l’Humanité – Google a Apple náhle vymazaly 8. březen ze svých kalendářů. Ale ve více než stovce měst ve Francii se zúčastnilo 250 000 demonstrantů, aby si toto mezinárodní setkání připomněli a mobilizovali a bojovali za práva žen. Provokace identitních skupin Nemesis a Nous vivrons, které zakázala demonstrovat asi padesátka feministických sdružení pořádajících akci, se nepodařilo zkazit pařížské oslavy. Průvod byl radostný, slavnostní a plný písní od republiky k národu. „To jsme dali prefektuře jasně najevo: nechceme rasistickou, xenofobní a antisemitskou identitní skupinu,“ vysvětluje Myriam Lebkiri z CGT. Jejich politický diskurz není slučitelný s demonstrací. Přicházejí, aby vyvolali rozruch a umlčeli naše militantní požadavky.
„Zastavte extrémní pravici, reakční pravici, vládu a její liberální a autoritativní politiku! “ volala zejména kolektivní Feministická stávka, která mobilizaci iniciovala. „Poprvé, 7. března, vláda chtěla zakázat noční feministický pochod,“ reagovala naštvaně Youlie Yamamoto z Attacu a vůdčí postava Rosies. Jde o historické prvenství v kontextu vzestupu extrémní pravice, což je významný politický signál. Tváří v tvář klubu Trump-Zuckerberg-Musk „Bro“ jsou ženy ve Spojených státech stále v první linii. Feministický odpor je organizován proti maskulinistické, virilně-fašistické internacionále. Ve Francii je navzdory skandálu Bétharram stále premiérem François Bayrou. Otázka práv dětí je zásadní a vždy byla hájena feministickými sdruženími. Macronovo pětileté období , které mělo být příkladné, rozhodně není . Tato moc ztělesňuje patriarchát v celé jeho nádheře. V pátek 7. března večer správní soud definitivně pozastavil zákaz prefektury těsně před nočním feministickým shromážděním.
62 % lidí vyplácených minimální mzdou jsou ženy
Generální sekretářka CGT Sophie Binet, posazená na korbě náklaďáku, ještě před zahájením demonstrace připomněla davu, že „existují peníze, stejné platy odhadované na 6 miliard eur, které by mohly nakrmit penzijní fond.“ Stále se neřeší mzdové nerovnosti, i když 62 % lidí vyplácených minimální mzdou jsou ženy, řekla zástupkyně odborů své sousedce. Auriane Bertrand má na sobě černé tričko s nápisem „venkovské ženy všude“. Mladá žena, která se obvykle zabývá zahradnictvím na trhu, může letos předvést, protože už nemá žádnou půdu. „Hledám pozemek, není to snadné. S rolnickou konfederací se snažíme sblížit ženy a prosadit své místo v zemědělském světě.“ Farmářka se účastnila farmářských workshopů, aby se dozvěděla o elektřině a tesařství, aby „vyráběla nástroje ve svém měřítku a ergonomičtější“, které zohledňují její velikost. „To, co děláme každý den na poli, je feministické, je to náš způsob politického vyjádření.“
Mexický umělec Vivir Quintana „Cancion sin miedo“
Impozantní socha Republiky byla pokryta fialovou košilí odsuzující ekocidu a vraždu žen jako důsledky patriarchátu. Několik latinskoamerických aktivistů společně zpívá Cancion sin miedo (Píseň beze strachu) od mexické umělkyně Vivir Quintana, která se stala celosvětovou hymnou proti vraždám žen. Po třech hodinách mohou do průvodu konečně vstoupit poslední průvody, které dupaly. Za nimi se CRS tlačí kupředu a staví hradbu, protože kolektiv Nemesis se nevzdal vnucování své přítomnosti, navzdory veřejným nepokojům, které riskuje, že způsobí. O něco dál se sjeli motorkáři Brav-M. Je to poprvé, co se objevily poblíž feministické demonstrace. Tváří v tvář jim jsou připraveni zasáhnout i pouliční zdravotníci. Na druhém konci demonstrace dorazí fialová vlna k národu.
humanite.fr / gnews.cz-jav