V České republice na lékařské fakutě v Praze Univerzity Karlovy tento známý sexuolog MUDr. Luděk Daneš, CSc., působí dlouhodobě, má za sebou řadu úspěšně vyléčených případů. Sám lékař Daneš říká že je důležité vědět, že intimní život každého z nás ve vyšším věku je přirozený, normální a samozřejmě je také spojen s problémy, které s věkem souvisí ale jsou řešitelné prakticky vždy a na fyzické disfunkce. Sex má to být příjemně strávený čas, který si musejí oba partneři na tyto intimní věci udělat. Nejlépe pravidelně, právě pro zažití těch sexuálních pravidelných stereotypů. O tom všem a i o dalších věcech jsme si s ním přišli popovídat.

Předpokládám, že za vámi chodí pacienti s nejčastějším zdravotním problémem, který souvisí s poruchou erekce? A od jakého věku začínají mít tyto zásadní problémy vaši pacienti?

Je to jeden z nejčastějších problémů, ale řešíme zde na sexuologickém ústavu také problémy reprodukčního charakteru, kdy manželé nemohou mít děti, dále i různé poruchy týkající se sexuálního života, ale také soudní znalecké posudky z naší lékařské oblasti. Jinak máte pravdu, nejběžnější problém je porucha erekce. Tady ty organické změny v rámci těchto chorob, tak ty se objevují okolo těch padesáti let a pak samozřejmě čím je člověk starší, tím má stále větší nárok na své zdravotní problémy. Neměl bych zapomenout ještě na jednu z hlavních chorob, tím je arteroskleróza, která úzce souvisí s problémem poruchy erekce a také by bylo dobré zmínit u těch starších lidí andropauzu, což je u mužů vlastně to samé, čemu se říká u žen klimaktérium. Tato Andropauza je vlastně úbytek testosteronu a ta u mužů začíná zhruba v pětačtyřiceti, až padesáti. Přichází velmi plíživě a první problémy se můžou projevit po deseti letech od začátku té andropauzy. Většinou začne testosteron v pětačtyřiceti ubývat, ale první poruchy erektilní dysfunkce, úbytek libida, se projeví až pětapadesáti.

Jaké jsou další příznaky Andropauzy u mužů?

Nás hlavně zajímá ten úbytek chuti do sexu, úbytek libida a s tím je spojena porucha erekce. Ale jsou zde dokonce změny povahových rysů a projevů a to i psychické změny nálad. Starší muži jsou takový nerudní až depresivní, kdy na všechno nadávají, jak to můžeme často pozorovat. Různě lamentují, že když byli mladí, jak to bylo perfektní a teď jak je to všechno špatné. Ubývá také taková ta životní jiskra, chuť do nějaké fyzické aktivity, nebo i hůře pacienti spí. To vše může souviset s tím testosteronem. Tam se to pozná, že když je dotyčný pacient mrzout od mladí, tak to bude spíše povahový rys, než že by to mohl být jen úbytek hormonu. Také ubývá svalová hmota, jelikož to působí anabolicky. Tady je potřeba zdůraznit, že je to plíživé, né jako u žen. U žen to bývá totiž skokově, kde úbytek hormonů spadnou vlastně během roku. Ale zpět k mužům, běžně zde rozebírám s pacientem, že před osmi lety měl pohlavní styk třikrát za týden a dnes ho má tak jednou za měsíc. Většinou zde pomáhá manželka, nebo partnerka, která sama má větší zájem a také svým zájmem partnera motivuje. Jen pro představu. Průměrná sexuální potřeba pro lidi okolo padesátky, je pohlavní styk, tak dvakrát týdně.

A jak je to u žen s tímto hormonálním poklesem v období jejich klimaktéria?

