„Vodní doktor“ Vincenz PRIESSNITZ, zakladatel prvních vodoléčebných lázní světa, byl v první polovině 19. století známý tak, že mu byl doručen i dopis z Jižní Ameriky, kde na obálce stálo: Vincenz Priessnitz – Evropa. Do lázní, které vybudoval v Jeseníkách takřka z ničeho, se přijížděla léčit společenská smetánka i celebrity nejednoho císařského dvora z celé Evropy i ze zámoří, léčil se u něj například i Nikolaj Vasiljevič Gogol. O Priessnitzově životě a díle bylo napsáno přes 400 knih, převážná část v němčině.
Přestože neměl žádné lékařské vzdělání, dokázal tisícům pacientů pomoci ke zdraví čistě přírodními prostředky. Priessnitzovy léčebné metody jsou v současnosti považovány za základ moderní hydroterapie a přírodního léčitelství, ve své době ale musel čelit lidské závisti, nařčení ze šarlatánství a dokonce skončil ve vězení. Nakonec došel uznání, získal zlatou občanskou medaili první třídy a jeho obklad známý jako „Priessnitzův“ je dnes zapsán jako národní kulturní dědictví. K dvoustému výročí jeho narození v roce 1999 zařadilo UNESCO toto datum do světového kulturního kalendáře.
Zakladatel světoznámých lázní se narodil před 225 lety, 4. října 1799. Na svět přišel jako nejmladší ze šesti dětí sedláka Jana Františka Priessnitze a jeho ženy Marie Terezie rozené Kappelové v malé osadě Gräfenberg (dnes Lázně Jeseník ) u Frývaldova, dnešního Jeseníku. Po oslepnutí otce a smrti staršího bratra Josefa – obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky – se tehdy dvanáctiletý Vincenz stal hospodářem na rodném statku a zdálo se, že jeho život je předurčený. Zvlášť když do školy chodil kvůli povinnostem v hospodářství jen zřídka. Nikdo mu však nemohl upřít přirozenou inteligenci, bystrý rozum, hloubavost a charisma výjimečné osobnosti, což se záhy projevilo. Pozorováním okolní přírody a přírodních jevů získával zkušenosti, které později začal využívat v léčitelství.
V jeho životě se potvrdilo rčení, že všechno zlé bývá pro něco dobré. Sám se dokázal vyléčit z těžkých úrazů, které mu přinesla práce v hospodářství: ve čtrnácti letech si při svážení dřeva přiskřípnul ruku, o dva roky později ho porazili splašení koně a přes hrudník mu přejel naložený povoz. Zatímco přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za smrtelná, a pokud by přece přežil, měl z něj být nadosmrti mrzák, Vincenz si prý vzpomněl na srnku, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí k jednomu z místních pramenů omývat zraněnou nohu až do úplného vyhojení – a tak ji napodobil. Zlomená žebra si narovnal o opěradlo židle, zafixoval je obkladem namočeným ve studené vodě, aplikoval si „priessnitzovy“ zábaly – a uzdravil se. Sousedé to považovali za zázrak, on sám tím získal neotřesitelnou víru v léčivou moc studené vody.
Ať už je příběh se srnkou pravdivý nebo ne, využívání pramenité vody, koupele, obklady a otužování se staly základem budoucí úspěšné léčby. Metody podivína, který změnil pohled na lidské zdraví, kupodivu účinkovaly i na ty, kteří nevěřili. Zpráva o jeho zázračném vyléčení se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů, později obyvatele Gräfenberku a okolí, časem i významné občany z Frývaldova a dokonce i z Vídně.
Když mu bylo třiadvacet, nechal přestavět svůj rodný dům ve zděnou budovu s patrem (první na Gräfenberku), v přízemí umístil necky, a tak založil první vodoléčebný ústav na světě. Samozřejmě nezůstalo u necek, během následujících let se Gräfenberk stal proslulým lázeňským střediskem, kam se jezdila léčit smetánka tehdejší monarchie. Mnozí nad Priessnitzem ohrnovali nos, protože byl samouk a neměl lékařské vzdělání, ale jeho metody dokázaly úspěšně vyléčit tisíce pacientů.
V roce 1828 se Priessnitz oženil se Sofií, dcerou starosty obce Česká Ves u Frývaldova. Ze šťastného manželství se narodilo postupně osm dcer, syn František brzy po narození zemřel. Vytouženého pokračovatele svého životního díla, syna Vincenze Pavla, se dočkal až v roce 1847. Roku 1929 na něj místní ranhojiči a frývaldovští lékaři podali stížnost a obvinili ho, že je šarlatán. Vadilo jim, že jako laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž přicházejí o živobytí. Soud ho zprostil viny, protože neléčil léky ani bylinami, ale pouze vodou.
V roce 1831 dostal od rakouské vlády povolení postavit a provozovat studenovodní sanatorium bez lékařského vzdělání, ale pod lékařským dohledem. Později císařská komise prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“ a vystavila mu povolení bez omezení. Oficiální lázně vznikly v roce 1837. V lázeňském domě zřídil velký bazén o průměru 10 metrů s fontánkou, ve kterém si mohli pacienti zaplavat. Roku 1838 byla postavena druhá budova s 18 místnostmi a sálem. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody. Do své smrti zde Priessnitz ošetřil kolem 36 tisíc pacientů.
O svých metodách vodoléčby nic nepublikoval, ale v roce 1847 nadiktoval své dceři Sofii „Vodní knihu rodiny Vincenze Priessnitze“ o 63 stranách, která je dodnes uložena v Ústavu dějin lékařství na vídeňské univerzitě. V roce 1880 nechal jeho zeť Hans Ripper zhotovit kopii pro Priessnitzův archiv.
V roce 1848 ho postihla mozková mrtvice a poté onemocnění jater a ledvin. Počátkem listopadu 1851 si přivodil nachlazení, které jeho oslabený organismus nepřekonal. Zemřel v Gräfenbergu 28. listopadu 1851 ve věku 52 let. Jeho žena Sofie ho přežila jen o tři roky. Oba jsou uloženi v rodinné kapli v Lázních Jeseník. Majetek, který po sobě Vincenz Priessnitz zanechal, se odhadoval na tři miliony zlatých. Protože jeho syn byl v době jeho smrti ještě dítě, vodoléčebné zařízení převzali jeho zeť, manžel dcery Sofie, a jeho přítel lékař Josef Schindler, vlastník vodoléčebného ústavu Potočná v Jizerských horách.
Na jeho počest dali jeho pacienti na mnoha místech v okolí lázní postavit často nákladné památníky, mnohdy doplněné o vodní prameny. Od roku 1836 do 40. let 20. století bylo postaveno na 88 pomníčků – jedná se o celosvětový unikát, kterému dali vzniknout zástupci 13 národností z celého světa.
Gnews.cz - Jana Černá
FOTO – atis.cz / de.wikipedia.org
Italian 
Czech 
English 
Spanish 
French