foto: geopolitika.ru – na snímku Pepe Escobara
MOSCA - Il 17 giugno si è tenuta a Mosca un'interessante conferenza su La Russia moderna e gli Stati turchi. Tuto konferenci pořádalo Euroasijské hnutí a zúčastnili se jí přední ruští i zahraniční odborníci na současnou euroasijskou i světovou geopolitiku.
Znovu si připomínáme že moderování a úvodního slova se ujal této vysoce oborné akademické konfrence světový geopolitický odborník a zástupce vedení Mezinárodního euroasijského hnutí Valery Mikhailovich Korovin, (jeho úvodní příspěvek je v první časti – odkaz pod článkem) dále pak geopolitik – Kamran Hasanov, esperto di geopolitica latinoamericana, presidente della Fondazione Fidel Castro, caporedattore del portale di geopolitica geoplitika.ru – Leonid Vladimirovich Savin, accademico e storico Leonid Vladimirovich Kuznetsov, esperto di geopolitica eurasiatica Dmitry Rodionov, Pepe Escobar novinář, odborník na geopolitiku, Alexandr Silantiev rovněž geopolitický odborník, Alexandr Igorevich Drogovoz, vicedirettore dell'Istituto di formazione internazionale dell'Università statale russa Kosygin, Vladimir Evseev, vedoucí oddělení ŠOS Institutu zemí SNS, doktor historie, Darja Saprynskaja vědecká pracovnice ISAA MSU, analytička Gorčakovovy nadace, Gagik Sergejevič Ohanjanian postgraduální student Fakulty globálních procesů Moskevské státní univerzity Lomonosova, Natalja Makejeva, Roman Blaško Direttore di Foreign News dalla Repubblica Ceca e altri ospiti.
Moderátor Valerij Korovin poděkoval za příspěvek a vynikající přehled aktivit našich západních opozičních sil, jejichž cílem je dezintegrace velkého prostoru Eurasie a ruské státnosti prostřednictvím politizace etnického faktoru a vlastně koupě vůdců co možná nejvíce politických hnutí tím, že jim nabídnete jakési obchodní projekty, tedy jejich finanční angažmá a další politizaci etnického faktoru s cílem rozbít velký euroasijský prostor na malé fragmenty, skrze které do něj můžete vstoupit, do tohoto velkého prostoru a především uplatnit v něm svůj vliv. To je zcela opačný přístup než ten, který po staletí uplatňuje Rusko, a zde dochází k záměrné záměně konceptu impéria řekl Korovin a dodal že víme, že tento koncept má svou pozemní a námořní kvalitu.
Mořská civilizace versus kontinentální civilizace
„Mořská civilizace se prostě zmocňuje a dobývá všemy prostředky teritoria a dělá z nich kolonie za účelem jejich vykořisťování, a to je to, co od nich kolonie nepotřebují, potřebují osvobození, aby nebyly ekonomicky vysávány. Kontinentální říše, jak víme, se usazují na jednom místě, vybuduje centrum a to zase svou periferii, to je úplně jiný přístup, ale zároveň západní nevládní organizace vnucují turkickým národům myšlenku, že je Rusko kolonizovalo a vykořisťovalo, to znamená, že na Rusku kladou své přístupy, zatímco Rusko provádí integraci na úrovni kulturní a civilizační, to znamená, že provádí interakci s turkickým světem na úrovni symbolické výměny a kulturní výměny.“
Leonid Kuzněcov: Civilizace se rozpadla na tři modely, Číny, Hunů a Ašínů v Altaji
Dále Korovin požádal o slovo akademika a historika Leonida Vladimiroviče Kuzněcova. Kuzněcov aby udělal malý historický exkurz, i přes varování moderátora. Kuzněcov začal že samotná Altaj je rodištěm turkických Turků, a že velkou pozornost tomu ve svých pracích věnoval také náš velký ruský historik Lev Nikolajevič Gumiljov, který celý svůj život zasvětil studiu národů velké stepi, a podle jeho názoru se velký stepní národ Húnů neboli Hunů, když se jejich stepní říše ve II. století rozpadla, rozdělil na tři větve.
