„Na začátku zápasu jsem měl informace z domova, kolik kde je lidí. Tak my jim děkujem, že nám drželi palce, že to asi k něčemu bylo platný a snad někdy zase budeme hrdí na to, že jsme Češi a že to nebude jenom kvůli hokeji,“ řekl Ivan Hlinka po zisku zlatých medailí na OH v Naganu 1998.
V Litvínově je datum 26. ledna 1950 zapsáno zlatým písmem. A nejen tam – jde o jeden z nejdůležitějších dnů v rámci hokejové historie Československa a později i České republiky. V Mostě se totiž narodil Ivan Hlinka, jedna z největších legend našeho hokeje. Fantastický hráč i fantastický trenér, který by se možná podílel na dalších úspěších, kdyby…
Kdyby se 16. srpna 2004 na silnici I/6 mezi Karlovými Vary a Olšovými Vraty nepotkal s nákladním vozem. Ale to je spekulace a hlavně přeskočení skoro 20 000 dní.
Dvacetiletý kapitán
S hokejem začínal v šesti letech v Litvínově. Již v 16 letech se začal prosazovat do prvoligového týmu. Debut si odbyl 14. prosince 1966 proti Pardubicím a ve 14 zápasech dal čtyři branky. Ve své druhé sezoně už začal zářit naplno. V 18 letech zakončil ročník 1967/68 s 15 góly na kontě, byl tak třetím nejlepším střelcem Litvínova.
Ve své třetí sezoně dal 21 branek, a coby devatenáctiletý mladík se poprvé ukázal v reprezentaci Československa. Čtvrtá sezona (1970/71) pro něho však byla zlomová. Ve 20 letech se stal kapitánem Litvínova a poprvé se stal nejlepším střelcem klubu, kterým od tohoto ročníku byl každou sezonu až do roku 1978.
V rámci nejvyšší československé soutěže zažil z individuálního hlediska nejlepší ročník v sezoně 1974/75. Ve 44 duelech dal 36 branek a celkově ovládl bodování soutěže. Nasbíral neskutečných 78 bodů a byl i nejlepší nahrávač v československé lize. Chemiky vytáhl poprvé na místo v první polovině tabulky – dokonce dva body za bronzové jihlavské vojáky.
I v dalších sezonách sbíral Hlinka body jak na běžícím pásu, ale týmu se tolik nedařilo. Až přišla historická sezona 1977/1978, téměř vždy vyprodaný litvínovský stadion přihlížel nejen první dvouciferné výhře v nejvyšší soutěži (10:0 nad Košicemi), ale i zisku prvních litvínovských stříbrných medailí v přímém souboji v posledním kole s třetí pražskou Spartou. Čtvrtý titul v řadě si tenkrát připsal tým Poldi SONP Kladno. Hlinka těsně přišel o „královskou“ korunu se ziskem 75 kanadských bodů (32+39) za 43 odehraných zápasů. Lepší byl jen kladenský Milan Nový (40+35).
V roce 1978 vyhrál Zlatou hokejku – prestižní anketu oceňující nejlepšího československého, resp. českého hokejistu roku. Rok předtím byl druhý jako vůbec první litvínovský hráč mezi první trojicí. Jeho „dvojče“ Bubla má dva bronzy z roků 1978 a 1979.
V Litvínově odehrál se „zelenou“ pauzou v Dukle Trenčín 15 sezón, v té poslední tým trénoval František Dům.
Přes NHL a Švýcarsko zpět do Litvínova
Pak se spoluhráčem Jiřím Bublou, který je o den mladší, stali prvními litvínovskými hráči v NHL. Hlinka 6. října 1981 debutoval v dresu Vancouver Canucks proti Colorado Rockies. O dva dny později poprvé nahrál na gól proti Calgary Flames a hned další den první gól dal sám – brankáři Andy Moogovi z Edmonton Oilers. V první sezóně to dotáhl jako první Čechoslovák do finále Stanleyova poháru. Ale byl hračička a tvrdá NHL mu nevyhovovala, na rozdíl od Bubly, který si dovolil bodyčekem třeba i na velkou hvězdu, jakou byl Wayne Gretzky…
Během dvou let v zámoří si rodák z Mostu udělal skvělou vizitku. Odehrál 137 zápasů a nasbíral 123 bodů (42+81), v dalších 16 zápasech v play-off si připsal 13 bodů za tři góly a 10 asistencí. Kvůli zdravotním potížím se zády se nicméně musel vrátit do Evropy. Kariéru dohrál ve švýcarském týmu EV Zug, který trénoval – František Dům. Za dva roky zde v 80 zápasech dal 76 gólů a na 86 nahrál.
