důvěru, posílit solidaritu a překlenout propasti.
Turnaj bez hranic
Mistrovství světa 2026 bude logistickým i diplomatickým mistrovským dílem. Zápasy se odehrají v 16 městech tří zemí – od Vancouveru v Kanadě po Mexico City a až po Miami ve Spojených státech. Takto rozsáhlé území si vyžádá dosud nevídanou přeshraniční koordinaci – v dopravě, bezpečnosti, ekologii i kulturní výměně. Zároveň prověří politickou vyspělost a spolupráci tří sousedů, jejichž vztahy byly v posledních letech poznamenány spory o obchod, migraci a klimatické závazky.
Fotbal však nabízí to, co politika nedokáže: společný jazyk emocí. V burácení stadionů plných fanoušků z celého světa se umělé linie politických rozdělení rozplývají. „United“ – tedy „sjednocené“ – ve jménech Spojených států, Mexika a Kanady tak na pár týdnů získá hlubší význam: bude symbolem lidí, nikoli politiky.
Africká vlna: kontinentální sen
Účast Afriky na turnaji 2026 bude historická. Poprvé se kvalifikovalo devět afrických zemí – Maroko, Tunisko, Egypt, Alžírsko, Ghana, Senegal, Jihoafrická republika, Kapverdy a Pobřeží slonoviny. Toto rozšíření z pěti na devět míst představuje uznání rostoucí síly a vlivu Afriky ve světě fotbalu.
Návrat Jihoafrické republiky na světovou scénu – poprvé od roku 2010, kdy sama hostila šampionát – znovu oživuje ducha Ubuntu, který tehdejší nezapomenutelný turnaj definoval. Kvalifikace Kapverd je naopak pohádkovým příběhem – jde o zemi s pouhým půl milionem obyvatel, druhou nejmenší, která se kdy na mistrovství dostala (po Islandu). Maroko, které v roce 2022 jako první africký tým v historii postoupilo do semifinále, ponese i tentokrát naděje celého kontinentu – s kombinací kreativity, disciplíny a odhodlání.
Předseda Komise Africké unie, Jeho Excelence Mahmoud Ali Youssouf, to vystihl přesně: „Tyto týmy nesou naděje více než miliardy Afričanů. Jejich úspěch dokazuje rostoucí jednotu, dovednost a sebevědomí Afriky.“
Tato společná africká cesta představuje víc než jen sport – je to forma měkké síly, projev hrdosti a sebevědomé přítomnosti v globálním příběhu, který bývá často vychýlen ve prospěch Západu.
Spojené státy: zrcadlo rozporů
Jako hlavní hostitelská země čelí Spojené státy ironické výzvě. V době, kdy budou svět zvát ve jménu přátelství, se samy potýkají s hlubokým vnitřním rozdělením a nepředvídatelnou zahraniční politikou, která napjala vztahy napříč kontinenty.
Od karibského napětí s Venezuelou a rostoucí militarizace domácích záležitostí, přes obchodní spory s Čínou až po kolísající přístup ke klimatickým dohodám – důvěryhodnost Washingtonu jako globálního lídra je často zpochybňována. Mistrovství světa však představuje příležitost znovu projevit vůdčí roli – nikoli prostřednictvím dominance či ideologie, ale skrze pohostinnost, inkluzivitu a kulturní diplomacii.
Fotbalová diplomacie může dokázat to, co ta tradiční nedokázala: znovu propojit Ameriku se světem na lidské úrovni. Není od věci připomenout, že sport v minulosti opakovaně překonal politiku – od „pingpongové diplomacie“, která v 70. letech prolomila ledy mezi USA a Čínou, až po mistrovství světa v ragby v Jižní Africe v roce 1995, které symbolizovalo smíření po apartheidu.
V době, kdy je svět stále víc rozdělen geopolitickými soupeřeními a ekonomickým nátlakem, by poselství fotbalového fair play mohlo nabídnout model jiného druhu mezinárodního řádu.
Trojnárodní aliance: zkouška severoamerické solidarity
Spolupráce mezi Kanadou, Mexikem a Spojenými státy je sama o sobě symbolickým experimentem „fotbalového multilateralismu“. Tři země, spojené geografií, ale rozdělené politickou ideologií, budou muset projevit úroveň partnerství a důvěry, jaká se v mezinárodních vztazích vidí jen zřídka.
Jejich úspěch při společném hostování může předefinovat regionální spolupráci v rámci dohody USMCA (United States–Mexico–Canada Agreement) – rozšířit její význam nad rámec obchodu i na kulturu, udržitelnost a společenskou soudržnost. Severní Amerika bude navíc pod drobnohledem, pokud jde o zvládání environmentálních a sociálních výzev – od emisí uhlíku po lidská práva.
Pokud se tento projekt podaří, může inspirovat nové modely mezinárodní spolupráce – takové, kde soutěž rodí přátelství a kde hranice nejsou překážkami, ale mosty.
Krásná hra jako svědomí světa
Fotbal – často nazývaný „krásnou hrou“ – zrcadlí příběh lidstva: jeho boje, ambice i naděje. Mistrovství světa 2026, které přichází uprostřed klimatických obav, migračních krizí a politických otřesů, bude plátnem pro obnovu.
Pro globální Jih, zejména Afriku, to bude příležitost ukázat kreativitu, odolnost a jednotu, které kontinent definují. Pro globální Sever to bude chvíle znovuobjevit pokoru, otevřenost a empatii.
Chvíle znovu si představit světový fotbal
Pokud se trojice hostitelských zemí dokáže povznést nad politické rozpory a pokud duch jednoty zvítězí nad rozdělením, může být tento šampionát zapsán nejen jako největší v dějinách, ale i jako nejpřelomovější.
Pro Afriku to může být chvíle, kdy se konečně naplní její dávno odkládaný sen o světové fotbalové slávě.
Pro Ameriku to může být lekce kolektivního vedení. A pro svět připomínka, že to, co nás spojuje, je nekonečně silnější než to, co nás rozděluje.
Kirtan Bhana, TDS
Thediplomaticsociety/gnews.cz – GH
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German