„Jeden z nich odešel do Číny na jih a aktivně se účastnil nepokojů a bojů v Číně ve IV.-VI. století, bylo to tzv. období šesti barbarských států, jak píší čínští historici, období Liou-čchao, a nakonec tam byli všichni asimilováni Číňany. Další větev se přesunula na západ a poté, co se cestou smísila s některými ugfinskými etniky, objevila se v Evropě už pod názvem Hunové, kteří vyvinuli obrovské úsilí o konečný rozpad Římské říše, říkalo se jim Bůh Bech, zejména Attila, Kaganu, tito Hunové. A třetí část odešla na Altaj a skutečně pod vedením dynastie nebo rodu Ašinů se tam usadili na Altaji, zabývali se velmi úspěšně metalurgií, kovářstvím, do určitého období byli podřízeni Žužanské hordě, ale pak se rozhodli osvobodit a doslova během několika desetiletí vytvořili obrovskou stepní říši, první Türkický kaganát, od Mongolska a Mandžuska až po severní pobřeží Černého moře, severní Krym, severní Kavkaz.“
Tento kaganát, jak uvádí Kuzněcov, existoval 150 let, byl hrozbou pro takové slušné všelidové státy, jako je Čína a Írán, ale pak politicky zanikl, nicméně rozšíření turkického jazyka jako společného pro velkou step vedlo k začlenění obrovského množství národů do tohoto kaganátu, které možná ani původem nebyly původně Turky. A starověké Rusko, naši předkové staří Rusové vstoupili do dialogu s Turky už v 10. století n. l., tedy vlastně tak, jak Solženicyn napsal knihu o Rusech a Židech 200 let spolu, a o Rusech a Turcích je možné napsat tisíc let spolu, a prvními národy z nich byli Pečenězi, Polovci, Polovci, Kopčakové, soudě podle všeho jak ti, tak i ostatní zpočátku nebyli Turci, ale byli to potomci Sarmatů, indoevropských kočovníků z velkých stepí, ale turkizovaní. A opět tentýž Gumiljov ve své práci „Dávná Rus a Velká step“ píše, že tyto vztahy samozřejmě nebyly vždy vyrovnané a mírové, ale obecně měly charakter symbiózy.
Lze to vidět na vztazích Ruska s Kipčaky. Tady jsme všichni, tedy moje generace, alespoň prošli ve škole takovým dílem „Slovo o Igorově pluku“, kníže Igor Svjatoslavič, který bojoval proti Kipčakům, zahájil s ním vojenský konflikt, prohrál, byl v zajetí. Rovnou se jaksi zapomíná, že ten, kdo mu pomohl utéct ze zajetí, pokřtil Polovce Avlucha nebo Lavrina, a matka Igora Svjatoslavoviče byla Polovkyně, protože mezietnické sňatky s Polovci byly velmi časté. A když později Mongolové zahájili dobývání Ruska, bitva na Kalce v roce 1223, velmi krvavá a tragická pro ruská knížata, ale kdo přiměl ruská knížata k akci proti Mongolům, byl polovecký kníže Katyan Sutojevič, který byl tchánem knížete Svjatoslava Svjatoslavoviče v Donuvce. Říkal, že teď nás porazí, a pak bude další. Tak silné bylo politické spojenectví s těmito Turky-Kovci, že jim nakonec přišli na pomoc staří Rusové.
Potom jak uvedl Kuzněcov nastalo období mongolského dobývání, prvních 50 let bylo pro Rusko velmi nepříznivých, ničivých, bylo to ničení měst, úpadek kultury, ale pak zase začala symbióza, kdy Zlatá horda přijala islám u chána Uzbeka v roce 1316 a většina mongolské šlechty byla zničena, Zlatá horda se obrátila k turkickému státu, protože substrátem byli stejně Kipčakové a volžští Bulhaři, a poté nastalo období vzájemného působení velmi složité, někteří historici se dokonce domnívají, že někde pro Rusko prospěšné, protože nebýt této tatarské svrchovanosti, ruská knížata by se pravděpodobně jednoduše podřezala. No a pak Rusko samozřejmě přerostlo rámec tohoto svazu a už moskevské Rusko si vzalo spoustu věcí ze Zlaté hordy, vlastně začal opačný proces postupu na východ, a jak napsal Nikolaj Sergejevič Trubeckoj, jeden ze zakladatelů eurasianistiky, jazykovědec, taky historik, badatel turkických národů, že bez tohoto postupu na východ, bez Volhy, Uralu, Sibiře by se Rusko nestalo Ruskem, a to všechno byly země bývalé Zlaté a Modré hordy, a vůbec, byly dobyty v rekordně krátkém čase, takže místní národy se ruským vojskům nijak zvlášť urputně nebránily, tak nějak jsme byli svými. O období Romanovského Ruska, Sovětského Ruska, kdy obecně žilo Rusko pohromadě v jednom státě, a pak v novém dějinném zvratu, myslel tím proces získávání samostatnosti těmito národy, to bylo přirozené historicky, asi jim byl příliš těsný rámec impéria.