U žen to je obdobné, jen zásadní rozdíly jsou v tom. Jednak jak už jsem uvedl, ženy mají menopauzu, tedy pokles tvorby hormonů estrogenu a aprogesteronu velmi prudký, průměrně do toho jednoho roku. A za druhé, nechodí s tímto problémem za sexuologem, ale řeší to se svým gynegologem. Do toho se mi sexuologové »nemontujeme«. Jinak i zde platí zásadně, že hormonální léky se dají napsat, ale pouze po lékařském vyšetření, kdy se vyloučí i jakékoliv pouhé podezření na nádorové onemocnění. Zpět k doplňování hormonů. Například v USA je všeobecný trend, že ženy často doplňují tento svůj hormonální pokles, protože mimo vliv na sexuální život, je to dobré také na pokožku a na pleť, ale i na psychiku. Dokonce to může mít vliv i na sebevědomí. Ale je to rovněž individuální, prostě případ od případu. U mužů i u žen.

Takže neváhat a rozhodně pokud nastane nějaký problém, tak za vámi preventivně přijít co nejdříve?

Určitě. Tady se samozřejmě také nabízí doplňování hormonálních látek, třeba doplnit testosteron, ale u mužů, stejně jako u žen, je zde potřeba mít rovněž v pořádku třeba prostatu. Pokud by měl pacient karcinom na prostatě, nebo jiné nádorové onemocnění, nemůže jednoduše hormonální léky, například »Undestor« brát. Hlavně se to chce minimálně poradit s lékařem. Třeba lidé si často myslí, že když mají kardiostimulátor, nebo bypass, tak nemohou léky jako »Viagra«, nebo »Cialis« což jsou léky na podporu erekce, jak víme. Přitom to není pravda, pokud vyloženě nebere »Nitráty« a lékař prověří další užívání medikace, tak lze tyto léky rovněž předepsat.

Ale opět vážně zdůrazňuji, jen po prošetření lékaře. Nejlepší možná varianta samozřejmě je, když to ještě pořád funguje bez léků. Člověk by měl mít hlavně do toho intimního života zásadně chuť. Dost často jsou připomínky, že to pacienty po pěti minutách přestane bavit a když u mužů dochází k poklesu erekce, tak co mají dělat. Pak zde je důležité, aby na chvilku v danou chvíli zvolnili, přešli k nekoitálním způsobům aktivit a po chvilce opět pokračovali. Rozhodně to nemají být žádné dostihy. Má to být příjemně strávený čas, který si musejí oba partneři na tyto intimní věci udělat. Nejlépe pravidelně. Právě pro zažití těch sexuálních stereotypů.

Jaký je tedy u vás další častý problém, se kterým pacienti přicházejí?

Obecně pro pacienty vůbec nejčastější problém je, že pacienti přicházejí s velkým zpožděním. Ono totiž, když se objeví nějaký ten problém, tak ten sexuální život prostě a jednoduše většinou takzvaně »potichu« pacienti odloží a řeknou si, že se k tomu vrátí, až to bude zas nějak lépe. A to je ta zásadní chyba, která se stane samotným problémem. Zde platí nic neodkládat a vůbec ne potichu. Tyto věci si je nutno otevřeně vyříkat. Je to i celkově pro dobro vztahu. Jakmile se to odloží, tak za prvé je předpoklad, že se jim do toho už nebude znovu chtít, protože z toho návratu budou mít oba strach, muž ze svého sehání samozřejmě více. A za druhé, že oba partneři vypadnou z takového zažitého intimního stereotypu. Což problém navršuje, to mi lékaři moc dobře víme. Často se stává, že někdo ovdoví a je třeba osm let bez partnerky, nebo partnera a jak jsem říkal, když vypadne z toho stereotypu a následně si najde novou partnerku, či partnera, mají zejména muži strach, že když dojde na intimní záležitosti, tak to nepůjde a partnerka ho opustí. A je jasné, že výběr partnerů v tomto věku okolo sedmdesáti let je složitý. Ten stres, že by ho partner opustil, je samozřejmě větší, než ve třiceti, kdy není problém si jiného partnera najít. Musí tedy každý pacient v této věkové kategorii počítat s tím, že návrat po několika letech pauzy sexuálního života, bude poněkud komplikovanější. Je dobré ještě před obnovení intimního života v novém vztahu, aby se poradili se sexuologem, aby si takzvaně »pojistili« ten intimní začátek, třeba právě pouhou radou, ale také i těmi léky, které dnes výrazně pomáhají. Dost často chodí ti starší, kteří dopředu z toho mají psychický problém, ale mají odvahu se dostavit k lékaři, tak jim ty rady velmi rádi dáme, případně se domluvíme na postupu řešení, kdy třikrát, až čtyřikrát předepíšeme léky a když ten strach z nich spadne, psychicky se srovnají. Tohle platí jak pro mladou generaci, tak i starší naprosto stejně.