Pak se vrátil do Litvínova, ale do role asistenta hlavního trenéra, kterým byl – František Dům. V září 1985 spolu stáli poprvé na střídačce proti Dukle Trenčín. Sezonu 1985/1986 měli Severočeši báječnou. Po základní části skončili druzí, ve městě se hovořilo o titulu. Skvělý mančaft spoléhal hlavně na ofenzivu. Vladimír Růžička byl nejlepším střelcem ligy, zdatně mu sekundovali Petr Rosol, Vladimír Jeřábek, Jindřich Kokrment, Miloš Tarant, Josef Chabroň nebo Vladimír Kýhos. Obranu tvrdili František Procházka, Arnold Kadlec nebo Jordan Karagavrilidis. Ve čtvrtfinále chemici smetli Škodu Plzeň ve třech zápasech, v semifinále je ale vyřadila v prodloužení rozhodujícího duelu Dukla Jihlava. Konečná čtvrtá pozice byla nakonec zklamáním, do další sezony se ale pod Krušnými horami hledělo s velkým očekáváním.
Mladší, uvolněte místo starším
Litvínov však byl na podzim 1986 ve velké depresi, po šestnácti kolech měl na svém kontě jen šest bodů (za vítězství tehdy ještě byly jen dva body), základní část skončil s čtyřbodovým mankem na předposlední Trenčín, na osmé místo, které držely České Budějovice a které zaručovalo postup do play-off, byla ztráta dokonce desetibodová.
Mnohé týmy by měnily trenéry, ale v Litvínově se stala jiná věc – 11. ledna naskočil do 3. kola nadstavbové části do hry – Hlinka. S netradičním číslem 9, které však bylo pro veterána příznačné, vždyť devítku v NHL nosil Gordie Howe, symbol hokejové dlouhověkosti. A aby toho nebylo málo, stalo se to na ledě Trenčína pod hradem Matúše Čáka, kde to Hlinka znal. Při své obnovené premiéře nahrál na gól, který přispěl k remíze 2:2. Litvínov přítomnost legendy neskutečně zvedl, v prvních osmi zápasech si připsal šest výher a dvě remízy. V nadstavbové části byl nejlepším týmem soutěže, ale do play-off nepostoupil. Následný boj ve skupině o udržení nebyl z pohledu žluto-černých nikterak dramatický, záchranu slavili už dvě kola před koncem sezony. Hlinka celkem odehrál 19 zápasů a získal 23 bodů (5+18).
Tehdy Hlinka svůj tým v lize zachránil, ale jiný „veterán“ svůj tým do první ligy vrátil. Pan Střelec Milan Nový po třicítce působil ve Washingtonu, Curychu a Vídni, než znovu zavítal do Kladna, jež se v sezoně 1986/87 dralo z druhé nejvyšší soutěže. Nový k průlomu přispěl 35 brankami a 40 asistencemi ve 43 zápasech. Na výtečné úrovni se udržel ještě dva roky, v kabině se stihl potkat třeba i s Jaromírem Jágrem.
Tehdy v hokeji asi platilo to, co se píše v prostředcích hromadné dopravy…
Co turnaj, to medaile
V dresu se lvíčkem na prsou šel od úspěchu k úspěchu. Debutoval ve svých 19 letech a než s reprezentačním hokejem skončil, posbíral neskutečných 14 medailí!
Zúčastnil se hned 11 mistrovství světa a z každého si odvážel domů medaili. Tři zlaté (1972, 1976 a 1977), pět stříbrných (1971, 1974, 1975, 1978 a 1979) a tři bronzové (1970, 1973 a 1981). Dvakrát byl i na zimních olympijských hrách a rovněž nejel domů bez medaile. V roce 1972 vezl z japonského Sappora bronz, o čtyři roky později domů přivezl stříbro z Innsbrucku.
A další reprezentační medaili získal v rámci Kanadského poháru, který se konal v roce 1976. S týmem Československa dokráčel až do finále, kde však naši podlehli ve finále Kanadě 5:4 po prodloužení.
V letech 1977 až 1980 byl Ivan Hlinka kapitánem reprezentace. V dresu Československa celkově odehrál 256 zápasů a nastřílel až neskutečných 132 gólů.
Litvínovské stříbro i jako trenér
Už byla lehce nakousnuta Hlinkova další životní štace – dva roky v Litvínově jako asistent, pak jako trenér. Krátkou epizodkou zažil na podzim 1989 v západoněmeckém Freiburgu. Nebyla to ale zrovna povedená štace. Freiburg schytával debakly, po dvanácti kolech měl pouhé dva body. Když 5. listopadu prohrál 3:15 v Rosenheimu, kouč se s vedením shodl, že dál to nemá smysl. Vrátil se do Litvínova a dostal ho do semifinále. V daném ročníku vynikl talentovaný Robert Reichel, který nasázel 48 gólů a po sezoně se stěhoval do zámoří.
V roce 1991 se Litvínov dostal dokonce do finále play-off, jenže tam padl s Duklou Jihlava, která tehdy získala svůj poslední titul. Tým byl poskládán z hráčů, kteří se později stali legendami či minimálně ikonami – Robert Lang, Martin Ručinský, Josef Beránek či Jan Čaloun.