Kuzněcov: „A samozřejmě, když tady mluvíme o takové organizaci, jako je Organizace turkických států, Rusko by do ní mělo nejen vstoupit, ale mělo by podle mého názoru toto hnutí vést, protože Turecko nemůže vést turkický svět svým potenciálem, svými zdroji, svou historií. Kdo jsou moderní Turci? Turkický jazyk je pouze jazyk, kulturně, civilizačně jsou Turci mnohem blíže Evropě a Blízkému východu, je to obecně velmi těžké ze strany lidí, tady sedí náš vážený gruzínský bratr, a tady je Erdogan, on je las Gruzínci, protože Turci vzali starobylému Gruzínu sam-saatbabu a islamizovali místní obyvatelstvo. Turkický prvek u Turků, no, dá-li Bůh, 10 %, pravděpodobně méně. Zbytek jsou Řekové, Slované, potomci Inacharů, Gruzínci a tak dále a tak dále. A Osmanská říše, ta se nikdy ani nepokusila sjednotit kolem sebe turkický svět, protože jeden vektor směřoval, Osmanská říše směřovala na Blízký východ, druhý do Evropy, několikrát chtěli dobýt Vídeň, jít do středu Evropy, ale nikdy nijak zvlášť neusilovali o středoasijské stepi. Pokud vezmeme moderní Turecko, řekl bych, že hlavní vektor zahraniční politiky Turecka nebyl definován.“
Kuzněcov pokračoval v tom, že během dohledných dvaceti let se třikrát změnil, kdy na začátku to byl evropský vektor a když se k moci dostala Strana spravedlnosti a rozvoje, Erdoganovým cílem byla evropská integrace Turecka. Někdy v letech 2009-2010 mu došlo, že k této integraci nedojde. Francie, Německo, hlavní mocnosti Evropské unie, byly silně proti začlenění Turecka do Evropské unie. V roce 2009, kdy se tato otázka projednávala, byl Escobar ve Španělsku na politické konferenci pravicových sil a ti lidé tak mohutně protestovali proti přijetí Turecka do EU že to bylo k neuvěření.
Kuzněcov také dodal že: „Sám jsem ji viděl a sám jsem se jí zúčastnil, ale nedobrovolně, samozřejmě se to stalo. A pak, když Turecko dospělo k závěru, že k evropské integraci nedojde, tak se vektor přesunul na Blízký východ, podpora takzvaných arabských revolucí, arabského jara, aby se Turecko mohlo stát hegemonem arabského světa. A to vše bylo spojeno s podporou hnutí muslimských bratří. I tento projekt ztroskotal. Muslimskému bratrstvu se nikde nepodařilo dostat k moci a ovládnout politický život. V Egyptě jejich supergenerál Sísí, v Sýrii je také netolerovali, v Jemenu strana Isláh nakonec zcela propadla. A nyní se možná tento turecký vektor rozvíjí jako alternativa, ale z hlediska vlastních zájmů Turecka je to dost pochybné, protože hlavním zájmem Turecka je obrana turecké národní bezpečnosti, a to je severní Sýrie, severní Irák, severní Afrika, Libye, energetická bezpečnost a Egejské moře. Střední Asie však do těchto zájmů v žádném případě nezapadá. A kromě toho Turecko nemá zdroje na to, aby současně provádělo aktivní politiku na Blízkém východě a řekněme ve Střední Asii.