V kolika letech tedy si muži mají přestat lámat hlavu s tím, že je to normální biologický proces, protože z prvé, z toho mají zbytečné trauma a za druhé to pochopitelně tají?

Důležité je, aby měl partnerku, která má především zájem. Samozřejmě když má partnerku, která odmítá sexuální život, nemá cenu ji do toho v žádném případě nutit. A pokud jsou partneři, kde je oboustranný zájem, tak ten intimní život je důležitý, jelikož to upevňuje ten jejich vzájemný manželský, či partnerský vztah. Nebrat v potaz takové ty představy, že je to nenormální, že starší lidi souloží. To bohužel bere lidem motivaci, kdy si řeknou, tak už to přece v pětašedesáti nebudeme dělat a s důchodem to ukončíme, co si o nás děti pomyslí. Tady je důležité vědět, že intimní život každého z nás ve vyšším věku je přirozený, normální a samozřejmě je také spojen s problémy, které s věkem souvisí. Hlavní je, že se stím dá něco dělat. Rozhodně je potřeba také říci, že nikomu nepomůžou kamarádi v hospodě, nebo kamarádky z klubu pletení, ale potřeba zajít k odborníkovi. Neboť zvlášť v té hospodě jsou všichni mistři světa, nebo všeznalci. Doporučujeme správnou životosprávu, nekouřit, nepít velké množství alkoholu, pravidelně spát, a alespoň lehce udržovat fyzickou kondici, v rámci možného. Proto je takovéto dodržování psychických pouček nutné dodržovat. Mezi to patří také psychické zdraví. To znamená mít nějaké koníčky, sledovat co se děje ve světě. Podobně. Takže nesedět doma a nekoukat apaticky před sebe.

Z toho tedy vyplívá, že nikdo by svůj sexuální život v jakém-koli věku neměl vzdát a udržet si tu kvalitu života?

Ano. A také to přizpůsobit zdravotnímu stavu a nechtít od sedmdesátiletého diabetika, aby podával nějaký heroický výkony. Partnerka by měla být soudná a pomoci společně najít cestu, třeba přes nekoitální aktivity, tak aby došlo oboustrannému uspokojení, byť jinou formou. Ale ono těch alternativních aktivit je samozřejmě více. Je důležité říct, že problém jednoho v této oblasti, je vlastně problém obou. Někdy mají tendenci partnerky říct. Tak teď se na to vykašli a až budeš zdravý, tak potom přijdi. Ten chlap je samozřejmě s nervama na dranc. A se strachem to zkusí zase za měsíc, což samozřejmě dopadne opět špatně. No až mu manželka, řekne tak se na to raději vykašli, necháme toho. Přirozeně aby se oba vyhnuli příštím nepříjemným chvílím, tak jak už jsem zmínil, potichu ten svůj problém dají k ledu a jejich sexuální život často praktický skončí. A od toho jsme tu mi lékaři sexuologové, kteří se snažíme těm, co mají odvahu to řešit pomoct tyto problémy, aby si mohli i nadále užít kvalitativně život a nežili jen ze vzpomínek.

Jan Vojtěch, šefredaktor - General News