Nový týden začal v Evropě v červených číslech. Co může, to padá. Nicméně to je jen Evropa. Ve zbytku světa tak mizerná nálada nevládne. Co se tedy v Evropě stalo: Vlastně nic moc. Chybí ale to základní – chybí dobrá nálada, které zase chybí nějaké dobré zprávy.
Naopak Číňané si dnešek vyhodnotili tak, že mají k dispozici nějaké dobré zprávy, ze kterých by mohli navařit nějakou dobrou náladu a nějaký ten růst finančních trhů. Rozhodli se za dobrou zprávu považovat fakt, že čínská centrální banka dnes snížila některé signální úrokové sazby z úvěrů o čtvrt procentního bodu. Učinila tak poté, co minulý měsíc v rámci balíčku stimulačních opatření na oživení ekonomiky snížila už jiné úrokové sazby. (V Číně je struktura úrokových sazeb složitější než v Evropě.) Takže takzvaná jednoletá primární úvěrová sazba klesla na 3,1 procenta a pětiletá primární úvěrová sazba klesla na 3,6 procenta. V Číně to prozatím stačilo na to, aby finanční trh dostal vzpruhu. Jak dlouho mu to vydrží, těžko říci, protože když čínská centrální banka poprvé oznámila své podpůrné balíčky, způsobilo to ohromně prudké turbulence: spekulanti se nemohli rozhodnout, jestli mají nakupovat, nebo prodávat, a tak trh divoce kolísal nahoru a dolů.
Číně aspoň prozatím stačí nižší úroky, Evropa to ale vidí jinak. V tomto týdnu nás totiž čeká řada firemních výsledků. A ty v předešlých týdnech nedopadaly moc dobře. Navíc se to stále pere na Blízkém východě a také jsou na spadnutí americké prezidentské volby. Výsledkem je, že padají nejen evropské akcie, ale také evropské dluhopisy. Když se dva perou, třetí se směje. A kdo je ten třetí, když padají akcie i dluhopisy? Samozřejmě zlato jako alternativa cenných papírů a obecně klasických investic. Takže zlato dnes dosáhlo dalšího (!) historického maxima. Dneska se jeho cena dostává už nad 2735 dolarů za trojskou unci a podle všeho to zdaleka není konec jeho vítězného tažení.
Paradoxně zlatu hraje do karet vše, co jsme už zmínili: Nejen rostoucí válečné napětí kolem Izraele a okolních zemí, nejen propad cenných papírů v podobě dluhopisů a akcií, ale dokonce i čínské snižování úrokových sazeb. Čím jsou totiž úroky nižší, tím nižší výnos nesou fixně úročená aktiva jako dluhopisy, takže přestávají být konkurencí pro zlato, které úročené není. Úrokové sazby přitom snižují i americká a evropská centrální banka, tedy všechny hlavní ekonomické zóny světa.
Do karet hraje zlatu i americké prezidentské klání. Oba kandidáti totiž mají něco, co lze z pohledu finančníků považovat za riziko: Donald Trump má své obchodní ochranářství a cla. Kamala Harrisová zase má svou extrémně levicovou ideologii, která přináší zdanění bohatých a nejspíš i finančních transakcí. Ani jedno není pro peníze a investování dobré. Současně ale ani jedno nevadí zlatu.
Aktivem, kterému to všechno dohromady vadí, ale jsou zejména akcie. Velká investiční banka Goldman Sachs nyní přišla s poměrně revoluční analýzou (s jejímiž závěry ale souhlasím), kterou by málokdo čekal od korporace, která se živí i obchodem s akciemi. Goldman Sachs si totiž touto analýzou dělá doslova antireklamu. Vyplývá z ní, že v dalších 10 až 20 letech by postupně měla výrazně klesat návratnost investic do akcií. To by se mohlo stát jedním ze dvou možných způsobů, a nejspíš jejich kombinací: Buď by citelně klesaly dividendy, nebo by citelně poklesly ceny evropsko-amerických akcií. Hlavním důvodem, který sice není v analýze takto pojmenován, ale který monetární ekonom cítí v pozadí, je splasknutí mnoho let nafukované takzvané monetární iluze.
Markéta Šichtařová
Eurodeník 21. 10. 2024 Next Finamce s.r.o. Nextfinance.cz
Formulario AUDIO aquí
FOTO ILUSTRATIVA - pixabay
Spanish 
Czech 
English 
French 
Italian