Pokračoval slovy že to znamená, že ve Střední Asii může být Turecko pouze zprostředkovatelem určitého západního vlivu. Úkolem tedy Ruska je, že za období Erdogana, kdy tam zůstává Erdogan a nějaké zbytkové jevy, stále podporuje Muslimské bratrstvo, je něco, co chce stále dělat na Blízkém východě. Ale pokud Erdoganova strana odejde od moci a k moci se dostane Lidová republikánská strana, kemalisté, tak ti budou realizovat tuto, podle escobarova názoru, turkistickou expanzi. Proto musí být, řekl escobar samozřejmě úkolem Ruska shromáždit kolem sebe turkické národy a nabídnout jim civilizační alternativu, symbolickou alternativu. Podle jeho názoru XX. století, XIX-XX. století takového rozvinutého kapitalismu, kdy byly hlavní materiální hodnoty, v XXI. století budou hlavní hodnoty symbolické, a ty budou pro národy nejpřitažlivější. Takto Západ dosud stavěl národy Turkické a Střední Asie do pozice nástroje k prosazování svých politických cílů. Dodal že:
„No, především si všichni pamatujeme na takzvanou válku proti terorismu v roce 2001, kdy události z 11. září al-Káida. No a obecně, z mého pohledu, samotný termín „válka proti terorismu“ – to je naprosto absurdní. Terorismus je jedním ze způsobů nekonvenční války. Vyhlásit válku terorismu, aby se vyhlásila válka válce. To je přece absurdní. A národy Střední Asie byly vnímány jako platforma pro vedení války proti terorismu v Afghánistánu, proti velmi strašnému Talibanu, který teď hostíme v důsledku na Petrohradském ekonomickém fóru, se kterým aktivně obchodujeme, už jsme předali přes miliardu dolarů a tak dále. Dále. Až skončí tento narativ o „válce proti terorismu“, ukáže se, že nyní jde o přístup ke kritickým zdrojům. Jedná se o kovy vzácných zemin, základní kovy, energetické zdroje, centrální. Takže opět tyto národy regionu fungují jako nástroj. Úkolem Ruska je dát jim úplně jinou, atraktivní symbolickou vizi, řekněme Turků jako ústředního centrálního národa Eurasie. A skutečně, historicky jsou Turci tvůrci většiny eurasijských říší.“
V západní Evropě vytvořili říši Němci, ve střední Asii, na Blízkém východě, jsou Turci Osmanská říše, Safavidská říše v Íránu, kterou vytvořili ázerbájdžánští chánové. Velcí Mughalové v Indii, Babur, Tamerlánův potomek, Tamerlán sám atd. To znamená, že bychom měli vytvořit takový nekonfliktní kulturní obraz, který by byl pro turkické národy velmi atraktivní a který by přispěl k našemu dalšímu spojenectví. Po té se opět ujal vedení slůova moderátor Valerij Korovin a poděkoval za tato vynikající historický exkurs který jak dodal je přesně to, co tato konference má za úkol zpracovat. Přístup, který Kuzněcov zmínil, je podle Korovina velmi důležitý a proto je nutno mu věnovat velkou pozornost, protože dnešní Turecko je národním státem, občanským politickým národem, kde etnický faktor je něco, co by mělo být tímto občanským politickým společenstvím překonáno a co už nemá žádný význam, pokud se národní stát realizuje v té mezní, tj. v té podobě, o kterou usiluje. Zde jsou pak Turci zcela erodováni.
Korovin: „Tato desetiprocentní turkická složka, o níž hovořil Alexandr Andrejevič Kuzněcov, by měla být v občanském politickém národě zcela erodována. To je vektor, který si tento Turek zvolil a který měl Turecko přivést do Evropy, ale nepřivedl, protože Turecko je stále velmi tradiční, etnické, výlučně islámské, vůbec ne evropské, zejména v současném formátu současné Evropy. Ukazuje se, že všechny tyto turecké snahy o sjednocení turkického světa jsou čistě vnější objednávkou, tj. využitím Turecka jako nástroje anglosaské manipulace s procesy v Eurasii, naprosto destruktivní a zničující.“
Korovin předal slovo Pepemu Escobarovi, aby se k tomu také vyjádřil a přednesl svůj příspěvek.