Doba bronzová a pak…
Koučem reprezentace se Ivan Hlinka stal ještě v roce 1991 a v následujícím roce ještě s týmem Československa dokázal získat bronzové medaile na domácím mistrovství světa, které se konalo v Praze a Bratislavě. V roce 1992 však dovedl Československo také k medaili na zimních olympijských hrách, které se konaly ve Francii, a opět se jednalo o bronz.
Po rozdělení pak získal bronz se samostatným týmem České republiky na mistrovství světa v roce 1993, nicméně další rok byl v té době nejhorší v naší tehdejší historii. Na mistrovství světa skončila naše reprezentace až sedmá, na olympiádě v Norsku pátá. Právě po tomto neúspěchu Hlinka v roli trenéra reprezentace poprvé skončil.
Následně se stal rodák z Mostu generálním manažerem Litvínova a také se dostal do čela vedení hokejového svazu. Po třech letech se však k reprezentaci opět vrátil a zřejmě sám netušil, že zažije zřejmě největší úspěch své kariéry.
V roce 1997 na mistrovství světa ve Finsku sice Česká republika získala „pouze“ bronz.
…pak zlaté Nagano
Rok 1998 se stal pohádkovým a zapsal se do dějin celého státu jako jeden z nejvýznamnějších. Tým, který byl z jedné třetiny tvořen odchovanci Litvínova, dokázal pod Ivanem Hlinkou dojít až pro zlaté medaile na ZOH v Naganu! Byl to velký úspěch hlavně pro litvínovské fanoušky – tým trénovala litvínovská ikona Ivan Hlinka, v reprezentačním dresu slavili Vladimír Růžička, Robert Reichel, Josef Beránek mladší, Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Petr Svoboda, Robert Lang a Jan Čaloun.
Na mistrovství světa konané ve stejném roce pak sice Česká republika opět skončila bronzová, nicméně v roce 1999 jsme se stali mistry světa a započali jsme tak úspěšnou cestu za zlatým hattrickem! Hlinka se stal prvním člověkem v naší hokejové historii, který zlato získal jako hráč i jako trenér. V daném roce byl rovněž Ivan Hlinka oceněn prezidentem Václavem Havlem, který legendě nejen litvínovského hokeje udělil Medaili za zásluhy III. stupně.
Tím však ještě nic nekončilo. V únoru 2000 se mostecký rodák rozloučil s reprezentací a na konci sezony se stěhoval podruhé v životě do zámoří, tentokráte však v roli trenéra. Do role hlavního kouče si jej vybral Pittsburgh Penguins, kde měl pod svým velením mnoho hráčů z České republiky. Mezi ně patřili Jaromír Jágr, Robert Lang, Martin Straka, Jan Hrdina, Josef Beránek, Jiří Šlégr, Roman Šimíček, Michal Rozsíval, František Kučera, Josef Melichar či Milan Kraft.
Hlavním koučem byl jmenován od nové sezony, ale po třech měsících přišla nečekaná změna. Z majitele klubu Maria Lemieuxe se stal útočník Mario Lemieux. Věc, s jakou se žádný trenér v historii NHL nemusel potýkat. A první sezonu si vůbec nevedl zle. Dovedl tým do finále východní konference, což byl nejlepší výsledek za dlouhé roky. Nicméně před druhou sezonou se klub zbavil Jaromíra Jágra, což Hlinkův celek oslabilo a týmu z Pensylvánie se nedařilo. I kvůli tomu byl Hlinka v průběhu sezony propuštěn. Je dosud posledním evropským trenérem v NHL.
V letech 2001 až 2002 působil Hlinka v roli generálního manažera reprezentace České republiky. Po olympiádě v Salt Lake City se však přesunul do role trenéra v ruském Omsku. A v roce 2002 se dočkal uznávaný hokejový stratég dalšího uznání. Byl totiž uveden do Síně slávy IIHF. O dva roky později byl zvolen Hokejovou legendou České republiky a v anketě o nejlepšího domácího hokejistu století skončil pátý.
V roce 2004 je také naposledy jmenován do role hlavního trenéra naší reprezentace. V květnu podepsal smlouvu na tři roky. Nicméně nestihl ani první reprezentační akci se svým týmem, neboť v srpnu tragicky zahynul na následky autonehody. Jednalo se o obrovskou tragédii a v celé České republice jakoby se zastavil čas. Náš malý stát navždy ztratil svého hrdinu, který se však navždy zapsal do historie.
Téhož roku po něm byl pojmenován litvínovský zimní stadion.
Jeho jméno – „Hlinka-Gretzky Cup“ nese jeden z nejkvalitnějších mládežnických turnajů současnosti.
Ivan Hlinka měl navíc obrovské charisma. Zdálo se, jako by byl vyvolený. Uměl se smát, byl však také přísný. Jednal férově a nikdy se s hráči nebratříčkoval. Své svěřence si uměl získat tak, aby jej následovali a šli za ním. Dokázal tým stmelit, aby táhl za jeden provaz. Uměl být neuvěřitelně lidský. A když něco nevyšlo? „Hlavně se z toho nepos*at,“ pravil by.
Wikipedia, Facebook, hcvl.cz/ gnews.cz – RoZ
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
German 
Russian