Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum schreb) je trvalka s podlouhle kopinatými, drobně zoubkovanými, na rubu šedopýřitými listy, které jsou převážně vstřícné. Má květ o průměru asi 1 cm, je drobný a stojí přímo, s korunními plátky bledě nachovými. Plodem je vícesemenná tobolka s lesklými hranami, mezi kterými jsou roztroušené chloupky. Kvete v červnu až v září. Jako rostlina má ráda polostín až svěží, kypré, minerály a humusem dobře zásobené půdy. Roste poměrně hojně v příkopech, u potoků, na vlhkých loukách, na kraji lesů a cest.
Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná na začátku května. Později sbíraná bylina už není dobrá, po odkvětu tzv. zpápeří, je opředena velkým množstvím světlého chmýří se semeny, a tím ztrácí svůj účinek. Proto v případě pozdějšího sběru u byliny odstraníme květ. V některých oblastech se vrbovkové chmýří používalo jako náplň do polštářů. Stejné nebo podobné účinky mají i příbuzné druhy, jako například vrbovka horská, vrbovka úzkolistá nebo vrbovka růžová. V podstatě můžeme říci, že ze sběru vylučujeme pouze vrbovku velkokvětou a velmi statnou vrbovku huňatou.
Je to flavonoidní rostlina s obsahem antokyanů, tříslovin, slizů a dalších, málo známých látek.
Ačkoliv existence vrbovky je dávno známá, v terapii je využívaná především v posledních letech. Zásluhu na tom má mimo jiné rakouská bylinkářka Maria Treben (1907-1991), která bylinu proslavila. Svými léčebnými účinky je ale vrbovka známá už po staletí.
Uplatňuje se především při zánětu prostaty, při chronickém prostatismu při stařeckém nezhoubném zbytnění prostaty. Příznivě působí na zánětlivé poruchy ledvin a močových cest. Můžeme ji aplikovat při kožních chorobách a některých endokrinních poruchách v rámci tzv. krev čistících čajů.
Při prostatických poruchách vrbovku podáváme samostatně nebo ve směsi se zlatobýlem, dobromyslem, kopřivou, vřesem, svízelem nebo ptačím rdesnem. Jinak je vhodná kombinace vrbovky a vrbky, neboť u některých lidí pomáhá spíš vrbka úzkolistá, u některých vrbovka malokvětá a nejlépe pak jejich vzájemná kombinace.
V 19. století se v Evropě proslavila vrbovka úzkolistá jako tzv. Ivanův čaj, tj. čaj z fermentovaných listů. V Rusku se mu říkalo „nápoj bojovníků“. Má silné detoxikační schopnosti – koncentrovaný odvar z fermentovaných listů čistí střeva, žaludek a játra. V Rusku jím proto lidé léčili otravu alkoholem či jídlem.
Vrbovka je velmi vhodnou rostlinou pro homeopatii.
Článek byl publikován s laskavým svolením časopisu Sféra
casopis-sfera.cz / gnews.cz-HeK