Pepe Escobar: Národní muzeum republiky Kazachstán
Další přispěvatel do diskuse Pepe Escobar v březnu 2022 navštívil sídlo organizace v Istanbulu. A jen o chvíli později než Boris Johnson, který sehrál roli v tom, že istanbulské dohody mezi Ruskem a Ukrajinou, do značné míry zanikly. Ale možnost mluvit s lidmi, kteří organizaci v Turecku vedou, byla podle Escobara fascinující.
„Šel jsem do krásného hotelu v Istanbulu, mluvil jsem s nimi, byl jsem velmi dobře pohoštěn. A mé novinářské instinkty byly překonány. Když jsem byl v sídle organizace v Turecku, mluvil jsem s jejími vedoucími představiteli. Ptal jsem se jich přímo na plány, jaké plány jsou vloženy do epigramu této organizace. Je to ekonomika, je to geopolitika, je to nějaká kultura? Prostě jsem je požádal, aby mi to přístupným způsobem vysvětlili. A překvapilo mě, že prostě neměli, no, alespoň mi nedali žádnou odpověď na moji otázku. Byli velmi konkrétní. V podstatě řekli: jsme organizace, která začíná od začátku. Potřebujeme více zařízení s našimi partnery od Kalkosu po Střední Asii. Ale ke konkrétnostem se nedostali. A když jsem mluvil s některými svými akademickými známými v Istanbulu, říkali víceméně totéž. Je to něco, co se objevilo z ničeho nic, a oni přesně nevědí, co dělají. Ale na mé poměrně konkrétní otázky, co mají v plánu dělat, mi opravdu nedokázali říct vůbec nic určitého. Dostalo se mi těch nejmlhavějších možných odpovědí, jako jsme teprve na samém začátku, děláme nějakou obecnou koordinaci a tak dále,“ řekl Pepe Escobar
Pepe Escobar upozornil na jednu zajímavost, když nedávno navštívil Národní muzeum v Astaně, kde mají v jedné místnosti velkou mapou všech tureckých národů. Mají tam podle něho seznam 49 různých etnických skupin, které oficiálně tvoří turecké národy, teoreticky zastoupené organizací, s hlavní korporací v Istanbulu. Bylo zcela zřejmé, že drtivá většina z nich, no, jsou to etnické skupiny, obecně, které žijí přinejmenším na území Ruska. Co to znamená, ptá se Escobar? Jsou to snad všechna nějaká ruská etnika? Balkaři, Gagauzové, Dolgané, Kadžaři, Kozáci, Karaačité, Karapakové, Karačajové, Kumíni, Kyrgyzové, samozřejmě kriminální Tataři. Escobar dodal, že Tatarům se v Kazachstánu říká kriminální Tataři. A je to podle něj velmi vtipné. Popisuje, že existuje jedna skupina, která se jmenuje obyvatelé Kriminy, což nemá žádnou vědeckou hodnotu, nic to neznamená. Je to jen lidový název jež má vyjádřit podstatu Tatarů. Dále pak uvedl další etnuika z mapy v Narodním muzeu republiky Kazachstán. Balkaři, Uzbekové, Saligové, Ujgurové, Tataři, Tataři, konkrétně tentokrát Tataři, Tuvinci, Turci, Ujgurové, samozřejmě Kazaři, Kamsa Turci, Korasan Turci, Korasan Turci jsou tu v Korasanu velmi malá menšina. Kotanští, Šorasové a Jakuti, kteří jsou většinou Sakové. Altajci, Balkaři, Gagauzové, Kazaši, Karkalpakové, Kumykové, krymští Tataři. Escobar se seznámil také velmi obskurním termínem. Obyvatelstvo Krymu, což je nesmysl. Uzbekové, Tataři, Ujguři, Tuvinci, Kazaři, Chorasunští Turci, Jakuti nebo Sakové, to všechno jsou etnické skupiny, které žily a žijí na území Ruska. Také celou novou část Turkestánu, moderní část Turkestánu, vybudovali převážně Turci. Turkestán, severní Kazachstán, město. A Turkestán byl oficiálně uznán Erdoganem.
„Navštívil jsem Turkestán a uznal Turkestán za kulturní hlavní město tureckých národů. Erdogan navštívil Turkestán a oficiálně ho prohlásil za kulturní hlavní město tureckých národů. Když to však prohlašoval, o kultuře se ani nezmínil. V podstatě řekl, že hlavním městem tureckých národů je Turkestán, severní Kazachstán. Ale když to Erdogan prohlásil, o kultuře se ani nezmínil. V podstatě řekl, že hlavním městem tureckých národů je Turkestán, severní Kazachstán. Tím kladl takový velký důraz, že je to centrum Naturana. Ale je zřejmé, že tomu tak není. Erdogan si nic nepřečte, protože si myslí, že všechno ví, že na všechno odpoví. Není divu, že má tak povrchní znalosti o zcela vážných věcech. Proto nám Turkestán může položit otázku, o čem je organizace tureckých států.
Především se snaží přerozdělit dějiny tak, aby splynuly s historií tureckého kulturního místa, od Ázerbájdžánu po Sin-ťiang. Escobar řekl že pro zisk z toho, co se v Istanbulu označuje jako „skupina pěti“. „Skupina pěti“ je pět velkých stavebních společností napojených na stranu AKP a Erdogana. Příběh prý je takový, že Ázerbájdžán je „Skupina pěti“ a Turkestán je „Skupina pěti“. „Skupina pěti“ a je to prý pět nejvlivnějších tureckých stavebních společností, které ovládají mnoho procesů v Turecku. „Skupina pěti“ je velmi úzké obchodní a komerční zaměření, ale je to realita. hlavně je to prý v souladu s tím, jak Erdogan uvažuje. Proto by se Rusko nemělo obávat, že to stabilizuje Severní Asii. I když velmi omezené.
Podle Escobarova názoru je samozřejmě hlavním cílem této organizace rozšíření vlivu Turecka a nelze tuto organizaci srovnávat s tím, jak funguje Čína, s globální iniciativou nebo s ruskou, euroasijskou integrací. Tady to samozřejmě není tak blízké, kde se to dá vysledovat a na úrovni třeba i jazykové, samozřejmě turečtina nemá takový význam, ani takový vliv v zemích, třeba v Pešku nebo někde v Uzbekistánu. Řekněme, že lidé nemluví turecky, samozřejmě mluví buď svým jazykem, nebo rusky. To už o něčem vypovídá. Co by Rusko ale a nás všechny mělo znepokojovat, je to, že není součástí organizace tureckých článků, které jsou podporovány tureckými vojenskými intelektuály a extremismem všude od Sýrie po Sindžár.
Escobar dodal: Ale kdýž se podíváte blíže najdete tam takové organizace jako jsou ISIS, al-Káidu v Iráku, al-Káidu v Maghrebu, ISIS-K, všechny druhy extremistických skupin, které dávají volnou vládu, dokonce žít v Istanbulu, pak jdou do Gaziantepu, překročí hranice a vrátí se. Je to všechno velmi, velmi snadné. Je to nebezpečí, protože tyto ujgurské separatistické skupiny, mají své hlavní centrum v Istanbulu a všichni vědí, že tam jsou. To je to nebezpečí. Ale nemá to nic společného s organizací tureckých článků. To samozřejmě představuje v podstatě takové hnízdo teroristů, teroristických organizací. Řada z nich má své sídlo přímo v Istanbulu. Volně se pohybují po celé zemi. Jsou to takové organizace, struktury typu Igil. Jsou všude v Turecku. Najdete je jak v Istanbulu, tak například i v Gaziantepu. Volně se pohybují.
Dále uvedl, že v zemi mají velmi silný vliv. Jsou to zatím jen závěry, charakteristický moment, který například Escobar viděl v Taškentu. Podle něho je to kolosální, jako například americké obchodní centrum. Tam přišli Číňané a viděli toto obchodní centrum tak prý oznámili že staví dvakrát větší na stejném prostoru. A skutečně ho také postavili. A o nějakém ruském vlivu, který je jak uvedl všem přítomným zcela zřejmý, je všude přítomen. A o tureckém vlivu, ten je prý sotva znatelný, nebo tam dokonce úplně chybí.
(třetí část pokračování konference vyjde 1. července)
(za) gnews.cz-jav
Italian 
Czech 
English 
Spanish 
French